Bratia

Jednoduché drama, které poukazuje, jak krutost války dokáže ovlivnit vzorného vojáka a jeho rodinu. Opět musím upozornit, že tohle už člověk jistě několikrát viděl, ale opět musím připomenout, že to vůbec není na škodu si podobné téma zopakovat. Režie se může zdát nudná (pro někoho asi nudná je), ale podle mě je vedena pomalu a nenásilně. Každý si tak stihne nadýchat té atmosféry, která právě probíhá pod taktovkou „zkušených“ herců. Natálce věříte každičkou chvíli, i přestože v nejhorším dni svého života vypadá jako modelka. Jakeovi bych hned skočila do náruče, i v tu chvíli, co by po mě házel ty klíče. Mé hormony se plaší. Jak je možně, že mi trvalo tak dlouho si všimnout, jak skvěle hraje a že je opravdu kus chlapa? (Prince si musím co nejdříve zopakovat) Ale pavoučí muž jim to kazil… Celý film se tváří prakticky stejně, takže mu pak závěrečný výstup chtě nechtě nevěříte. Bratři nepatří mezi špičku válečných dramat, ale je příjemné vidět i jiný pohled na věc. (21.08.2010)

Asi si dám rýchlo tú dánsku predlohu, pretože neusudzujem že zdroj z ktorého sa čerpá je enormne "pošpinený". S veľkou pravdepodobnosťou na chrbte nesie tiež istý psychologický očistec s ktorým je v civile armádny vojak nútený zápoliť a má na výber len z dvoch možností. Zvládnuť alebo rezignovať. Keby sa Sheridan prednostne sústredil len na tento aspekt a odpustil si tie triviálne milostné odbočky, bratský nesúlad a bujnenie pacifistický túžob, tak by sa mi toto POvojnové verklíkovanie pozdávalo možno viac. Takto môžem odkývať jemné moralistické vsuvky, soundtrack v čele s U2 a zarmútené "skoky" na Blízky východ. Maguire (nech už akokoľvek dobre hral) je Spiderman, nie Cpt. Sam Cahill ranený na duši. Priprav sa na vážnu, strnulú a "otupenú" úvahu o Afgánskej čiernej more, ktorá si z časti ozrejmuje prešľapy svojej vlasti. (07.03.2010)

Komorní drama asi není nutné příliš dlouze představovat. Sam a Tommy jsou dva bratři, respektující se, milující, ale zároveň i dosti odlišní. Ambiciózní Sam měl vždycky navrch. Vzdělání, kariéru, rodinné zázemí i stabilní povolání v armádě, kde kus života strávil i jeho otec. Naopak Tommy vždycky spíš platil za černou ovci rodiny a za barového rváče bez budoucnosti. Vojenská mise v Afgánistánu udělá nicméně celé rodině tragickou čáru přes rozpočet. Sam je prohlášený za mrtvého, jeho bratr nečekaně brzy zaujme jeho místo.. zbytek znáte. ODVAHA. To je to, co tu chybí. Uznávaný režisér Jim Sheridan se pustil do hodně předvídatelných vod v typicky uhlazeném, zaoceánském podání. Přesto dokáže udržet diváka v napětí a očekávání. Vadily mi přesto dvě věci. Chybí mi hlubší prokreslení „pouta“ mezi oběma bratry a mrzí i samotná délka filmu. Po delší době jsem si přál být s hlavními hrdiny o pár desítek minut víc. Klidně i za cenu emočního drásání. Režisér totiž chvátá kupředu, trestuhodně klouže pouze po povrchu a jen v několika scénách se dostává hrdinům skutečně pod kůži. A to navíc až v samotném závěru (oslava narozenin, výbuch v kuchyni), kdy divák skutečně ani nedutá. Což je škoda, protože tahle příliš americká a doslovná story měla na víc (doporučuji se mrknout třeba za dva roky na postdogmatický originál Susanne Bier). Naštěstí její atraktivitu posouvají nahoru samá zvučná jména. Tobey Maguire, Jake Gyllenhaal, Sam Shepard i Natalie Portman jsou jednoduše výborní, přičemž nejsilnější part asi odehrál první jmenovaný, podrážděný a paranoidní cizinec, u kterého už asi nic nebude jako dřív. Brothers jsou sázkou na jistotu, která se bojí víc tlačit na pilu!! Škoda.. Poctivé psychologické drama dnes v Hollywoodu umí málokdo. Sheridan to předvedl tak napůl.. (15.11.2010)

Za posledné obdobie sa to hemží vojnovými drámami - Hurt Locker, Triage, Brothers, našťastie každá ponúka niečo iné. Titul Bratia síce stojí na dosť predvídateľnom príbehu, no jeho najväčším tromfom sú výborne prepracované charaktery ústredného tria a ich pozície v rodinných vzťahoch. Je tu viacero línií (mix krehkosti a sily Grace ako manželky, aj ženy, Samova rodinná idylka, obľúbený strýček Tommy, náhľad do detského sveta očami Samových dcér), film ako celok vypĺňa množstvo emotívnych momentov, dramatické miesta úderne hrajú na citlivú strunu, trochu veľa amerických vlajok na môj vkus, čo sa dá odpustiť, pretože výsledný dojem je jednoznačne nadpriemerný. (09.04.2010)

Dánský originál a americký stejnojmenný remake mohou sloužit jako vynikající srovnání evropské a americké (míněno studiovou tvorbu, které přezdíváme Hollywood) kinematografie. Ta evropská bývá syrovější, nevyhýbá se kontroverzním tématům a je schopna je taky kontroverzním způsobem natočit. Ta americká totéž natáčí líbivěji a ulamuje hroty. Oba dva filmy jsou o vyrovnávání se s postválečným traumatem, ale zatímco ta dánská verze je ke svému hrdinovi nemilosrdná a ten nešťastník postupně ztrácí úplně všechno včetně naděje, americká verze je, jak já říkám, připosraná a nemá odvahu své postavy vmanévrovat do nesmiřitelného konfliktu. Rodinná krize je vyvolaná vlastně nedorozuměním a řešena chápavým způsobem směřujícím k odpuštění. Přesto bych tu Sheridanovu verzi nezatracoval, protože Dány sráží jejich lpění na Dogmatu 95. Jako každé dogma i tohle omezuje, zplošťuje a otravuje. Americká verze je prostě filmovější, barvitější a obsazená mezinárodně uznávanými hvězdami. Jakkoliv i tady i mám výtku, protože Tobey Maguire i Natalie Portman jsou tady příliš, jak to jen říct, sladcí a mladí na postavy, které mají hrát. Jako by chtěl producent tohle vážné téma prodat i americkým teenagerům. Natalie tady vypadá, že své děti měla ještě na střední, a Tobeymu, který má hrát staršího vyzrálejšího z obou bratrů, by slušela spíš role mladšího nezralého grázlíka. A ještě poslední věc, to, co Sheridanově filmu vyčítám v tomhle případě je možná způsobeno špatnou prací překladatele, ale jakkoliv dokážou být malé děti ve své lásce sobecké, to, čím eskalovaly rodinný konflikt, by v reálném světě nejspíš s největší pravděpodobností z úst nevypustily a ve svém věku určitě takhle neuvažovaly. Celkový dojem: 60 %. (31.08.2014)