Kouzelnice

Příšerná televizní pohádka na nedělní odpoledne, která byla natočená za pár korun. Kulisy v ateliérech jsou doslova otřesné. Nějakou podvodní říši znázorňují levné triky ala mlha na podlaze, která se pomalu plazí po roztrhaných prostěradlech. Aby tam bylo ještě něco umělecky "vkusně laděného", tak uprostřed na polštáři leží hroznové víno. V komnatách zámku nejvíce budí pozornost barevné poháry z umělé hmoty a celou pohádkou provází nějaká umělá mušle na řetízku. Je takovým symbolem celé této poetické pohádky. Bohužel poetika jasně vyznívá nad lyrikou a posílá pohádku ještě do větších sraček. [250. hodnocení, 16. komentář, 41%] (08.03.2020)

Další z řady nedělních televizních pohádek, které stačí vidět jednou - vícekrát totiž není třeba. Pohádka je sice zasazena do skutečných exteriérů (hlavně lesa), ale její celkové vyznění je tak nějak nijaké. Navíc linie královského prince je nepřehledná a zmatená. Na pohádku příliš komplikované, na dobrou pohádku příliš nudné. Hudba: Ladislav Simon (14.09.2013)

Přijde mi ta pohádka divná. Ty tři hvězdy jsou hodně slabé, ale na dvě zase není. Minimálně tím poselstvím, že člověk v něco věřit musí, ať je to láska, blízký člověk, přátelství, nebo svět pohádek a víl. Velmi dobře tady hraje Šárka Uldrichová, že hraje dvojroli, jsem si všiml až někdy v půlce pohádky. Ale jinak mi tam trochu vadily ty nedodělky typu Stašová jako kouzelnice, co v kouzla nevěří, nejenom slyší kouzelnou mušli, ale dokonce ta mušle splní přání, nijak se neřešil dál zahozený pytlík s penězi (alespoň třeba jako závdavek do výbavy nebo že jej našel chudý pocestný), a v podstatě nic nevíme o královně - kdo byla její matka, kterou stále vzpomíná (já vím, já vím, předobraz Stašové a Johanky, kam by to bez lásky a touhy po penězích mohlo dojít, chápu - ale byla královnina matka taky kouzelnice bez víry v kouzla či co? Jak si mohla uzurpovat právo na trůn?), dokonce chvílemi to vypadá, že královna dřív mohla být víla (přání létat jako pták - vskutku originální mimochodem, minimálně už od dob těch zelených a modrých potvor z modelíny), a tak bych mohl pokračovat s těmi nedodělky a nedořečenostmi dál a dál. (Prince živil a holil v té věži kdo? Jen ta víla? Kde se tam zcela poprvé vzala a proč?) Plus je ještě za exteriéry. Minus za nevyjasněné postavy a motivace - princ se fakt choval spíše jako dement, i když chápu, že s realitou asi nepřišel do styku (možná mu víla měla přičarovat nějaké knížky na čtení), zásady chování pohádkového světa rovněž sem tam skříply. (15.03.2015)

Vynikající herecké obsazení až na ty nejdůležitější (kupodivu ne hlavní) postavy, odvaha vyrazit do terénu, v kontrastu s nepěknými interiéry, unylým hudebním doprovodem (který dle mého musí děti spíše děsit, ačkoli není proč) a táhnoucím se příběhem. Další z řady pohádek Svatavy Simonové, u které je lepší něco dělat a sledovat jen po očku (já jsem při ní vařil guláš). (15.03.2015)

Kouzelnice, která se dokonale vyzná v bylinách i v lidech. Ví, že to, co lidem pomáhá, vedle účinku bylin samotných, je víra a naděje, obého jim k bylinám přidává plnými hrstmi, ač sama na placebo nevěří. Setkáváme se tu s tím, na co narážím v životě denně. Lidé sledují víc slova, než to, co člověk opravdu dělá. Kouzelnice má sice strašné řeči, ale jinak pomáhá na všechny strany a lásky, soucitu a ochoty pomoci má věrtel. Snový, prakticky pořád rozespalý a i v bdění rozmlžený, princ je hezký na pohled, domů by si to nikdo soudný nepořídil ani za zlaté tele. I jeho logika hapurje. "Jak víš, že jsem princ?" "Třeba že máš na hlavě korunu", odpovídá divák u obrazovky. Jak se královna dostala k trůnu, když z ničeho neplyne, že by ho podědila po vzpomínané matce? Jak královna vládla celé říši, když měla jednoho ke zdi přikovaného sluhu (a jak pak ten přicházel k penězům?) a dva kuchtíky a jinak byl zámek pustý? Jak to, že královna neumřela na selhání organismu, když 18 let nespala? Proč královna chodila pořád v brnění? (Přiznejme, že to vysvětluje, proč nemohla spát, brnění totiž ke spaní moc uzpůsobené není. Když mě něco začne hodně brnět, obvykle mě to probudí.) Zvláštní námět, neotřelý příběh, netuctové postavy, tajemná mystická atmosféra se skoro hororovým nádechem a celé to působí, jako když se na to, co bylo z dálky krásným obrazem, podíváte zblízka a vidíte jenom spoustu barevných skvrn. (16.08.2015)