Invictus

Ano, souhlasím s ohlasy, že je a bude přetěžké překonat laťku nastavenou Gran Torinem. Potvrzuje to však fakt, že pojem Clint Eastwood je zcela samostatnou kategorií, se kterou mohou ostatní jen těžko soupeřit. Pokud tedy upustíme od srovnávání s jeho předešlými snímky (především pak s Gran Torinem, které máme ještě všichni v živé paměti), je na snadě přiznání, že jde o vysoce kvalitní záležitost. Clint ději opět vdechl ohromné lidství, nad čímž se podivuji u každého jeho filmu. Povyšuje tím pouhou podívanou na hluboký zážitek. A opět, opět nádherně emotivní hudba, na které i tentokrát spolupracoval se svým synem, jehož bylo možné vidět na podzim 2009 v Hradci Králové v rámci festivalu Jazz goes to town. Není přeci vrcholem umění oslovit člověka filmem, ve kterém není žádná zápletka a v němž je jasné, jak všechno dopadne? (14.03.2011)

Poctivé řemeslo á la stále dokonale přesný a velmi jistý Clint Eastwood. Jenže tentokráte nikoliv v tématu. Precizní vyprávění, postavené na dvou výborných hercích a srážené hubou na zem nepříliš vypilovaným scénářem. Jednotlivé složky vyprávění fungují opět na výbornou, ale celku prostě netluče srdce, je rozvláčný a chce se až příliš líbit. Invictus je i přes africkou hudbu, která místy musí vzít za srdce, bohužel prostě chladný a odtažitý. Po projekci chybí to nadšení vyběhnout na hřiště a pořádně vítězství oslavit. Pod kůži ses holt, Clinte, tentokrát nezaryl, ale nemůžeme pokaždé čekat zázraky. Když se totiž oprostím od nároků, které jsem před projekcí mohl s ohledem na jméno tvůrce mít, tak je to stále nadprůměrný zážitek. A Million Dollar Baby nejde točit každý rok.. U mě i tak dobrý.. (23.01.2012)

Ani ve snu by mě nenapadlo, že Nelson Mandela se snažil podnítit svůj národ právě sportem a sportem zrovna ne ledajakým. Clint Eastwood opět natočil úžasný film s úžasným příběhem, tentokrát podle skutečný události. Legrace je, že na jednu stranu v jednom roce natočí film o pravověrným rasistickým Američanovi a hned na to natočí film o Jížní Africe a o tom, jak se to tam v devadesátých letech formovalo. Každopádně ale na film samotný se nechá koukat, a ačkoliv je především o sportu, objeví se tam i jiné stránky tehdejší doby. A to je jen a jen dobře. Clint Eastwood ví co točit a nebojí se zasáhnout svými filmy jakýkoliv kraj. Takže mistrně odvedená práce tam určitě bude. Příběh je ale už rutina, na pomezí zajímavého vzniku nového státu. (04.07.2010)

Eastwoodova réžia je solídna, Peckhamov scenár však plný klišé, sentimentu a predvídateľnosti. Eastwood ale na naivite stavia, je to film, obhajujúci jasné hodnoty a zámerne sa vyhýbajúci kontroverznosti. Ak by to bolo o americkom prezidentovi a americkom tíme, asi by tu bolo hodnotenie o 30% nižšie. Bohužiaľ ak ste s prezidentom, tak sa chováte ako posratý, takže dialógy s Mandelom nemôžu pôsobiť prirodzene. Freeman je proste Freeman, nedokázal som sa naladiť na fakt, že hrá juhoafrického prezidenta a prejav Damona je asi zámerne tupý, ale keď je trochu pribratý, tak tak aj pôsobí:). Film v mojich očiach zachraňuje fakt, že jeho veľká časť sa odohráva na štadióne Ellis park v Johanesburgu, kde naši zvíťazili pred štyrmi rokmi nad Talianskom a vtedy som pociťoval asi najväčšiu národnú hrdosť v mojom živote. (27.11.2014)

Když už si nějaký režisér nastaví svoji laťku kvality vysoko, je těžké pak sledovat jeho film, který spíše zapadá do průměru. Herci nezklamali a dialogy jsou skvěle napsané. Co věta od Mandely, to nezapomenutelný citát obsahující moudro. Až mi bylo líto, že Eastwood nenatočil vězeňské drama Mandelova pobytu ve vězení. Ragby mi nic neříká a doteď jsem nepochopil z filmu pravidla. A že to budou zvláštní pravidla, když se obyčejný fotbalový tým dostane na vrchol jen díky jednomu setkání kapitána týmu s prezidentem a prohození několika slov. Avšak už několik lidí dokázalo z ničeho, udělat něco. A tento film je jedním připomenutí z mnoha těchto příběhů. (03.01.2010)