James Bond: Skyfall

Tady měl být komentář napsaný ihned po premiéře filmu Skyfall, plánované na 25. 10. 2012. Jenže se posunula a nikdo z našeho provinčního kina se neobtěžoval dát někam alespoň jednu pitomou samolepku: Dnes nehrajeme. Stojíme před kinem jako odložené děti před kostelem. Přidal se k nám nějaký Američan. Nikdo netuší, kde ten se tam vzal. "Kino is closet," povídám mu mojí příšernou angličtinou, že je kino zavřeno. "Today no show, no Bond, no fun. But maybe..." dodávám a volám s nadějí v očích jednomu zaměstnanci kina, kterého shodou okolností znám. Dozvídám se, že premiéra je odsunuta jako Němci z pohraničí, že se diví, že jsem si to nepřečetl z plakátu. Taky jsem se divil, leč ani na jednom nebyla zmínka o posunutí premiéry. Sokolovské kino má u mě velké mínus. Není to poprvé, co jsem se řítil do kina a vše bylo jinak. Tolik jsem se těšil, že zde nahodím komentář jako jeden z prvních. Dnes už se tam nedostanu, snad až za tři dny a tak slovy uživatele Rejžánka: KOMENTÁŘ BUDE POZDĚJI. PS: Američanovi jsem vysvětlil, že: „Herr Direktor sagt, global premiere was transport to tomorow!“ A ten dobrý člověk mi na to odpověděl, že zítra to už uvidí v Americe. Šťastný to muž.                                                                                                                                                                                                                                                           Doplnění o komentář 28. 10. 12. S každým novým filmem o agentu 007 si říkám, že ten a ten záporák byl lepší a triky byly lepší a Bond zase předvedl něco lepšího. A je to přirozené to takhle vnímat, protože Bond se vyvíjí, stejně jako se vyvíjí filmový tvůrci. U filmu Skyfall to platí dvojnásob a člověk si řekne, že restart (viz Casino Royale a Quantum of Solace) byl velmi dobrý nápad a zároveň si pomyslí, že to byla jen předehra, úvod do děje, nebo třeba jen zápletka a Skyfall je teď jen vyvrcholení. Pro milovníky Bondovek šok jako blázen. Jedni musí nadávat na to kvantum ztraceného času u všech těch Moorů, Lazenbyů nebo Brosnanů, protože tohle je Bond, kterého chtějí, a druzí se radovat, že se konečně dočkali, protože tohle je také ten Bond, kterého chtěli. (Předchozí myšlenkový trysk klidně ale ignorujte - je to kvůli té euforii). Sám jsem někde mezi, protože jsem neviděl všechny Bondy a tak nějak jsem si zařídil život, aniž bych věděl, kdo vlastně je slečna Moneypenny nebo jakéže to James nosí hodinky a nakolik s nimi lze zmást nepřátelské radary. Pro mě je Skyfall samostatný film, který mi dává naději, že i z ptákoviny lze udělat perfektní podívanou, velmi zdařile natočený akční film, který jde odněkud někam, netříští se na blbostech, nenechává figury zbytečně žvanit, rochní si v detailech a dává znát, že ty tvůrce to prostě baví a že to i umí. Občas sice logika dostává na frak, ale i přesto je to film, který bych chtěl vidět ještě jednou místo toho, abych si doplňoval vzdělání doháněním těch Bondů, které jsem právě neviděl. (26.10.2012)

