Invictus

„A kedy mieni oddychovať?“ – „Hovorí, že oddychoval v base.“ Zo začiatku fajn ("Toto už som raz počul a ani vtedy mi to nepripadalo vtipné.“) a dojímal (ak strávite takmer 30 rokov v cele dva krát dva metre, asi máte na myšlienky o odpúšťaní právo), druhú hodinu som sa začal nudiť. Stále sa vyskytli milé/silné okamihy, ale začalo ich ubúdať a pribúdali slabšie scény zo štadióna. Druhý raz už tento film nechcem vidieť. (27.05.2011)

Dlouho jsem tomuto filmu vzdoroval, Eastwood sice svůj další film opět precizně zrežíroval a stvořil další formálně pečlivě vybroušený diamant, ovšem samotný koncept Invictus ve mně budil obavy, že si to Drsný Clint chtěl u publika a kritiky tentokrát značně ulehčit a vrhl se na téma na hony smrdící prvoplánovostí, patosem a kýčem. Opravdu dlouho jsem vzdoroval...snad celou první třetinu. Sledoval jsem příběh, o kterém jsem věděl, kam směřuje, v co vyústí a co sdělí...a přesto jsem byl nakonec překvapen, a to samotným scénářem, který je neméně vyspělý jako Eastwoodova režie. Scénář mě překvapil z metodologického hlediska, tím, jak podával známá fakt a myšlenky prostřednictvím mikropříběhů uvnitř jednotlivých scén, přičemž někdy k divákovi mluvil v pouhých náznacích a jindy byl explicitní. To, co se zprvu zdálo být další sportovní dojemnou báchorkou o jednom velkém vítězství, se nakonec ukázalo být oslavou jedné velké osobnosti - Nelsona Mandely -, přičemž ono velké vítezství bylo "pouhým" nástrojem, skrze nějž šířil svou ideologii. Faktem, že se nejedná o další sportovní film, je i to, že divákovi se nedostává uceleného pohledu na jednotlivé zápasy - je zde jen několik samostatných výjevů z jednotlivých utkání a bez dalšího zdržování se jede dál. Vyjímkou je až finální utkání, které zabírá celou závěrečnou půlhodinu, ale opět se nejedná o pouhý triumf sportovního jihoafrického družstva, nýbrž o samotné vyvrcholení Mandelova snažení. __ Výsledek je tedy takový, že jsem zprvu obdivoval režisérovu virtuózitu a bránil se samotného tématu, načež mě následně při důkladnějším sledování ohromila i samotné stavba scénáře. Darmo mluvit o výkonu Morgana Freemana v roli Mandely, která patří na vrchol jeho kariéry. Matt Damon hraje úsporně, nikoliv však špatně. Z formálního hlediska se tedy jedná o další Eastwoodovo precizní dílo, scénář taktéž oplývá nespornými kvalitami a herci celé dílo završují...co víc si tedy přát. A nějaký ten patos? No co, to k tomuhle druhu filmů prostě patří90% (17.01.2010)

Když už si nějaký režisér nastaví svoji laťku kvality vysoko, je těžké pak sledovat jeho film, který spíše zapadá do průměru. Herci nezklamali a dialogy jsou skvěle napsané. Co věta od Mandely, to nezapomenutelný citát obsahující moudro. Až mi bylo líto, že Eastwood nenatočil vězeňské drama Mandelova pobytu ve vězení. Ragby mi nic neříká a doteď jsem nepochopil z filmu pravidla. A že to budou zvláštní pravidla, když se obyčejný fotbalový tým dostane na vrchol jen díky jednomu setkání kapitána týmu s prezidentem a prohození několika slov. Avšak už několik lidí dokázalo z ničeho, udělat něco. A tento film je jedním připomenutí z mnoha těchto příběhů. (03.01.2010)

"I have a very large family... 42 million", aneb velký muž, velké řeči, velké poselství a nepochybně i velký penis... Morgan Freeman se svým pompézním herectvím ztvárňuje Mandelu jako vznešeného, moudrého, ale i na posledního černouška myslícího vůdce, který se rozhodl pozvednout a motivačně sjednotit národ skrz rugby. Politická rovina se tak v naprosto přirozeném přechodu (jako vždy u Eastwooda) protkává se sportovní, přičemž film v obou oblastech bohužel zůstává povrchní. Eastwood opět bere děj jako prostředek pro emocionální působení na diváka, což je zde sice podpořeno přímým prožíváním hlavní, navíc skutečně respektuhodné, postavy, ale ani tak se nezvládá patřičně zarýt pod kůži... Úděl nejvyšší (hra jako boj za celý národ) tentokrát zůstal ve stínu skromných lidských příběhů řady jiných sportovních filmů. 6/10 (24.12.2009)

Skvělý a dojemný film, o tom, jak léčit dvojbarevný národ rozdělený apartheitem láskou, odpuštěním a hlavně s rugby. V reálu si sice rozhodně nemyslím, že byl Mandela dobrý prezident, ale účel filmu to rozhodně splnilo. Jelikož film vtáhne diváka do děje téměř okamžitě a provede ho několika skvělými zážitky ve kterých Morgan Freemen a Matt Daenon na plátně excelují. Navíc závěr je pořádnou pocitovou bombou s moc hezky zvoleným happy endem. Jsem moc rád, že se mi tento film konečně podařilo odškrtnout ze seznamu. 84% (08.02.2021)