Réžia:
Andrzej WajdaKamera:
Paweł EdelmanHudba:
Krzysztof PendereckiHrajú:
Artur Żmijewski, Maja Ostaszewska, Andrzej Chyra, Danuta Stenka, Jan Englert, Paweł Małaszyński, Maja Komorowska, Władysław Kowalski, Joachim Paul Assböck (viac)Obsahy(2)
Medzi poľskými dôstojníkmi, postrieľanými v roku 1940 v Katyňskom lese, bol i otec popredného poľského režiséra Andrzeja Wajdu. Ten sa k nemu vracia vo svojom zatiaľ poslednom filme a zameriava sa na príbehy ľudí, ktorých udalosti s rôznou intenzitou osobne zasiahli. Zaujímajú ho najmä osudy žien, ktoré stratili svojich manželov, bratov, synov. Niektoré z nich sa dostávajú do sovietskeho zajatia, iné hľadajú dôkazy o ich prežití, ďalšie apaticky čakajú, zmierené s tým najhorším možným scenárom. Film bol v roku 2008 nominovaný na Oscara za najlepší neanglicky hovorený film. Sám Wajda je držiteľom čestného Oscara za celoživotné dielo, ktorého získal v roku 2000. (RTVS)
(viac)Videá (1)
Recenzie (452)
Byl jsem na tom v kině se spolužáky, protože nám byl film doporučen vyučujícím dějepisu. A musím konstatovat, že takový filmový zážitek jsem dlouho nezažil! Pan Wajda mě svým zpracováním historické, ne zas tak známé (objasněné), události opravdu dostal; ale chápu, že kdo nemá rád (historická) dramata se špatným koncem a celkově filmy s depresivní atmosférou, může být těžko unešen tak jako já. Je sice fakt, že příběh vlastně ani nemá hlavní postavu (jejich zde několik), ale to v tomto případě nevadí; z herců mě obvzlášť zaujali Andrzej Chyra a Maja Ostaszewska. Dále se mi líbila přesná kamera a také výborná hudba. Říkejte si co chcete, ale podle mě by tato událost měla být v širším povědomí veřejnosti. Co se týče polského patriotismu; nevadí mi, dokonce bych řekl, že je v tomto případě na místě (minimálně s porovnáním s některými americkými snímky). A konec? Docela strhující (zvlášť když si režisér nechal tu "nejpodstatnější" část příběhu na konec a celou dobu ve vás budoval tísnivý pocit, kdy "to" přijde). Vím, že film není dokonalý a divák toužící po akci se u něj bude nejspíš nudit (ale myslím se, že by každému mohlo být jasné, co může zhruba čekat od historických dramat), ale mě opravdu zasáhl; no a nejspíš nejsem sám, soudě dle skoro 3-minutového ticha v kině při závěrečných titulcích (jo btw, kino bylo docela zaplněné ;-)). ()
Andrzej Wajda se rozhodl postavit látce, která v Polsku dlouho vypadala jako tabu. Pro něho je to ostatně i velice osobní záležitost. Začíná s popisem toho, co zločinu předcházelo: útokem na Polsko z jedné strany německou a z druhé sovětskou armádou. A neukazuje to na bojujících vojácích, ale na civilistech před invazí utíkajících. Podobní civilisté jsou klíčoví i v (po)válečných scénách, kdy byl zločin Němci odhalen a později Sověty překroucen. Škoda, že většina těch osudů jsou jen takové načrtnuté mikropříběhy. Na druhou stranu toho tvůrci na malé ploše dokáží říci hodně. A překvapilo mě, že je to hlavně o ženách (muži tu skoro nejsou vidět). Nejsilnější záběry – tedy masakr samotný – si filmaři nechali nakonec. A dobře věděli proč. Ale i tak je to spíš 70%. ()
Jeden z největších válečných zločinů (masakr polských důstojníků rudoarmějci) je silným, a v tomto případě trochu promrhaným námětem. Nečekal jsem nic "úžasného" a okázalého ve stylu amerických studií, spíše komorní, citlivý snímek mapující dlouhé roky tabuizovaný zločin. Přesto jsem byl zklamán. Celý snímek mě mátly dvě splývající hlavní hrdinky, paní generálová a paní rotmistrová, které smutní za ztracenými choti a jsou bezmocné vůči "novému Polsku", které dle diktátu svých rudých bratrů označuje za viníky masakru Němce. V závěru filmu dostane paní rotmistrová deník po svém muži, popisující poslední dny zajatců. Tak se konečně i divák "dočká" retrospektivně několika záběrů ze samotného aktu. Celý film mi přijde špatně řešen a myslím si, že s tak silným námětem mohlo být mnohem lépe naloženo... 60% ()
Za druhé světové války se stalo hodně špatných událostí, kterými se zúčastněné strany moc nechlubí a spousta z nich byla zfilmovaná. Ať už se jednalo o masakry židů nebo o různé bitvy. O katyňském masakru polských vojáků, které provedla sovětská strana se však tolik nemluví. A možná právě proto vznikl tento polský snímek. Jako doplnění historických znalostí funguje film na výbornou a vše do podrobna vysvětluje, což je ale hlavní kámen úrazu. Snímek je příliš rozvleklý, pomalý a postrádá něco co by diváka dokázalo více vtáhnout do děje a přinutilo ho souznit s postavami. I konec mě nechal naprosto chladným a to je u takového silného tématu obrovská chyba. ()
Dosti zevrubný a zároveň působivý popis okolností katyňského masakru, jeho různých politicky pokřivených interpretací i vlivu na rodiny obětí. V zajímavé ale nepříliš využité postavě Tadeusze se Wajda po téměř padesáti letech vrátil k tématu příslušníka Zemské armády, který není ochoten smířit se s poválečnou polskou realitou a za svůj postoj platí stejnou cenu, jako jeho předobraz v "Popelu a démantu". ()
Galéria (73)
Zaujímavosti (15)
- Sovětský svaz odmítal vinu až do roku 1990 a popírání Katyně trvá dodnes. Švédský recenzent listu Dagens Nyheter nedávno napsal, že drama ,"v rozporu s historickou skutečností činí za Katyň zodpovědné Rusy". (Kailo)
- Wajda však nikdy nedúfal, že sa mu film podarí natočiť. Vedel, že by mu v tom komunistickí vodcovia zabránili. Mal s nimi problémy už kvôli svojej predošlej filmovej tvorbe a myslel si, že sa socializmus v Poľsku nikdy nerozpadne. Stalo sa. Film mal po dlhých prípravách premiéru vo Varšave 17. septembra 2007 – k výročiu vstupu Červenej armády v roku 1939 do Poľska. Poľská premiéra sa stala štátnou akciou, na ktorú prišla takmer celá vláda a v Poľsku hovoril o ňom snáď každý. Film bol aj patrične ohodnotený, z jedenástich nominácií na poľskú národnú filmovú cenu Orol získal sošku v piatich kategóriách, vrátane najlepšieho filmu a k tomu pribudla aj nominácia na Oscara v kategórii najlepší cudzojazyčný film. (PeterJon)
- Utajování podrobností o katyňském masakru ze strany SSSR skončilo oficiálně v říjnu 1992, kdy tehdejší prezident Ruska Boris Jelcin předal kopie dokumentů týkajících se masakru tehdejšímu polskému prezidentovi Lechu Walesovi. V dubnu 2010 potom byly na příkaz prezidenta Medvěděva zveřejněny v elektronické podobě na stránkách státního ruského archivu. (Dzin01)
Reklama