Nevím přesně, kolik bondovek jsem dosud zhlédl, ale Skyfall je s největší pravděpodobností poslední. Sam Mendes ani Daniel Craig za skromné hodnocení v podstatě nemůžou, jednoduše se mi ten bondovský kolovrátek přejedl a kdyby nedošlo k jeho modernizaci s příchodem Daniela Craiga směrem k moderně pojatým realističtějším akčním filmům, asi bych s bondománií (která u mě vždycky představovala okrajovou část kinematografie) skoncoval už dřív. Starší bondovské tituly s Seanem Connerym jsou pro mě, jak jsem si při nedávných reprízách uvědomil, téměř nekoukatelné a Daniel Craig byl první představitel Bonda, kterému jsem jeho příslušnost k špionážní agentuře věřil. Jenže co naplat, ať se modernizuje, jak chce, základ zůstává stále stejně pitomý. A nakonec je veškerá ta snaha o osudovost, tragiku, o větší hloubku vlastně spíš na obtíž. Ten film nejlíp funguje v momentech, kdy se nebere vážně a k brakovosti se záměrně hlásí, jako např. ve scéně útoku lidožravých varanů na zlosyny. Chování postav a ďábelské plány hlavního padoucha na pomstu jsou ve skutečnosti podobné vtipu, kde vynálezce vysvětluje na patentním úřadě mechanismus zbrusu nové pasti na mouchy. "Je to vlastně bludiště, kde moucha bloudí labyrintem chodeb doleva, doprava, doleva, doprava..." - "Aha a na konci...?" ptá se úředník, "zase zatáčka?" - "Kdepak, na konci je propast, moucha se zřítí dolů a zlomí si vaz."... Oceňuju Mendesův smysl pro vizualitu a krásná scéna s medúzami v čínské megapoli si sama o sobě zaslouží 1*, oceňuju schopnost Craiga hrát tvrdé chlapy i ve věku, kdy už se jiní orientují na konverzačky, a oceňuju Bardemovu schopnost zahrát si ďábelského padoucha tak, že uznale kýváte hlavou, ale zbytek - darmo mluvit. Celkový dojem: 45 %. (04.12.2014)

Bond propojuje svůj svět celkově, to nové od posledního představitele a reflektuje i společnost. Působí svěže, poutavě i seriózně, je odvážný a my jsme svědky zásadního snímku i zábavy, pravého filmového umění i filmu, při němž srdce milovníka pohyblivých obrázků plesá a v případě chlapů se můžeme cítit i jako malí kluci a nemusíme k tomu nutně mít 3D nebo monstrózní roboty. A jsme zpátky u té vážnosti. Bál jsem se toho a bojím se pořád...něco tak báječného totiž nevydrží příliš dlouho. Působila na mě i jistá odtažitost, mimo jiné také proto, že v tomto díle působí emoce míň, je to dáno vztahem k jinému typu ženy, než jaký byl zobrazen od Casina Royale. A také částečný návrat do starších dob, i když Bond už nemůže být nikdy stejný. To by bylo ostudné. Dovolte mi proto jistou rezervu, 90%. (01.11.2012)

Fantastický. Mocnej scénář, plnokrevný postavy a úcta k bohatýmu bondovskýmu univerzu, v němž je ale tentokrát třeba skrze slzy završit restart padesátileté série. A klapne to. V tom sebevědomém skotském finále se Bond zase vyrýsuje v hrdinu, jenž tu s náma musí být alespoň dalších pět dekád. Mendes se vyrovnal svému inspirátorovi a mistrovsky naplnil nolanovský koncept. S potěšením... (29.10.2012)

Prvá polovica, ktorej jediným highlightom je šanghajský mrakodrap, je remeselne dobre zvládnutá ale zdĺhavá. V zajatí povinných bondovských tradícií sa zdržuje pre príbeh zbytočnými postavami (bondgirl) a prináša málo prekvapení (vybavenie technologickými hračičkami). Od scény s plachetnicou, smerujúcou k ostrovu – a teda od nástupu záporáka na scénu – ale to najlepšie čo Bond kedy priniesol. Paradoxne nie moc bondovské... Škoda, že v tom, čo tu Mendes nastolil, nebudú následujúci režiseri schopní pokračovať. Strihačské umenie v schylovaní sa k útoku na súd, a obrazová estetika v Škótsku, povyšujú značku Bond na delikátnu filmovú drámu. Prvá bondovka, v ktorej ma bavilo riešiť súvislosť postáv. Jokerovsko/hannibalovskému Bardemovi prosím oscarovú nomináciu za najlepšieho vedlajšáka. (02.11.2012)