Invictus

C. Eastwood už snáď ani nedokáže natočiť horší ako priemerný film. Aj keď je to predsa len o niečo slabší kúsok ako jeho posledné filmy, stále je to výborné. Hviezdnemu obsadeniu jednoznačne dominuje M. Freeman , o ktorom sa pred rokmi sám Mandela vyjadril, že ak by ho niekto mal hrať, tak jedine Freeman. Skromného, slušného a poctivého Mandelu stvárnil Freeman skutočne presvedčivo. Nik okrem Mandelu neverí , že úspech v rugby dokáže spojiť rozdelenú a rozhádanú krajinu. Hádam, aspoň diváci v našich končinách nepochybujú, že je to tak. Spomeňte si na futbal či hokej. Hlavne vďaka Freemanovi sa film príjemne pozerá a aj humor a nečakané adrenalínové prekvapenia, ktoré ako prezident svojim ochrankárom pripraví /lietadlo nad štadiónom/, pôsobia sviežo a nevtieravo.80%. (31.08.2010)

Zvláštní jeví se na pohled symbióza politického dramatu se sportovním filmem a přesto se Eastwoodovi podařilo důstojné spojení obého. Prostor mezi sportem a politikou především líčí osobnost Nelsona Mandely jako politika obrovské mravní síly, jehož hlavním tužbou je stmelení národa rozeštvaného apartheidem a obavami z věcí příštích. Člověka spravedlivého, který nehledá mstu, ale porozumění. Člověka, který věří, že i sportovní vítězství může pomoci zklidnění napjaté vnitropolitické situace. Nu, zde je snad film (nikoliv zřejmě skutečný Mandela) naivní až příliš - nevěřím na přetrvání pout, které vytvořilo něco tak prchavého jako zlatá medaile. Naivní je zřejmě uvědoměle, jak lze tušit např. z občas zabíraných novinových titulků ("Kriminalita v JAR stoupá"), což mé protesty samozřejmě zmenšuje. Druhé ohnisko filmu leží v samotném rugby a i přes autentickou historicitu mi tato složka film kazí. Klasická cesta outsidera na vrchol, byť se skutečně odehrála, je tu vyzdůrazňována pro mě přehnanými prostředky: mýtizací finálového soupeře a přetaženou počáteční kritikou týmu (hlavní kritik plive jed jak kobra). Okoukané mi připadají scény líčení sportovního ducha a jeho posilování. Snad se tu negativně projevuje i moje averze k vrcholovému sportu jako takovému. Svým způsobem je to vlastně malý zázrak, že uděluji sportovnímu filmu silné ***. To se neděje často. (29.03.2010)

Hrdinstvo a morálka a starý dobrý Clint, aj keď tentokrát príliš veľa "vlajok", príliš veľa idealizmu a premrštená dĺžka..Niektoré momenty boli vo filme silné, avšak výsledný produkt príliš za srdce nechytí. Mandela bol vykreslený ako sám Pánbožko, dokonalý, nezdolný a od Clinta to vyznieva LEN ako oslavná óda, ak tým nič iné nechcel povedať. (07.03.2010)

Ano, souhlasím s ohlasy, že je a bude přetěžké překonat laťku nastavenou Gran Torinem. Potvrzuje to však fakt, že pojem Clint Eastwood je zcela samostatnou kategorií, se kterou mohou ostatní jen těžko soupeřit. Pokud tedy upustíme od srovnávání s jeho předešlými snímky (především pak s Gran Torinem, které máme ještě všichni v živé paměti), je na snadě přiznání, že jde o vysoce kvalitní záležitost. Clint ději opět vdechl ohromné lidství, nad čímž se podivuji u každého jeho filmu. Povyšuje tím pouhou podívanou na hluboký zážitek. A opět, opět nádherně emotivní hudba, na které i tentokrát spolupracoval se svým synem, jehož bylo možné vidět na podzim 2009 v Hradci Králové v rámci festivalu Jazz goes to town. Není přeci vrcholem umění oslovit člověka filmem, ve kterém není žádná zápletka a v němž je jasné, jak všechno dopadne? (14.03.2011)

Net/// Obsazení 8/10 Děj 9/10 Hudba 9/10 Prostředí 8/10/// +asi se sluší říct, že Morgan Freeman si ukradl film pro sebe, to ale rozhodně nevadí, Nelson Mandela byl velký muž a toto věrné ztvárnění si zaslouží, báječná hudba, optimistické vyznění snímku -jen celkem normální technické zpracování a obraz, v kině to tedy tolik nevynikne/// Rugby a politika, to jsou dvě témata tohoto filmu a zároveň dvě témata, která mě moc nezajímají. Přesto mě tento film dokázal strhnout, ohromit a srdečně zasáhnout. Můžou za to tři muži Eastwood, Mandela a Freeman, sláva jim!/// Celkem 87%/// (10.01.2010)