Bílá paní

Celkem uvolněná groteskní Bílá paní plná budovatelských hesel, proslovů a všemožných soudruhů a ústavů jim náležejících. Zatímco Kačírková s jejím mrkáním působila mile lišácky, Hrušínský s Kopeckým jako zástupci MNV předvedli poměrně ucházející, nepříliš přesvědčivý výkon. Za zmínku jinak stojí poměrně pěkně provedené "v(y)stupování" Bílé paní do/z obrazu. (23.10.2016)

Nezvykle stavěná komedie postavená na legendě o paní Perchtě oplývá silným politickým podtextem. Jestli jste se ted lekli, že to bude nějaká komunistická propaganda, není tomu tak. je to přesně naopak, vtipná, ostrá satira plná sarkasmu a ironie, reagující na neomylnost předsedy atd. baví od úvodu až do konce, stejně jako postava Brodského jako idealisty, který chce být vždy na správné straně. Konec hořkosladký a hlavně zase zábavný. (18.04.2012)

Tedy, popravdě řečeno: za minulého režimu to možná bylo jako satira ještě silnější, ale dá se náramně uplatnit i na dnešek. A to obsazení! Brodský, Hrušínský, Kopecký, Kačírková, Voska, Hajská, Trégl, Řehoř! A ty hlášky, ty hlášky. "Vodpusť mi to, Bílá pani, já v slabý chvilce uvěřila na Národní vejbor!" (21.12.2008)

Příběh odehrávající se v malé vesničce, dokonale demonstrující situaci za socialismu, mi posloužil jako věrný ukazatel a potvrdil mi tamější dobu tak, jak jsem si ji představovala. Děj je směřován na zámek, dávné působiště Bílé paní nebo chcete-li modly, k níž se po dlouhou dobu obracejí místní obyvatelé se svými prosbami a strastmi. Ve filmu se vyskytuje tolik hlášek, dvojsmyslů a symboliky, což mi trochu připomínalo zamotanou síť, ale já s radostí objevovala a přemýšlela nad jejich pravým jádrem. Už sama víra v Bílou paní se tehdejšímu režimu nijak nezamlouvala a já v ní viděla pronásledování církve a prosazovaní čehokoli, co by mohlo ohrozit pevné postavení komunistické strany. Všudypřítomné degradování svobodné lidské mysli, omezování režimem, potlačování svých přesvědčení, názorů, všeobecný strach z pravdy. Nesmyslná ideologie, ovlivňování a oblbování lidí, doslova divadlo v každodenním životě, které místy připomíná slušnou komedii či frašku. Neskutečně odvážné pojetí, jehož poselství rudí páni neodhalili… Vystupuje zde herecká smetánka tehdejší doby, ať už je to Vlastimil Brodský, Miloš Kopecký či Rudolf Hrušínský, přičemž nejsympatičtější postavu filmu pro mne představuje Brodský s rolí člověka, který se snaží jít proti proudu, tedy něco nejen neobvyklého, ale naprosto nepřípustného. „Věř, ale komu věříš věř.“ (23.03.2008)

Rozříkáme si to soudružsky a půjdeme od toho. Takže z hlediska marxismu-leninismu je to průměrný film, je to dokonce podprůměrný film, je to imperialistická podvratná ideologie. Techniku to oni mají, to ano, ale jinak na nás nemůžou. Jenže je to třeba zhodnotit v širších souvislostech – zahrané je to skvěle, jak by také ne když tam hraje poválečná kvalita a Podskalského režie je stejně jako scénář profesionální, dialogy vycházející z socialistického realismu jsou trefné bezchybné, celá satirická skládanka, nebojme soudruzi si to přiznat, je takřka geniální tragikomický pohled na totalitní systém. Já to vidím po našem: neměli bychom se tříštit na detailech, takže dávám nekompromisních sto procent. Kupředu, zdravíme zlepšovatele, ale někteří bezpartijní hodnotící na csfd by potřebovali usměrnit ve všeobecném zájmu - nedali plný počet! Kdo nejde s námi jde proti nám! Ještě, že uvědomělí občané proti takovému nesprávnému hodnocení protestují na Letné, aby malým avengerům v plamenném projevu na tribunách spočítali pupínky a ukázali, kde je skutečná správná pravda, jak správně na csfd hodnotit filmy, jak správně žít. Děkujeme. Kupředu, zpátky ani krok! Nakonec v praze se jim to hodnotí, ale mimo prahu už lidé nemají všechny informace o filmech a proto mohou některé snímky hodnotit zkresleně. Jedno je jisté nová totalita nebude mít rudou barvu, o to plíživější a záludnější může být její nástup. Jejky, co to, právě mi přes dvorek přeběhl medvěd. Produkce: Filmové studio Barrandov (20.07.2019)