Warcraft: Prvý stret

V podstatě by se dalo říct, že je to poměrně adekvátně natočené absolutní fantasy se vším všudy. Takže žádné Tolkienovské více history, než-li fantasy a nebo něco ve stylu Hry o trůny, kde si vlastně až na konci první série uvědomíte, že to není úplně seriál ze středověku, ale že v něm jsou také trošku prvky fantasy. Tady Vám to je jasné hned první digitální postavou orka, který se v první scéně objeví. V tu ránu mi došlo, že to vlastně ani jinak natočit nešlo, protože celý svět Warcraftu je založený hlavně na národech jako jsou elfové, orkové, skřeti, trpaslíci nebo nemrtví a lidé jsou zde spíše jen tak na okraj. Respektive mají také své místo, ale srovnatelné se všemi ostatními. Tudíž mi tedy celou půlku filmu trvalo, než jsem si na tento filmový svět zvykl. Barevné to bylo až běda, digitalisti také odvedli hodně velký kus práce a hledat na tomto filmu kus reálného světa by bylo stejně tak těžké, jako hledat dobré pivko mezi basou Staráče. Druhý filmový poločas mě ale dokázal zvednout ze židle a ačkoliv jsem původně myslel, že to možná ani nedokoukám, nakonec mě závěrečná válečná scéna víceméně uspokojila. Pokračování bych sice nevyhledával, ale na druhou stranu musím uznat, že si to Blizzard pohlídal. Fanoušek Wowek nebo Doty tady pravděpodobně vyteče blahem. (03.10.2016)

"Ze světla se rodí tma a ze tmy světlo." Já vím, že ve dne je světlo a v noci je tma, ale tohle má v sobě patrně něco mnohem hlubšího. Nicméně to nehodlám zkoumat, protože mne všeobecně souboje ušatých s vousatými v rytmu magie zase tak moc nebaví. Tady jsem se navíc poměrně rychle ztratil v tom, na které straně válčí Lothar, Medivh, Gul'dan, Orgrim, Durotan nebo Blackhand. Jediné vyložené sympatie si u mne získala Garona, kterou jsem nejen několikrát bezpečně poznal, ale po drobném stomatologickém zákroku bych ji byl ochoten považovat za použitelnou. Jenže to je pro mne málo, takže si vemte svůj fel a foukejte ho na někoho, kdo hrál Warcraft častěji než já. Já jsem to zkusil asi hodinu a když jsem nedal ani jeden gól, tak jsem to s Azerothem vzdal. (04.07.2016)

Má to rezervy, zejména když jde o trochu infantilní stylizaci, matné vedlejší figury a umělost prostředí, ale celkově moc milé překvápko a spokojenost. Takhle velikášská fantasy tu ještě nebyla, furt se to řeže a nahání, a přitom má příběh stále náboj. Každá z postav má své fajnové osobní momenty, jsou ve vývinu jak během jednoho filmu, tak potenciální ságy. Lepší než Hobit. Nevěřil bych před projekcí, že se budu vyloženě třást na dvojku. (07.06.2016)

První střet bude u mě zcela určitě i posledním. Bezduchá třenice mezi Shreky, co to přehánějí s nandrolonem a aliancí ztepilých šermířů a kouzlících bankovních úředníků byla jen dvěma hodinami mrhání času (co je to ovšem proti týdnům, co na hře strávili rudooký pařani). Dojímaní, strach, ohromení, zábava, plastické postavy, nic z toho tam není. Všimli jste si stále častějšího jevu, že ve filmech podobného ražení není nikdo nad padesát? Kde byl někdo jako hrdý král Théoden? Kde byl někdo, jako jsou členové řádu Istari? Vždyť hromy blesky metající Foster jako Gandalf Rezavý a Saruman Zelený byl spíše k politování. Duncan Jones se snažil vyrovnat trilogiím Jacksona, ale ten si ho maže na lembas ve všech ohledech.. (08.10.2018)

Překvapivě dobrá práce. Bez vytáček a zaváhání táhne na bránu s razancí Hordy, aby chvílemi zapojila nápaditost Aliance. V prvním případě nabízí monumentální a přehlednou řež, v tom druhém zase fajnové osobní momenty, hlášky a dokonce i emocionální vrcholy hrdinského sebeobětování. Jonesův biják by sice zasloužil ještě půl hodiny nášup, aby ten svět představil ještě o chlup podrobněji a divák mohl lépe proniknout do vnitřních nitek každé strany sváru, ale chápu, že studio chtělo spíše vějičku, která zaboduje lépe, pokud diváka budou balamutit trikaři a Djawadiho hřmotné vibrace, aby nám mohlo díky výdělkům naservírovat osobitou trilogii. Za dobré adaptace her stále považuji už Mortal Kombat a Silent hill, ale Warcraft snad ostatním rozrazí žánrová stavidla do quality cinema. (05.08.2016)