Invictus

Clinte, sakra, tohleto jsi dělat neměl. Invictus na mne působí dojmem, že se pan režisér poté, co Akademie loni přehlédla jeho úžasné, osobité a nekorektní Gran Torino, naštval a rozhodl se natočit přesný opak - líbivý, pateteický, nemastný a neslaný film. Na Oscarech možná uspěje, ale fanoušky tak akorát zklame. Všichni se objímají a usmívají, Mandela buď kyne rukou davům anebo předává svá moudra. Neuvěřitelně předvídatelný, nezajímavý a zapomenutíhodný snímek. Stejně jako jsem loni doufal, že Gran Torino nějakého Oscara získá, tak letos si přeju, aby tenhle kalkul skončil v propadlišti dějin. Tři hvězdy za provedení a podobné věci... ale palec rozhodně dolu. (27.12.2009)

Scénář: Anthony Peckham .. Jo, tak tohle bude mít Clint Eastwood u diváků těžké. Namlsanci Gran Torinem budou mnohé vytýkat. Režíruje precizně, poctivě a umírněně dává nahlédnout jak do prvních pár let Mandelova vládnutí, tak do záměru vyhrát pro motivaci celého národa k sjednocení se mistrovství světa v ragby. Nebyl by to ten pravý příběh plný jemných emocí a vznešených slov, kdyby se tento sportovní úspěch nepovedl? Že se Eastwood více motá kolem Mandely, kterého výtečně ztvárnil jeho hollywoodský dvojník Morgan Freeman vůbec nevadí, kapitán mužstva, kterého ztvárnil nudný Matt Damon, má jistější místo v týmu a na hřišti, kde tak neruší. Stejně jako jsou zde dva herecké póly, tak jsou zde i dva polofilmy (příběhy), kdy tohle sportovně-politické spojení ne zrovna naplno funguje. 75%. (27.12.2009)

I'm the Master of my Fate. I'm the Captain of my Soul. Předně chci všechny varovat. Ano, je to film Clinta Eastwooda, ano, hraje tam Morgan Freeman, ale nečekejte žádné drama ve stylu Million Dolar Baby, Výměna nebo Gran Torino. Bylo by rozhodně nefér hodnotit Neporaženého nízko jen proto, že s Vámi nezamává tak, jako právě výše zmiňovaní. _______ Co mě dost překvapilo, byl směr, kterým se Clint vydal. O Mandelovi samotném se toho moc nedozvíme, snad jen základní fakta (vězení) spíše se zaměřuje na jeho činnost potom, co se stane prezidentem JAR. Na rozpolcený národ, na vysoká očekávání, která jsou na Mandelu kladena… A právě v té chvíli se rozjede ragby linie. A ta se naprosto skvěle a nenásilně prolíná s prezidentskou. K tomu si připočtěte skvělou hudbu, vynikající kameru a hlavně herecké výkony. Freeman měl tak dokonalý akcent, že později jsem ani nevnímal, že to je on. Damon mi zase předvedl, že umí více, než běhat se zbraní. Opravdu jsem se u filmu nenudil. Přiznávám, výše zmiňované snímky mají kvality někde jinde, ale i tak musím dát plný počet. Protože takhle příjemný film jsem už hodně dlouho neviděl. Je mi jasné, že tohle někomu nebude stačit, ale asi mám nízké nároky. Jsem zvědavý, s čím nás Clint překvapí příště. (02.01.2010)

Děkuji bohům a bohyním... Za duši svou nezlomnou... Jsem pánem svého osudu, jsem kapitánem své duše..... Pohádka o tom, jak Nelson Mandela dokázal vyhrát MS v ragby. C. Eastwood propaguje osobnost člověka, který začal budovat NÁROD bez snahy se mstít menšině (která stále ovládala policii, armádu a ekonomiku), člověka, který sloužil zájmům národa a snažil se (za pomoci MS v ragby) změnit bílé i černé. JEDEN TÝM, JEDNA ZEMĚ! Tady jde o víc než o titul mistra světa! Jestli máte rádi politiku a sport, úžasnou atmosféru vyprodaného hlediště a pohádky – nemůžete prohrát! Navíc zjištění, že Clint kromě politickýho timingu zvládá náramně dobře i ten sportovní, stojí za to. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Chci se něco dozvědět o ragby. 2.) Nelson Mandela? O tom jsem slyšel, ale nikdo u nás doma ho neviděl. 3.) Chci vidět fandit Jihoafričany bez vuvuzel. 4.) Ještě jsem neviděl novozélandskou ,,HAKU“. PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ** NAPĚTÍ ** (21.03.2011)

Poctivé řemeslo á la stále dokonale přesný a velmi jistý Clint Eastwood. Jenže tentokráte nikoliv v tématu. Precizní vyprávění, postavené na dvou výborných hercích a srážené hubou na zem nepříliš vypilovaným scénářem. Jednotlivé složky vyprávění fungují opět na výbornou, ale celku prostě netluče srdce, je rozvláčný a chce se až příliš líbit. Invictus je i přes africkou hudbu, která místy musí vzít za srdce, bohužel prostě chladný a odtažitý. Po projekci chybí to nadšení vyběhnout na hřiště a pořádně vítězství oslavit. Pod kůži ses holt, Clinte, tentokrát nezaryl, ale nemůžeme pokaždé čekat zázraky. Když se totiž oprostím od nároků, které jsem před projekcí mohl s ohledem na jméno tvůrce mít, tak je to stále nadprůměrný zážitek. A Million Dollar Baby nejde točit každý rok.. U mě i tak dobrý.. (23.01.2012)