Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Ve vsi Komonice, ležící pod stejnojmenným hradem, dojde k zázraku. Krásná Perchta zvaná Bílá paní komonická vystoupí jednoho dne z obrazu, vyhoví prosbám výměnkářky Blažkové a zařídí jí v chalupě vodovod. Té noci totiž navštívila hrad skupina místních trochu podnapilých občanů, kteří vedli právě spor o to, zda Bílá paní opravdu za úplňkových nocích chodí po hradě. Kastelán Pupenec vyluštil nápis na obraze "Věř, ale komu věříš, měř" a formulku vyslovil nahlas. Jako jediný pak byl svědkem Perchtina počínání. Život ve vsi je vzhůru nohama. Předseda MNV a jeho tajemník se vzájemně podezírají z líbivé politiky vůči občanům, do vsi je vypravena zvláštní komise z ministerstva. Na hradbách se objeví i jiná Bílá paní, servírka Andula, kterou tam poslal v kostýmu z divadelní hry tajemník, aby se pomstil předsedovi. Komise je ale svědkem skutečného vystoupení Perchty z obrazu, a protože se nehodí, aby nedostatky v práci řešily zázraky nějakého ducha, delegace z Prahy obraz ukradne a odveze jej do depozitáře. Most, který měla ještě Bílá paní postavit, tak nad řekou chybí, i když oslava je už naplánovaná a musí se konat. Za zvuků hudby se občané vrhnou do vody v místě, kde měl most stát, a plavou. Jen Bílá paní se nedá spoutat, projde mřížemi a jde dál... (oficiálny text distribútora)

(viac)

Recenzie (310)

Marthos 

všetky recenzie používateľa

Pravda se nesmí zapírat, prohlásí rezolutně kastelán Pupenec a uvrhne tím sebe do klatby. V socialistické společnosti je pravda nedovolený luxus, zvlášť když máte rodinu. Jenže co dělat, prochází-li se v noci po chodbách místního hradu přízrak bílé paní... Taková je výchozí situace filmu Zdeňka Podskalského, který si (ne)dovoleným způsobem utahuje z tehdejších mocných, z doby, která produkovala lež na běžícím páse, i ze všech těch ustrašených občánků, jejichž svědomí je poznamenané ideologickým diktátem. Film byl natočen podle jedné z povídek spisovatele Pavla Buksy, který v literárních kruzích vystupoval pod pseudonymem Karel Michal. Jeho sbírka satirických povídek Bubáci pro všední den (1961) zaznamenala tehdy nevídaný ohlas – během šedesátých let se dočkala celkem čtyř vydání – a stala se tím, čemu dnes říkáme bestseller. Michal v ní oživil přízraky dávné minulosti, nadpřirozené úkazy a zjevení, kouzla, která přivádějí protagonisty jednotlivých příběhů do prekérních situací. Mezi nimi právě nebohého kastelána hradu Šaratice Pupence, který v křížové chodbě narazí na bílou paní a nedbaje následků, ohlásí celou záležitost „nahoře“. Ministerstvo kultury na hrad vyšle odbornou komisi, která má za úkol zjistit, jak se věci (ne)mají. Následuje kulometná palba nezapomenutelných replik v podání populárních herců, z nichž zasloužený smích vzbuzuje nejen komonická skvadra volených zastupitelů socialistické moci v podání vynikajícího Rudolfa Hrušínského a Miloše Kopeckého, ale i ministerská ideologická úderka v tandemu Řanda – Bek. Inu, z hlediska marxismu-leninismu... Film, který nemá šanci zestárnout, zevšednět, stát se nepotřebnou a zbytečnou veteší. Na to je až příliš pravdivý a nadčasový. Nepotřebujeme strašidla, když máme Národní vejbor! ()

