Stockholmský syndrom (S12E24)

Já jsem fakt nenapravitelný. Holt starého psa... Přes veškeré zkušenosti, které jsem se seriálem udělal, jsem si zase dovolil idiotsky doufat, že by mohlo být finále fakt dobré. Já bloud! Tvůrci ani tentokrát neodolali a udělali ze závěru snůšku klišoidů, patosoidů a citového ždímání, při níž bych se roztekl jako čokoládová pralinka na slunci, kdybych nebyl odolný necita. / Poučení: Získané medaili na gramáž nehleď. (03.09.2022)

Dnes jsem náhodnou tuhle epizodu viděl poprvé od premiéry... A dokonalost! Po letech seriál odkázal na všechny ty roky, tolik poprvé, jakoby tohle bylo v šuplíku už několik let.. Finální řeč Sheldona považuji za dost možna nejlepší seriálovou scénu, jakou jsem kdy viděl! Děkuji za ty roky! Slzy tečou a tečou... P.S. Když Vám nakonec zakomponují i Vaši nejoblíbenější herečku, už není možné jít výše! (15.06.2022)

Silný finiš posledních dvou jinak slabých sezon se bohužel neprojevil v té epizodě úplně poslední, tvůrci dlouho dopředu věděli, že to tady skončí, a hodně moc na ně byl vyvíjen tlak na to rozloučení a stejně to dopadlo asi jako všecky moje dopisy a emaily, prostě nakonec nevíš co napsat, ale nějaký sebevypatlanější rozloučení tam zkrátka chybět nesmí, tak tam nějakou kravinu mrskneš tak jako tak, navíc v tomhle případě bohužel Sheldon-centrickou, což je syndrom, který má snahu zbytečně dělat one-man show z mnohem barvitější a lepší scény; šokuje mě místní hodnocení této epizody, početný zástup fans stejnojmenné řadové telenovely nebo xxx parodie si asi spletl profil zdárného seriálu s nezdárným vyvrcholením a profil nezdárného seriálu nabízející zdárná vyvrcholení jiného druhu; jako shnilou třešničku na dortu jsem si pak ještě dal tu epizodu následující, kde nám pouze 2 herci pustí nějaký sestřih z youtube s pár extrémně všedními poznámkami z natáčení a nasazenými emotivními ksichty, jako kdyby šlo o rozloučení Přátel; ne že bych čekal nějak výjimečně výtečný závěr, závěry stojí za houby, ale tohle bylo slabší, než mohlo být; naštěstí šlo jen o asi 1/300 a v sitcomu to ani neni nijak důležitý, takže seriálu jako celku to za mě prakticky nic neubralo (08.04.2023)

Jakkoliv poslední dvě tři série hraničily s utrpením a člověk na to koukal jen ze setrvačnosti a zvědavosti, finále se povedlo ukočírovat na výbornou. Pátá hvězda je tu sice spíše z nostalgie a některé linky si zasloužily více pozornosti (což je ale chyba spíš předchozích epizod, které čas k tomu určený plýtvaly horem dolem), nicméně je potěšující, že se seriál v samém závěru vrátil ke svým kořenům a dokázal důstojně zakončit úctyhodnou dvanáctiletou cestu. (25.05.2019)

Evidentně nejsem jediný, kdo standardně nekomentuje jednotlivé díly, ale tentokrát udělal výjimku. Taktéž určitě nejsem jediný, kdo nebyl zcela nadšený z posledních cca 2-3 sérií, které se již dost vlekly a pokulhávaly. TBBT si mě našla relativně později, než ostatní, nicméně od své první minuty si mě získala. Zažil jsem s nimi skvělé hodiny zábavy a u žádného jiného seriálu jsem se tak netěšil na další díly jako zde. Co říci závěrem. Zcela otevřeně a upřímně? Po dokoukání posledního dílu - který byl mimochodem perfektní a se vším všudy (takto se dělají závěry, pánové od GOT) - mě bylo opravdu upřímně smutno, jakmile jsem si uvědomil, že to všechno doopravdy končí. Přeci jenom, nemluvíme tu o pár dílech. Pro mě to bylo téměř 5 let. Taktéž se tedy na dálku, symbolicky a elektronicky loučím s touto bandou a děkuju jim za zpříjemnění mých večerů. (26.05.2019)