Mamma Mia!

Živě si vzpomínám na parodické hudební číslo, které zahájilo film Smrt jí sluší. Meryl Streepová, zohavená na padesát let a oděná v negližé, jež odhalovalo víc, než by si člověk přál spatřit, představuje mumifikovanou naivku, špulí rty do zrcadla a zpívá o své neodolatelnosti. Smečka křenících se liftboyů jí dává zapravdu synchronizovaným vrtěním boků. Vsadím se, že Barbra Streisandová, Cher, Madonna a ostatní panoptikální exponáty se z té facky dodnes nevzpamatovaly. ;-) Uběhlo 16 let a Meryl v lacláčích oslavuje vstup do šesté dekády věku hlasitými výkřiky, že je „dancing queen, young and sweet, only seventeen“. A víte co? Není to ani trochu trapné. Měl jsem z ní radost, jak to na stará kolena roztočila a je-li to vůbec možné, budu si jí po této mesalianci s lehkou múzou vážit ještě víc než dosud. Mohl bych jistě zmínit i jiné přednosti filmu. Například mě příjemně překvapilo senzační aranžmá písní. Už nikdy neřeknu, že kdo slyšel jednu píseň Abby, slyšel všechny. :-) Ale marná lásky snaha, ani to, ba ani přidaná hodnota krásných řeckých exteriérů by mě s jinou protagonistkou nepřimělo plesat nadšením nad tímto jinak vyloženě holčičím filmem. :) 80% (19.11.2008)

Mamma Mia! je v pravdě hodně velká hovadina, neskutečně ujetá, přeslazená až hanba (ke konci nebýt písniček tak už zcela nepoživatelná), kýčovitá až na půdu, ale na druhé straně neuvěřitelně chytlavá a veselá. Soundtrack od ABBY byl pro tenhle film obrovskou výhrou a já se chvílemi až divil, kolik jejich písniček vlastně znám, přestože si nepamatuju, že bych je někdy sám poslouchal (zřejmě mě jimi mamka, jejich velká fanynka, v dětství dost často a vydatně "krmila"). Druhou devízou tohoto snímku je Meryl Streep. Ostatní herci šli úplně mimo mě (překapivě bohužel i Colin Firth), ale tahle herečka mě opravdu fascinovala, kde jiní vidí skřepčení pomatené/sjeté stařeny, já vidím zatraceně vitální ženskou, která opravdu působí jak 40-cítka, hraje, tancuje a zpívá jako o život a já se nestačím divit. A jistě nezapomenu především na její podání The Winner Takes It All, což je teda taky paradox sám o sobě, na jedné straně famózní Meryl a na proti ní totální prkno v podobě Brosnana (to nepíšu proto, abych se zavděčil všeobecnému znechucení, on byl prostě k smíchu a já se zrovna u téhle písničky v žádném případě smát nechci). Jistě, bez výborného soundtracku by to ona sama neuhrála, ale takhle nemůžu jít pod 3*, za ni, hudbu a taky ten vtíravě pozitivní feeling z této prosluněné blbosti. (14.09.2012)

.. bohužel jede na půl plynu!! Někdo tu má před svatbou a někdo (a těch bude požehnaně) v hlavě docela nasr.. tedy prázdno!! Že chce být diváctvo neustále baveno je jasné, a v principu proti tomu netřeba nic namítat. Jenže tady je to tak pro 40+, osamělá, unuděná, u filmů příliš nepřemýšlející.. Žijící legenda a trošku jiná liga (jen považme samotné nominace = 12 nominací na cenu BAFTA, 23 na Zlatý glóbus a neuvěřitelných 15 na prestižního Oscara) Meryl v záviděníhodné kondici táhne hereckou plejádu, jenže tady nelze přivírat oči nad nedostatky. Příběh je prabídný, kdy se prakticky na "všem" dalo vytěžit o poznání více. Prázdná dramatická stavba mnohdy nutí k údivu, jak se s látkou pracovalo a jak okatý je sled samotných písní legendární švédské formace, mezi kterými se postavy ani nemohou nikam posunout a zase je tu zpěv, aby se naše 40+ mohli řádně nakrucovat v sedačkách. Chaotická, úsměvná a těžkopádná choreografie rozhodně nemůže těšit, stejně jako jednání postav netepe vnitřním životem. Při natáčení se určitě všichni náramně bavili, ale ani přes prosluněné Řecko (rozhodně plusové body) a letní bláznovství to z plátna není cítit!! Rozjuchaná až telenovelská Mamma Mia! mě nesemlela ani nepobavila a nesympatický starý kámošky skákající na posteli taky nejsou zrovna mým šálkem kávy!! ** až ***.. stačí si vybrat!! (04.02.2009)

Prosluněný teror. Asi nikdy jsem neměl tak silný pocit, že mě chce nějaký film zabít. Ano, lidé s averzí na ABBU, přímořské oldies diskotéky a šedesátnice skotáčící kolem kadiboudy by na ten film chodit neměli. Ale byl jsem tak naivní, když jsem čekal i promakaná hudební čísla a špičkovou choreografii? Zjevně jo. (30.07.2008)

Premrhaná príležitosť, pri ktorej zarazí hlavne neschopnosť divadlom žijúcej režisérky zahriať srdce muzikálového nadšenca. Ani fakt, že ide o debut neospravedlňuje nenápadité a nezáživné tanečné choreografie a až na výnimky vcelku priemerne zaranžované skladby. To skutočne z divadelných dosiek nepochytila viac? Kvalitná herecká zostava a zlatíčko v podobe Amandy Seyfried sa síce snaží čo môže, škoda len že im v skutočnom rozlete mierne bráni scenár pohybujúci sa na hranici gýču. Mamma Mia pritom dokáže v niektorých scénach vylúdiť úsmev na tvári a sčasti odzbrojiť príjemnou atmosférou ale muzikálová špička je tomuto dielu na míle vzdialená. A ABBA, nech má akokoľvek melodické skladby na ňu sama o sebe nestačí, aj pred pádom do podpriemeru ju zachraňuje len tak tak. (29.09.2008)