Katyň

Jeden z největších válečných zločinů (masakr polských důstojníků rudoarmějci) je silným, a v tomto případě trochu promrhaným námětem. Nečekal jsem nic "úžasného" a okázalého ve stylu amerických studií, spíše komorní, citlivý snímek mapující dlouhé roky tabuizovaný zločin. Přesto jsem byl zklamán. Celý snímek mě mátly dvě splývající hlavní hrdinky, paní generálová a paní rotmistrová, které smutní za ztracenými choti a jsou bezmocné vůči "novému Polsku", které dle diktátu svých rudých bratrů označuje za viníky masakru Němce. V závěru filmu dostane paní rotmistrová deník po svém muži, popisující poslední dny zajatců. Tak se konečně i divák "dočká" retrospektivně několika záběrů ze samotného aktu. Celý film mi přijde špatně řešen a myslím si, že s tak silným námětem mohlo být mnohem lépe naloženo... 60% (06.09.2009)

Snad větší zrůdnost, než katyňský masakr sám, bylo to, že se mnoho let pravda nesměla říct. Válka si vždy vyžádá oběti, ale mělo by být dost na životech, nemusejí být obětována ještě srdce pozůstalých. Závidím všem, komu film připadal málo dramatický a utahaný, na koho padl byť jen stín nevědomí o konci blízkých, prožívá film od první do poslední minuty a trne. Ve světle tragédie v Katyni se člověku intuitivně nechce věřit závěrečné zprávě o leteckém neštěstí ve Smolensku o 70 let později. (02.08.2017)

Kdo čeká heroicky zaměřený válečný spektákl "á la" vojín Ryan, bude zklamán. Přesto zde hrdinové jsou, respektive hrdinky - trpící a čekající na své syny, muže a bratry, aby v míru opět trpěly pro pošpinění památky svých mrtvých obrovskou lží, na kterou odmítají přistoupit. Muži, o kterých film vypráví, nemaji ani tu možnost si své hrdinství vyzkoušet. Přežijí jen ti spolupracující, ale výčitky a stud jim po válce nedávají mnoho nadějí na šťastný život. U tohoto syrového snímku prostého příkras a velkých gest mě napadlo, jestli by se vůbec měl vyučovat dějepis, počínaje dvacátým stoletím a současností konče. Není to všechno jedna velká lež, kde se jen přehazují strany podle potřeby a aktuální politické situace? Možná by se měla stanovit nějaká lhůta, ve které by se přečkalo, až jak se to vyvrbí. Smutný film. (19.02.2009)

Nedopusťme, aby se něco podobného opakovalo! Jedna z krátkých zastávek po cestě na vrchol krutosti a zrůdnosti lidské rasy. Velmi naturalistický pohled na neodpustitelnou událost, kterou je třeba (vedle holocaustu) neustále připomínat. Celá tato masová vražda nemá ani žádný logický důvod. Snímek Katyň nám přináší možnost nahlédnout do osudů samotných obětí a jejich rodin. Herecké výkony jsou výborné, ovšem doktor Müller (SS) dle mého nehraje svoji roli přesvědčivě, jinými slovy, nehodil se mi na roli esesáka, nevěřil jsem mu to. Kamera je v průběhu filmu také výborná, zachycuje přesně to, co je v daný moment nejdůležitější a co jen dodá na syrovosti a přirozenosti příběhu. Prolínání s autentickými záběry stojí také za pochvalu. Závěrečné retro je natolik naturalistické a drsné, že ani nepotřebuje bližší komentář. Dovedete si představit sami sebe v oné situaci? Skvělé přenesení na plátno, ovšem ani sebelepší tvůrce filmu nám nedokáže naservírovat to, co ti lidi doopravdy museli prožít. I ta nejsyrovější scéna je jen slabým odvarem skutečné události...K dokonalosti chybí opravdu málo, takže něco mezi 4-5* .... Hudba: Krzysztof Penderecki ... [v kině; 30.3.09] (30.03.2009)

Fakticky i scénáristicky lehce nadprůměrný historický snímek o události, která jako ne jediná staví mezi fašismus a komunismus rovnítko. Film se zaměřuje převážně na pozůstalé po zhruba dvaceti tisících polských důstojnících, kteří byli povražděni Stalinem v Katyňském lese. Vyobrazení samotných poprav se tvůrci až do samého závěru vyhnuli, ale pocity falešné naděje žen a dětí, lživá propaganda Sovětů a převlečkabátnictví některých Poláků jsou dostatečné atributy na to, aby se člověkovi zvednul kufr. Za to, co přijde v samotném závěru, přihazuju čtvrtou hvězdu. 75% (25.03.2014)