Obzri sa v hneve

Bída britské kinematografie I. Vše tu je, jako na dalni, bída britského filmu, ovšem v jeho asi nejlepším období, v jinak relativně dosti kvalitním filmu. Rozpor? Kdeže - jen manifestace důvodů, proč ve VB nikdy nevznikla opravdová kinematografie (a když, tak to museli být solitéři, kteří by se mohli narodit i někde jinde). Kitchen sink realismus - Rozhněvaní mladí muži, rozuměj: literatura, divadlo. Převedené na filmové plátno. Look Back In Anger, kdo to ovšem hledí zpět v hněvu? Film jako takový - Briti se nikdy nenaučili vyjadřovat filmem, vždy se utečou ke slovům - Richard Burton zde nehraje ve filmu T. Richardsona, ale v dramatu J. Osbourna. A i když pak Kitchen sink nebude vždy vycházet přímo z literatury, kdy v něm uvidíme hru s filmovým médiem, mediaci příběhu skrze formu? Jak to prý řekl Greenaway (onen solitér, symptomaticky z VB...): byl to jen ilustrovaný text. Texty kvalitní, s respektování hodnou a prospěšnou sociální tematikou, v dějinách britského filmu v pozitivním smyslu vyčnívající - a přesto je v tomto filmu (spekulativně) obsažena všechna bída britské kinematografie. (08.04.2015)

Hlavní hrdina Jimmy je ve skutečnosti sobec. Jeho údajný společenský protest se vyčerpává v neustálém nadávání a nasrání na všechno. Místo sebemenší snahy o změnu tyranizuje své okolí a utápí se v sebelítostivých monolozích. Celý příběh Ohlédni se v hněvu je pak naprostý, z prstu vycucaný konstrukt plný šrobouvaných promluv a neuvěřitelných postav. (Pokud to bylo záměrem, nejsem zřejmě cílový divák.) Poměrně zdařilé je však expresivní herectví čtveřice titulních herců a místy i jazzový hudební podkres. P.S. Osborneovu tvorbu příliš neznám, ale alespoň jeho hra Komik mi přišla podstatně lepší. Rád bych někdy viděl její zfilmovanou verzi od týchž autorů. (31.05.2008)

Jimmy Porter je pohledný, vystudovaný mladý muž, který ale tak nějak neví, co sám se sebou. Je nespokojený, cítí opovržení ke společenským konvencím. Odmítá si budovat kariéru, ale zároveň nemá dost vůle k otevřené rebelii proti systému. Uchyluje se tedy k jakési pasivní rezistenci a živí se jako majitel stánku na tržišti. Protože na vzpouru proti institucím nemá koule, jeho frustraci schytává manželka Alison - měla by přece sdílet jeho pocity, být na jeho straně, jenže v jeho očích je stejně konformní a maloměšťácká jako ostatní. Chápe to jako zradu a ta se musí potrestat. Protože aspoň někdy je třeba být statečný, dává Jimmy odvážně průchod nenávisti vůči vlastní ženě a jejím rodičům, přičemž mírná povaha Alison a její tolerance ho o to víc provokuje. Film vychází z úspěšné divadelní hry a místy je to na něm až nepříjemně vidět. Dobová kritika a především (jak jinak) levicoví intelektuálové viděli v hlavním hrdinovi charismatického odpůrce církve, horních vrstev a starých pořádků, a tudíž klaďasa, byť komplikovaného. Já v Jimmyho chování spatřuji zahořklost, sobectví, nezralost a nedostatek odpovědnosti. Postavou Jimmyho vstoupil původně literární pojem "rozhněvaní mladí muži" do světa filmu. Richard Burton oprávněně viděl v Jimmym skvělou příležitost a podílel se dokonce i na produkci. Jeho přesvědčivé výstupy plné výbušné energie nakonec film povznesly na 4*. Celkový dojem: 70 %. (02.12.2020)

Mladík nahnevaný na celý svet, pritom nemá dôvod - má prácu, má vlastné bývanie, má peknú ženušku, kamaráta, po večeroch si hrá na trúbke, či už doma alebo v baroch - aj preto divák nechápe jeho večne hnevlivé, hádavičné až nenávistné pohnútky. Napriek tomu je tu priestor na neveru (kto by si takúto večne hádajúcu sa osobu mohol obľúbiť?), ktorú postavy prijímajú až príliš tolerantne a chápajúco. Film tak pôsobí ako vytrhnutý z reality. Je postavený predovšetkým na dialógoch a komornom príbehu a cítiť z neho, že bol natočený na pôdoryse divadelnej hry - výprava je minimálna a dej občas nudí. Čo ale neznižuje Burtonove herecké kvality, ktorý už vo svojich 33 rokoch ukazoval, že je vyzretá herecká osobnosť. (30.05.2023)

Muž a žena, kteří musí ztratit úplně všechno, aby mohli najít vztah k sobě. Navzájem i k sobě samým. Nesnadný film plný dialogů, jejichž podtitulky se daly jen stěží sledovat. Velmi se mi líbila kamera Oswalda Morrise, která - spíš než scénář sám - mi sugerovala představu: "tak tohle je Británie, tohle je doba těsně před tím, než ji začnou kolonizovat její bývalé kolonie." A sama postava "rozhněvaného mladého muže" je v našich podmínkách samozřejmě těžko pochopitelná; stejně tak, jako když vám nějaký maník z Brixtonu řekne: "Tuhle četnickou stanici jsme obléhali skoro celý den." (Clash: When they kick out your front door/ How you gonna come?/ With your hands on your head/ Or on the trigger of your gun - Když ti vykopnou venkovní dveře/ Jak k nim přistoupíš?/ S rukama nad hlavou/ Nebo s prstem na spoušti".) Problematika "rozhněvanosti" ovšem dosud vyřešena není (ani ve filmu). Poměrně nový film bratrů Dardennových "Kluk na kole" sahá někam, možná ještě hlouběji. (14.07.2015)