Na opuštěném místě

"I love you, but I'm afraid of you." Tak téhle větě z Grayiných slaďoučkých úst plně rozumím. Taky Bogarta miluju a té jeho postavě bych se teda nechtěl připlést do cesty. In a Lonely Place pochází z roku 1950, který přinesl mimo jiné i dnes již klasické satiry na poměry v americkém showbyznysu Sunset Blvd. a Vše o Evě. A zpočátku se zdá, že by se tento snímek mohl vézt na stejné vlně. Zákulisí Hollywoodu, které neslouží pouze jako laciná kulisa pro zatraktivnění děje, by k tomu přímo svádělo. Ale není tomu tak (byť pár narážek si tvůrci přeci jen neodpustili). Nakonec je to "pouze" skvostná studie jednoho vztahu. Základ tvoří výtečný scénář, který je svou dobu celkem odvážný a znepokojující (a to i dnes). Ovšem nemohlo by to fungovat bez prvotřídních herců a pověstné jiskry mezi nimi. A ta tu je s takovou silou, že se upřímně divím, že z toho v kinosálech nechytal celuloid. Už jen ty jejich vzájemné pohledy při seznámení na policejní stanici... To se dnes už nevidí. Gloria Grahame si vás svým půvabem omotá kolem prstu během několika vteřin a i herecky je více než rovnocenou partnerkou pro jeden z nejlepších výkonů Bogartovy kariéry. Ten je po celou stopáž v roli inteligentního surovce tak mrazivě přesný, že člověka až napadá, zda nakonec nehraje tak trochu sebe sama. Kapitola sama pro sebe je závěrečná desetiminutovka kdy herecké výkony gradují ruku v ruce se scénářem a to až k neodvratitelnému finále. A kvalita tohoto filmu netkví jen v tom závěru. Kdepak, je rovnoměrně rozložena na celou hodinu a půl. (09.04.2008)

Ach jo, to máte tak... sledujete seriálovou The Twillight Zone (pouze o několik mladší), fascinuje vás, jak jsou některé ty nízkorozpočtové povídky geniálně udělané a taktéž kolik napětí, originality, vizuálních nápadů a často i přítomný myšlenkově silný přesah se povedlo tvůrcům vytvořit v pouhých 25 minutách. No a mezi tím kouknete i na hollywoodský celovečerák s velkou hereckou hvězdou, kde se vše táhne čtyřikrát tak dlouho, nemá při tom v sobě ani čvrtinku té invence a kde napětí přijde i vyprchá s jednou noční jízdou a jedním nečekaným incidentem. Omšelé romantické melodrama se z plátna líně plouží jako ten kouř z cigarety, ano, občas zaujme pověstně ironickým (a ikonickým) Bogartem či pohlednou Grahamovou, ale jinak to pro mě mělo minimum vtipu i napětí a slavní herci své doby mi svou přítomností, bohužel, nepostačili k tomu, abych se pořádně bavil. Po skončení mi nakonec nezbývá, než ocenit v rámci doby vzniku + žánru především překvapivý závěr. 55% (11.01.2021)

CITÁT - Je to len ďalší film.......... DIALOG - FRAN - Dixon Steele !! DIXON - Ahoj Fran. Ako sa máš ? FRAN - Medzi filmami. Minulů noc som nemohla zaspať. Tak hádaj čo som spravila. DIXON - Zavolala veľa luďom ? FRAN - Len tebe. Kde si bol ? DIXON - Doma............ Musím si prečítať knihu. FRAN - Pamätáš, ako som ti zvykla čítať ? DIXON - Odvtedy som sa naučil čítať sám............ Škrtící scéna okolo 34 minuty je "Ďábelská" a podmanivá. Napínavé drama až do poslední chvilky. (26.03.2012)

Z úcty k Humphreymu a k některým skvělým dialogům. Ale jinak tomu chybí zcela časová soudružnost, nevíme, kolik dní uplynulo, který je den či noc, vyprávění se pohybuje podivnými skoky. Charaktery postav jsou značně neukotvené a celá zápletka, jestli je Dix vrah, nebo ne, podaná tak strašně nešťastně a prvoplánově, až by člověk brečel. Do toho neschopná policie, které vlastně pomůže náhoda. Dalo se to rozehrát daleko víc a na víc způsobů, ale takhle je z toho selanka, která po půl hodině je vyplněna mnoha vatoidními scénami. Chybí napětí, skutečné emoce, cokoliv, co by z filmu udělalo něco trochu zajímavějšího ke koukání a kde by divák mohl více přemýšlet o vztazích postav a zápletkách. (06.10.2013)

I was born when she kissed me... I died when she left me... I lived a few weeks while she loved me... Bogart si znovu získal mé sympatie - vražedné pohledy a výbuchy maniakální posedlosti jeho cholerického sadisty Dixona Steelea jsou přesvědčivé až na kost. http://filmnoirblog.blogspot.com/2010/07/in-lonely-place.html (20.04.2007)