Big Bear 

všetky recenzie používateľa

,,Soudruhu já to vidím po našem. Abstraktní něco je, když to neni. No, a je bílá paní? Není. No tak no..! '' Skvělé zrcadlo své doby. Holt doba těsně před okupací přála otevřenějšímu myšlení a kritice socialistického řízení země, měst, obcí, které se dostávalo i na filmové plátno. Marně vzpomínám ve které naší komedii jsem viděl tak tepat do režimu jako zde. Přitom naprosto inteligentní formou. Většina dialogů je naprosto dokonalá a nezbývá než zopakovat zde psané. Zajímavé je ale i to jak se funkcionáři jenom kecáním vždy z problémů dokázali dostat. Jak pravdivé. Vrcholem absurdit byla scénka s vedoucím party dělníků, který fakturoval vybudování vodovodu, který nestavěl i jeho bourání, ač byl staré Blažkové ponechán. O scéně se vstupem do vody ani nemluvě... Hrušínský, Kopecký, Bek i Brodský byli úžasní, já jsem ale umíral i z Vosky, zejména ve chvíli kdy si pěkně po psychiatricku v posteli na zámku vysvětluje přítomnost Bohdalky u sebe v pokoji ! :-)) . U mne je to na 4 hasáky. * * * * ()

Reklama

TheDarKnig 

všetky recenzie používateľa

Nezvykle stavěná komedie postavená na legendě o paní Perchtě oplývá silným politickým podtextem. Jestli jste se ted lekli, že to bude nějaká komunistická propaganda, není tomu tak. je to přesně naopak, vtipná, ostrá satira plná sarkasmu a ironie, reagující na neomylnost předsedy atd. baví od úvodu až do konce, stejně jako postava Brodského jako idealisty, který chce být vždy na správné straně. Konec hořkosladký a hlavně zase zábavný. ()

nascendi 

všetky recenzie používateľa

Z času na čas siahnem po zbierke poviedok Karla Michala, z ktorej jedna sa stala predlohou pre tento úspešný film. Dnes si už málokto vie predstaviť, aké salvy smiechu vyvolávali protirežimové hlášky, ktorých je tu neúrekom. Dokonca si myslím, že dnešná generácia by väčšinu z nich ani nepochopila. To je aj dôvodom, prečo sa moje hodnotenie zastavilo na troch hviezdičkách. Inak výborný film pre pamätníkov. Je skoro nepochopiteľné, že hneď po vzniku neputoval do trezoru. ()

Martin741 

všetky recenzie používateľa

Bila Pani - perchta = bludne zenske zjavenie, ktore prislo do Ceskoslovenska z Blizkeho Vychodu, mozno aj z Mezopotamie. Ukazkova Satyra od Zdenka Podskalskeho /Svetaci, Kam Cert nemuze/ s 2 najlepsimi hercami ceskoslovenskej kinematografie : a to konkretne R. Hrusinskym /Spalovac mrtvol, Vesnicko ma Strediskova, Dym Bramborove nate/ a Vladimirom Mensikom /Bourlive Vino, Happy End, Svetaci/. Kvoli tymto 2. som film pozeral : 70 % ()

Galéria (13)

Zaujímavosti (7)

  • Kostel, kam se jde stará Blažková (Darja Hajská) pochlubit farářovi, že jí Bílá paní přičarovala vodovod, a kde ji farář přesvědčí, že to nebyla Bílá paní, ale že vodovod má díky Městskému národnímu výboru, je kostel sv. Jakuba v Kasejovicích. Dále se filmovalo také v Blatné. Psychiatrická léčebna se nachází v Praze Bohnicích. (Cucina_Rc)
  • Pieseň “Na hradě Okoři", ktorá odznela vo filme, bola nápadom jedného komparzistu a režisér Zdeněk Podskalský st. mu zaň vyplatil honorár 400 korún. (Raccoon.city)
  • Je to jeden z tzv. trezorových filmů. Promítal se do roku 1970, kdy byl zakázán. V obnovené premiéře zazářil v roce 1989. (sator)

Reklama

Reklama