Kainova výchova

Chtěla jsem být shovívavá. Už proto, že jsem tenhle film měla v papírovém budíčku (seznam, co chci vidět z doby, kdy mi byl internet na hony vzdálený) dlouhá léta. Už proto, že má režii a scénář na svědomí DePalma (jehož Femme Fatale se mi zaryla hluboko do podvědomí). A je fakt, že režie je tady pěkná, některé záběry důmyslně vyvedené a Lightow prudce sledovatelný. Ale scénář prokoukne každý, kdo už nějakej ten schizofrenickej kousek viděl, během chvilky a vůbec jsem se tím filmem do závěrečných titulků dobrouzdala spíš znuděně a bez zájmu o rozhřešení. 50% (31.05.2012)

Tak tohle jsem si užil. Brian De Palma znásilňuje Hitchcocka ( a to doslova ), podráží diváka, opouští žánrová pravidla a já se skvěle bavím, s občasným příjemným mrazením v zádech a úsměvem na rtech ( přímé citace z Psycha ). Dočkal jsem se i De Palmových obsesí monitory ( obecně voyeurství ) a dlouhých steadicam záběrů ( ten nejdelší má těměř 4 minuty ). A samozřejmě nějaké ty vracečky. Brát to jako seriózní thriller/horor je fatální chyba! Pobavte se! Zásadní pro vvychutnání nebo odvrhnutí tohoto filmu je to, do jaké míry jste ochotni přistoupit na De Palmovu hru, kde je pro vás míra "tak tohle už ne." Závěrečná scéna je lahůdka!!! -- Sám Quentin Tarantino na bonusovém disku k Pulp Fiction ( rozhovor s Charlie Rosem, 31. minuta ) říká, že se u tohoto filmu skvěle bavil a označuje ho za experiment na téma "Jak neuspokojit řadového diváka." Souhlas. Jen mě mrzí, že jsem ještě neviděl De Palmovy starší thrillery, protože je možné, že tohle už je jen slabý odvar. -- psáno cca o 3 týdny později: Femme Fatale je taky pecka a Brian De Palma jde do mých TOP 5. (12.12.2005)

Brian De Palma je takový chameleon. Viděli jsme už hrát si na Scorseseho, Coppolu, Verhovena a tady to zkouší s Lynchem. Nevím, nakolik je to záměrné kopírování a nakolik prostě ovlivnění žánrem... Kainova výchova ale nakonec vůbec není špatná. Napínavá atmosféra a výborný John Lithgow drží celý film na solidních čtyřech hvězdách. Vše se ale sesype velmi špatně podaným finále a jakýmsi useknutím. Tohle bylo téma na víc než 90 minut, Palma se takhle rychle prostě neumí vyjádřit a Kainovu výchovu to ke konci srazilo o stupeň níž. (16.05.2010)

Téma rozdvojené či roztrojené osobnosti není ve filmu tak frekventované, jak by se mohlo zdát. Jasně, duševních poruch jsme na plátně viděli dost, ale vyložené „já nejsem já“ jsme zažili kupříkladu u klasik jako Klub rváčů nebo Psycho. Tady je magorem dětský psychiatr, jinak oběť praktik svého otce. Sleduje ho provokativní autor, který má za sebou řadu zajímavých kousků, žánrový experimentátor, který se občas ukáže jako cynický pošuk: Brian De Palma. Chvíli sledujeme solidně se vyvíjející příběh, vzápětí De Palma předloží bizarní zvrat nebo hodně dlouhou scénu. Celkově jsem si to ale úplně neužil. Nicméně řemeslně velmi dobré, John Lithgow znovu přesvědčivým psychopatem. (02.05.2021)

Naprostá píčovina, u které jsem se ale občas dobře zasmál. Zásadní chyba je to, že bezpečně víte, co se stane za pět minut (až na jeden cekem nepodstatný zvrat) a tím i nulové tempo příběhu. Navíc to celé vypadá jako televizní inscenace ostravského studia české televize (až na ty mega dlouhé jednolité záběry). (18.12.2005)