Invictus

Clint Eastwood natočil film dělaný přímo pro mě. Velmi dobrá práce se skvělým hercem Morganem Freemanem. Morgan Freeman předvedl vynikajícího jihoafrického prezidenta, kterého by si přál každý stát. Proto je pro mě hlavní představitel na oscara (nejlepší herec roku). Poslednímu dílu Clinta Eastwooda jsem nepřišel na chuť. Proto jsem velmi rád, že mi Clint dokázal, jak skvěle umí točit. Na konci je Invictus tak dojemný a pocitem, který se do mě vléval jsem si vzpomněl na Nagano 1998. První polovina se věnuje politické části a druhá už je převážně o Ragby. Moc do sebe ty věci nezapadají to ano, ale ve výsledku je vše skvěle zpracované... 9/10 = 95% (05.02.2010)

Eastwood je opravdu pan režisér. Dokonale se mu podařilo zobrazit podvědomou provázanost sportu s politikou a národním uvědoměním. Všichni jednohlasně prohlašujeme, jak politika do sportu nepatří. Ale stačí, když na mistrovství světa vyjedou na led naši hokejisté, a cítíme to úplně jinak. A kdo si pamatuje zápasy se sovětskou sbornou, musí chápat, že Eastwood ví přesně, o čem tenhle film natočil. (12.08.2010)

Moc jsem se těšil na další spolupráci Eastwooda a Freemana. Zatímco Clintova režie nebyla vůbec špatná, ale moc emocí ve mně vyvolat nedokázala, Morgan jako Nelson Mandela byl pro mě naprostou jedničkou, tu roli by opravdu nemohl hrát nikdo jiný. Ano, bylo zde hodně patosu, patriotismu, velkých slov a činů, ale u té JAR to tak nějak beru, včetně faktu, že i sport jako je ragby (jehož obliba se u mě nikdy nesetkala s pochopením) mohl zemi s rasovou problematikou alespoň na chvíli spojit. Z filmu mám dobrý pocit, a přestože konec byl jasný už od začátku, nenudil jsem se ani chvíli, takže ve výsledku slušné 4*. (20.05.2010)

"I have a very large family... 42 million", aneb velký muž, velké řeči, velké poselství a nepochybně i velký penis... Morgan Freeman se svým pompézním herectvím ztvárňuje Mandelu jako vznešeného, moudrého, ale i na posledního černouška myslícího vůdce, který se rozhodl pozvednout a motivačně sjednotit národ skrz rugby. Politická rovina se tak v naprosto přirozeném přechodu (jako vždy u Eastwooda) protkává se sportovní, přičemž film v obou oblastech bohužel zůstává povrchní. Eastwood opět bere děj jako prostředek pro emocionální působení na diváka, což je zde sice podpořeno přímým prožíváním hlavní, navíc skutečně respektuhodné, postavy, ale ani tak se nezvládá patřičně zarýt pod kůži... Úděl nejvyšší (hra jako boj za celý národ) tentokrát zůstal ve stínu skromných lidských příběhů řady jiných sportovních filmů. 6/10 (24.12.2009)

Ohromný film, který lze bez jakýchkoliv rozpaků označit za bezchybný. Eastwoodova staroškolská režie (ragby natočil úplně jinak než jak Oliver Stone ve Vítězích a poražených pojal americký fotbal, ale dechberoucí je naprosto stejně), perfektní Freeman, Damon (říkejte si, co chcete) i ostatní, jemný a pro režiséra typický humor (obstarává ho Mandelova černobílá ochranka), a s přibližujícím se koncem více a více dokonalých momentek (Pienaar v Mandelově cele, letadlo, hrající si bodyguardi, sledování nebo poslouchání přenosu zápasu, kde a s kým se dá...), které dohromady tvoří skvělé poselství o odpuštění, míru, přátelství... A dalších věcech. Pět. (21.10.2011)