Pochybnosti

Téma zajímavé, herci výteční, ale celek všechno zabíjí. K čemu mi je úžasná, v lidi věřící Amy Adams nebo charismatický Hoffman, když by se celá premisa jejich konání vešla do deseti minut? Místo toho sleduji hodinu a půl herecké exhibice protahované až do nejabsurdnějšího maxima. Přitom by stačilo občas střihnout navíc, někde něco jen naznačit, ale ne - rutinní režie dotáhne film až do závěru, který celému příběhu vlastně definitivně podráží nohy. Právě kvůli tomu, že je celý dramatický oblouk menší divácká zrada, musím jít v hodnocení až takhle nízko. (07.06.2010)

Hrozná nuda, kde příběh se hrozně táhne a všecko co film má obsahovat hrozně nudí, včetně hereckých výkonů, které taky žádný zázrak nejsou a popravdě asi jsem moc zaujatý hlavně na P. S. Hoffmana, ale ani ten nic úchvatného nepředvádí, a ten nápad, ten příběh mi příjde naprosto zbytečnej. Ono to je přesně takové, jak říká obsah zde, ale opravdu jsem na tom neviděl nic, co by mohlo film trošičku vyvyšovat. Opravdu je to hrozně unavující a ten příběh mně příjde, jak pro sektu dělanej. Rozhodně nic úchvatného. (14.04.2009)

Tak sáhl malý Donald otci Flynnovi na jeho dlouhé…nehty, nebo ne..? Pěkně divadelně a Deakinsovou precizní optikou nechat diváka na mučivých pochybách až do samého konce. Ne snad proto, abychom věděli, že pochyby mohou být stejně mocným a vytrvalým poutem jako jistota, ale proto, abychom poznali, že když už jednou na střeše rozříznete polštář naplněný peřím obvinění, vítr ho tak rozfouká, že jej už nikdy nesesbíráte a to je myslím i vzhledem k současné popularitě honů na všemožné čarodějnice velmi naléhavá myšlenka. Apropo, sice to není podstatou Shanleyho komorního dramatu, ale mám pocit, že k „poklesku“ došlo. Modus operandi s posunutím o obci dál a povýšením tomu napovídá.. (12.10.2018)

Nikdy nemám problém dať filmu, ktorý spochybňuje cirkev a jej v súčasnosti zkostnatelé pravidlá 5 hviezdičiek. Doubts sa zaoberá nie len cirkvou, ale aj morálnou dilemou, aké mám právo obviniť človeka na základe pochýb a nepriamych dôkazov, ak mu tým môžem zničiť povesť a kariéru. No a čo ak sa ukáže, že je nevinný? Vysporiadam sa s tým? Takže stačí potom taký film obsadiť kvalitnými hercami a máme vymaľované. (01.06.2012)

„Pochyby mohou být stejně mocným a vytrvalým poutem jako jistota“ Neochvějná víra v Boha by měla skýtat útočiště před pochybami ohledně nedokonalosti našeho smyslového poznání, může tedy věřit člověk, jež nikdy nepochyboval? Jsou pochyby spásou, prokletím, nebo jednoduše jsou a měli bychom je akceptovat jako nutnou daň za naše bytí? Podtitul těmi nejzvučnějšími cenami (Pulitzer, Tony) ověnčeného dramatu Johna Patricka Shanleyho nutí k prozíravosti: A Parable (Podobenství). Zasazení děje do Spojených států amerických počátku 60. let tím pádem není příliš podstatné, ač své opodstatnění má (rasová segregace). Důležitější jsou dobou nepodmíněné pochyby. Pochyby postav, posléze také naše, neboť precizně vybalancované herectví Streepové a především Hoffmana neumožňuje nabýt jakékoliv jistoty. Ďábelskými pařáty vyzbrojený otec Flynn se nebrání progresi, byť v některých ohledech je pokrokový až příliš, sestra Alojza, povoláním „stíračka“ a „shazovačka“, oproti němu symbolizuje sebedestruktivní zkostnatělost církve. Morální (třebaže pochybující) vítěz je nakonec jenom jeden, ale těžko říct, zda-li je zároveň vítězem celkovým, přesněji tím, kdo víc získal, než ztratil. Opět jsme vystaveni pochybám a to pochybám nevyvolávajícím zlost, nýbrž – alespoň v mém případě – znepokojující, ale svým způsobem příjemné mrazení v zádech. Slovy obtížně popsatelné vědomí nevědomí je u amerických filmů jevem poměrně nezvyklým, proto potěšujícím. Shanley využívá každé možnosti, jak své mistrně vystavěné drama oddivadelnit (vizualizace vyprávění o ženě a spoustě peří má navíc návaznost na listí a kapky deště, vyvolávající svou „nezachytitelností“ v člověku stejné zoufalství) a hodně mu pomáhá Roger Deakins. Jeho práce s kamerou si nenárokuje pozornost na úkor hlavního dění, ale dokáže jej příjemně osvěžit, ať znejišťujícím podhledem či naopak uklidňujícím božím nadhledem. Osvěžující je rovněž jemný, lehce načernalý humor („Jsem na sladké“), přítomný v množství nerušivém, ale dostačujícím. Nakonec mi to nedá, abych ještě jednou nepochválil největší chloubu Pochyb – herce. Všichni tři, Hoffman, Streepová i Adamsová, jsou dokonale přesní v každičkém gestu. Jednou z pár věcí, o kterých po zhlédnutí Pochyb nepochybuji, je právě kvalita jejich herectví. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, Flipper, C.C.Baxter (26.02.2009)