Encounters at the End of the World
Obsahy(1)
Werner Herzog cestoval do Antarktidy, kde natočil dokument o výzkumnících pracujících v extrémních podmínkách. Přibližuje nám život biologů, zoologů, vulkanologů, geologů a dalších vědců, pro které se ledový kontinent stal osudem. Rozhovory s vědci střídají téměř snové záběry podvodního světa, majestátních hor, podivuhodných zvířat a samozřejmě všudypřítomného ledu. (Weissik)
(viac)Videá (1)
Recenzie (23)
Přiznám se, čekala jsem od Herzoga něco zajímavějšího. Myslím si, že námět měl neuvěřitelný potenciál, který prostě nebyl využit. Je sice zajímavé, podívat se na Antarktidu z jiného pohledu než jsou "podívejte jak sou ta zvířátka krásná", nebo "podívejte jak nak nás to všechny jednou zatopí", ale způsob vyprávění v tomto případě je prostě a jednoduše nudný. Nemůžu si pomoct, ale s bagristou na stavbě taky nikdo rozhovory nedělá... ()
Zajímavé. Dokumentu bych rozhodně nevyčítal nedostatečné zaměření či fakt, že režisér neví o čem to chce mít (viz. komentáře). Werner Herzog postupně rozkrývá uzémi základny McMurdo a Antarktidy. Vše doplňuje svým ironicko/sarkastyckým komentářem v angličtině, jeho dramaturgie je pak typická, Herzoga se jako obvykle ptá na to na co se jiní ještě nezeptali. Pokud chcete dokument, který zcela "využívá svůj potenciál", dejte si něco od National Geophraphic. ()
Kolik městských krys by asi chytilo bad trip, slyšet zpod ledu volání tuleňů? A jací lidé se vlastně vydají na tento podivný a opomíjený kontinent? Mými favority jsou aztécký instalatér a bulharský Odysseus. Při poslouchání některých lidských obyvatel tohoto bohem zapomenutého místa, nabývám dojmu, že vlastně žiju-nežiju jakýsi zoufalý a nudný no-life, Herzogův výlet obsahuje spoustu poezie I filozofie snoubící se s vědou a přírodou, včetně autorových trefných i poněkud ulítlých satirických komentářů. Hned po příletu překvapí rozbahněné staveniště osady McMurdo, rozesměje polární trénink s barely na hlavách a ohromí drobné detaily praktického života, kupříkladu způsob, jakým se vyvrtávají díry do několikametrové vrstvy ledu. Potápění pod ledovou krustou doprovázené pravoslavnými chorály, návštěva sopečných komínů vyčouzených ve sněhové pokrývce, a nezapomenutelná scéna se sebevražedným tučňákem, vše zaobalené do myšlenky člověka vyklízejícího pole, ustupujícího rozhněvané přírodě a zanechávajícího po sobě hromadu reklamních kýčů. Ze setkání na konci světa si odnáším naprosto jiný zážitek, než bych čekal. ()
Film by sa mohol kľudne mohol volať People of the Antarctica, pričom ale fakt, že sa to odohráva na tomto kontinente zohráva malý význam. Herzog nefilmuje svet A., ale predstavuje ho výhradne cez perspektívu jeho obyvateľov; zaujíma ho typ človeka, ktorý sa ocitne na konci sveta (preto je to psychoanalytický počin, nie prírodopisný). Ak sa divák dozvedá fakty o Antarktíde, je to vždy v priamej spojitosti s jej obyvateľmi - ktorí o nej, fascinovaní, vypovedajú na kameru. Rus-filozof, aristokraticky pôsobiaci britský výskumník, vždy pozitívne naladení Američania; znôška klišé figúrok, ale autentických, nech toto slovo znamená hocičo. Herzog samotný je vlastne jedným z týchto filozofov-dobrodruhov, ktorí sa stretávajú na konci (nášho civilizovaného) sveta. Kladie si podobné "odd questions" (ako ich sám nazýva) a má aj im podobný životný príbeh za sebou (preto sa tu dá aplikovať aj auteurský náhľad). Herzog predstavuje divákovi svoju skúsenosť z tohto výletu (preto výčitky, že nemal koncept, nie sú na mieste, keďže ide o spiatočnú reflexiu svojho itineráru tak, ako chronologicky prebiehal so všetkými výletmi), ktorú kombinuje s rozhovormi s obyvateľmi A. a exkurzmi do histórie objavovania tohto kontinentu. Tvoria sa tu tak v základe 2 typy postoja voči Antarktíde (a objavovaniu nového územia všeobecne) - skupina Amundsena a novodobých pretekárov o to, kto bude / niečo dokáže ako prvý (preto sekvencia s držiteľom Guinessovho rekordu) a druhá skupina vedcov & ľudí, ktorí v minulosti robili niečo úplne iné (ako prvá postava vo filme je predstavený bývalý bankár), ale ich temperament ich všetkých prilákal na tento odľahlý kus ľadu. Je zjavné, ku ktorej sa Herzog prikláňa a aj sám seba radí. Hudba je vo filme dominantným náladotvorným prostriedkom (napr. scéna osamoteného tučniaka, v ktorej Herzog vtipne ironizuje jeho blúdenie do vnútrozemia, doplnená o klasickú hudbu, simultánne vzbudzujúcu pocity ľútosti), v poslednej (vulkanickej) časti mierne stráca rytmus. ()
Vizuálně zajímavé prostředí, především to podvodní, a Herzogův chvílemi satirický komentář. Tak by šel v kostce shrnout celý tento dokument, který chvílemi zapomíná na svůj účel, v další chvíli zase chce být trochu víc sarkastický než by se hodilo a přesto má, co nabídnout. Režisér Herzogova formátu by si asi zasloužil více myšlenek a více zaujetí pro výsledek. Ten totiž prakticky neexistuje a krom průzkumu lidí, kteří jsou schopni odejít z civilizace na Antarktidu, a jejich důvodů tu prakticky nic nezískáme. Krásné podvodní záběry "moře pod ledem" jsou však poutavé a netradiční. Dokument, který měl být zajímavější a mohl být poklonou všem vědcům, kteří se věnují výzkumům "na konci tohoto světa" a nežádají za to žádné díky. ()
Galéria (8)
Súvisiace novinky
OSCARY – výsledky
Snad jen jednoho většího překvapení jsme se dočkali při vyhlašování Oscarů za rok 2008 v hlavních kategoriích: nejlepším hercem v hlavní roli se nestal Mickey Rourke za Wrestlera, ale Sean Penn za… (viac)
Reklama