Kam čert nemůže

Horníček a Hlaváčová jsou dva důvody, proč tenhle film i po letech vidět a proč mu přiznat určitou hodnotu. Scénář je jinak celkem průměrný a ani režie Zdeňka Podskalského ho podstatně nevylepšila. Herecký rejstřík Miroslava Horníčka byl vždycky omezený, šlo především o výborného vypravěče a autora. Tahle role mu ale sedla a jedná se myslím o jeho druhý nejlepší výkon (vedle seriálu Byli jednou dva písaři). No a mladičká Hlaváčová byla tehdy plná energie a ďábelského šarmu. Slušná konverzačka, ve své době určitě nadprůměrná komedie. Celkový dojem: 55 %. (02.06.2009)

To jak si s ním "Mefistofela" hraje jako kočka s myší, ďábelsky rafinovaně a přitom velice jemně a něžně je prostě úžasné. Já osobně mám nejraději scénu: "Přiznejte se, že byste byla nejraději, kdybych vás teď uškrtil." a ona mu s naprosto nevinným výrazem odpovídá: "To by mě od vás velice překvapilo." V té chvíli je jednoduše k pomilování :-) (28.05.2012)

"Kam čert nemôže", tam pošle ženu. Myšlienka, či ak chcete námet, tejto českej čiernej komédie je celkom zaujímavá. Tak trocha mystická. Mierne temná. Technické spracovanie mi tiež v podstate vyhovuje. Je primerané dobe vzniku tohto snímku. Ale nedokážem prísť na chuť ústrednej hereckej dvojici Miroslav Horníček a Jana Hlaváčová. Najmä pán Horníček je neznesiteľný. Možno to bol výborný rozprávač, pohotový komik, improvizátor a bavič, ale ako herec sa nikdy neuplatnil. Aj v tomto filme je jeho herecký výkon len ďalší veľký, bolestivý kŕč. ** (25.05.2013)

Kam dabel nemuze, nasadi zenskou aneb nevsedne mysteriozni romanticka komedie, ktera je v nasich koncinach netradicni zanr, coz je skoda, protoze dvojice (Miroslav Hornicek a Jana Hlavacova) rozehravaji hru na honenou v dobre fungujici atmosfere a udrzuji divaka v neustale nejistote, co se vlastne deje. 70% (26.12.2010)

Podskalského linka v moderní české kinematografii se vyznačuje osobitou, nepřehlédnutelnou, určitě ne průměrnou, ale spíše zřídka než často vrcholů dosahující linkou. To, co se tu snažím podat jako obecnou charakteristiku jeho obecného přínosu, lze dost dobře vztáhnout i na přitažlivého ženského ČERTA tehdy začínající Jany Hlaváčové. Snad v žádném hraném filmu nedostal Horníček tak velkou plochu pro své osobité herectví viditelně kořenící v prvorepublikové poetice OSVOBOZENÝCH. (Připomínaní PÍSAŘI jsou více televizní než filmoví a více tématičtí než prostor pro rozevláté herecké kreace dávající). Pro zdar filmu je důležité i souherectví dalších velikánů této herecké generace (Brodský, Hrušínský, Sovák). Zaujme i spoluscénátorství Miloše Václava Kratochvíla, někdejšího nadějného pražského archiváře a posléze dvorního Vávrova scénáristy. Ono až rafinované škobrtání o jednotlivé duchařské žánry, nesené nadto humorným, až sarkasticky úsměvným nadhledem, lze přičíst s jistou dávkou nadsázky právě jemu. Ta nadsázka, která překonává zanedlouho už takřkapůlstoletí, uplynulé od premiéry tohoto společného díla klasiků české kinematografie tehdy v zenitu středních let, je pro diváka všech generací jistotou zážitku, na který se nezapomíná. (05.11.2007)