Gamer

Tak předně, Gamer mě zaujal svým trailerem ještě předtím, než šel do kin, ale zdejší nízké hodnocení mě natolik odradilo, že jsem se na něj odvážil podívat až teď (podle toho také vypadalo moje nízké očekávání). Chyba lávky! Netvrdím, že je Gamer dokonalý snímek, chyb má spoustu, a kdyby se mně v něm chtělo babrat, najdu jich pravděpodobně ještě víc (nejvíc mě asi, v negativním slova smyslu, dostala scéna s napouštěním nádrže). Ale v tomto případě se mi podařilo u akčního filmu čistě jenom BAVIT a nemuset přemýšlet nad tím, jak je tupý. Na rozdíl od zdejších převážně znechucených komentářů jsem neměl nejmenší problém s kamerou a střihem, poštěstilo se mi stíhat všechno (tak to ale mám obecně, asi jsou ostatní pomalejší…). Samotná akce se mi líbila. Jinak co se týče hlavního hrdiny, bezmezně jsem mu fandil, ale samozřejmě mi neušlo těch několik „nenápadných“ podobností s Gladiátorem (někdo to možná označí za čistou vykrádačku, mně to až tak nevadilo). Co se týče záporáka, pokaždé když byl na scéně, zalila mě spokojenost. Přestože ho tu někteří kritizují, Michael C. Hall si se svým krásně slizkým zlosynem opravdu vyhrál a byl kladnému hrdinovi více než důstojným soupeřem (a taky měl smysl pro styl, např. „hudební a taneční“ scéna byla fakt super). Co se týče myšlenky filmu (ano, nepřepsal jsem se, dokonce i něco takového Gamer obsahuje), nepřišla mi špatná, ostatně lidstvo stále hledá více a více podnětnější způsoby zábavy; sex a násilí, v tomto případě prezentované 2 „virtuálními“ světy, mi nepřišly až tak moc uhozené. A potěší i hudba, ať už Manson, Bloodhound Gang či notně (ale vtipně) upravený Sinatra. Možná dost nadhodnocuju, ale s čistým svědomím (a silně subjektivně) hodnotím 4* a asi se na něco od této režisérské dvojice v budoucnu ještě podívám. (17.05.2013)

Straaašně moc divnej film. Více než zajímavé obsazení (samozřejmě co se týče béčkových vod, ale ty ksichty jsou zkrátka profláklé) a jeden Michael C. Hall k tomu (měl by víc hrát ve filmech!). Na druhou stranu neskutečný digi bordel na obrazovce, který nedává pravelký smysl, ba co hůř, nestrhne k nadšení a jistému lakonickému adrenalinovému potěšení. Crank mám rád a vlastně i oceňuji snahu o něco nekonvenčního, ale zkrátka mě to nebavilo sledovat ani jako guilty pleasure...4/10 (19.04.2016)

Pravidlo stanovené fanoušky hlásá, že „videoherní filmy jsou na pytel“, ale současně existuje také hrstka uznávaných adaptací (Mortal Kombat, anime Street Fighteři a Fatal Fury). To neříká vůbec nic o filmech samotných, ale naopak odhaluje velmi mnoho o fanech. Zakládají si na vymezení se vůči masovým konzumentům, ale přitom patří k nejvíce konzervativním segmentům trhu. Hollywood už definitivně pochopil, že pochlebovat jim znamená tučné výdělky. Pokud jde o videoherní filmy, chtějí fanoušci, aby se věrně držely předlohy a hlavně nevymýšlely cokoli netradičního – jak ukazuje absurdní uznání brakově pitomého "Mortal Kombatu", ale odstřelení nápaditých ("Silent Hill"), hravých ("DOA", " Super Mario Bros.") či subverzivních a sebereflexivních ("Street Fighter") adaptací. Není tedy žádným překvapením, že se na vrcholné dílo dua Neveldyne/Taylor snáší apriorní kritika. Nejedná se o vykrádačku „Běžícího muže“, ale naopak o jeho tvůrčí aktualizaci pro dobu hyperrealistických videoher a sociálních sítí, která pod zdánlivě prostinkým a chaotickým povrchem skrývá sofistikovanou variaci na kyberpunkovou ideu o spojení těla a technologie, které posune člověka na nový (ne lepší, ani horší) vývojový stupeň. Příznačně se zde spojuje pohled hráče, který je ve virtuálním prostoru hvězdou, ale v realitě nicka, s hlediskem fyzicky zdatného člověka, který je mistrem na bojišti, přičemž až jejich symbióza zajistí naprosté vítězství. Formální zpracování přináší geniální filmové ekvivalenty zážitků z virtuálního prostoru internetu a především hraní FPS arénovek typu "Unreal Tournament" či "Quake 3", kde smrt protivníka hráč vnímá pouze jako frag, ale nepozastavuje se nad aktem samotným – tomu odpovídá frenetický pohyb kamery a rychlý střih, jimiž se pozornost v okamžiku zásahu ihned přesouvá jinam, k dalším potencionálním cílům. Takže jen směle vstříc „nadintepretacím týkajícím se otisku videoherní kultury na plátno (...) a úvahám o anarchii nebo punku“, protože právě ty jsou základ tvorby Neveldina/Taylora, která samozřejmě není pro každého a obzvláště filmovým fanouškům adresuje jeden s gustem vystřižený fuck-off za druhým (zde mimo jiné opět grandiózními cameo rolemi, které tentokrát jdou proti statutu svých představitelů - Milo Ventimiglia jako zhovadilý úchylák, Lloyd Kaufman coby vypatlaná figurka bez vlastní vůle či kaskadérská hvězda Zoë Bell, jež nemá nejmenší šanci se předvést a jen plní funkci kannonenfutteru). --- více v recenzi na Aktuálně.cz. (21.09.2009)

Škoda toho nevyužitého potenciálu, ktorý námet ponúka. Butler je môj obľubený herec, ale v tomto prípade šliapol vedľa. Čo z toho,keď aj film ako náplasť za slabší dej ponúka horu akcie, keď sú tieto scény tak zle natočené? Na môj vkus až šialený strih a rýchle striedanie sekvencií, ktoré skôr škodia ako prospievajú. (02.04.2013)

Nekorektní, brutální, zvrhlá a zatraceně cynická jízda, kde slušní lidé potí krev, úchylové jsou oslizlí a tlustí a hlavní záporák si se svými loutkami vždycky rád zatancuje! Neveldine & Tylor strávili dětství na videohrách a neuplyne film, aby nám to nedali okázale najevo. Gamer, ač se jedná o poměrně technologické sci-fi, je formálně výrazně utlumenější, než druhý Crank, pod povrchem se ale skrývá rafinovaná, vyzrálá a sofistikovaná satira, které tne do živého až zatraceně spolehlivě. Jediná zásadní výtka tak směřuje k nedotaženostem a nelogičnostem světa, který si tohle zvrhlé duo vymyslelo. Přesto 8/10 a v neposlední řadě i za nepatřičně výborné herce Thumbs jednoznačně směrem Up! (21.11.2009)