Věc Makropulos

Zhlédnutí tohoto snímku mne přivedlo k zamyšlení... Nutné rozjímání nad nesmrtelností, po které někteří z nás tak touží, ale o níž netušíme, co vlastně obnáší, neboť stačí deštivý den a my nevíme co dělat. Zda je nesmrtelnost výhra či prohra? Vždyť právě proto, že je život tak krátký si musíme vážit každého okamžiku, každé chviličky. Proto je nám tak vzácný... Vždyť kdybychom byli nesmrtelní, ztratili bychom jedinou jistotu, kterou nám představuje smrt. Ztráceli bychom blízké, sami přežívali a cítili bychom se osamělí. I když o něco snesitelnější by bylo, kdybychom v tohle prokletí sdíleli s někým.Vynikající dílo Karla Čapka s úžasnou myšlenkou, jehož filmové zpracování rozhodně stojí za zhlédnutí. O ději samotném je zbytečné vyprávět, jelikož ten si každý musí „prožít“ sám. Vyzdvihla bych ale skvělé herecké výkony tak přesvědčivé a uvěřitelné. Přesto hodnotím čtyřmi hvězdami, i když k vyššímu stupínku chybí jen kousek... (20.03.2008)

Posledních 20 minut je jednoznačně na plný počet, protože tam jsem se konečně dočkal toho, na co jsem čekal celou dobu. Popravdě, kdyby se to celé točilo okolo otázek, jestli by vůbec byla možná nesmrtelnost a pokud jo, co by to znamenalo a po odhalení receptu na ni se nad tím filozofovalo přesně tak, jak to tady bylo v těch posledních 20 minutách, přišlo by mi to naprosto skvělé, ale takhle mi strašně dlouho trvalo, než jsem se do toho dostal a upřímně mě ten příběh moc nebral. Nevím, jestli je to tím, že už jsem několik sci-fi se stejným tématem viděl a tak mě tu nemělo co "překvapit" nebo tím, že většina herců přehrává a že jsem z toho necítil žádnou silnější atmosféru, možná se na tom podílelo obojí, ale tahle inscenace mě jaksi zrovna neodrovnala. Možná je i chyba v předloze, ale s tou jsem se tu blíže setkal poprvé, takže nebudu soudit. Tak jako tak, zajímavé to bylo, dostatečný přesah to má určitě a závěr je geniální, ale víc jak na tři to prostě nevidím. Silné 3* (21.12.2022)

Ano, uznávám, herci kolem jsou děsiví, soudruzi Mareš, Willig, nevím zda soudruh Urbánek, hrozné. Jenže já to viděl v necelých patnácti a shořel bych pro Janu Štěpánkovou na místě, kdyby to chtěla. Zajímavé, že mi v paměti zcela překryla Danielu Kolářovou. Navíc já tuhle hru Karla Čapka považuji za velmi dobrou, není to totální teze a jsou tam zajímavé námapdy re nesmrtelnost. Jsem rád že je to dochované, Jana Štěpánková byla velká herečka. (01.02.2019)

Čapek je jeden z mých nejmilejších českých autorů, ne-li vůbec nejmilejší, ale tahle hra bohužel zůstala na půl cesty. Základní dějový nápad – osud hlavní postavy – je miliónový, předkládané myšlenky hodně nosné, ale podány jsou, hlavně to zamýšlení nad společenskými důsledky extrémní dlouhověkosti, tezovitě až prkenně, nedramaticky – odříkány ústy postav, místo aby byly rozehrány v rámci děje. Škoda. Tato konkrétní inscenace je báječně atmosférická, s parádním výkonem Jany Štěpánkové, dobře odvedeným řemeslem u většiny pánů, efektní i efektivní „reflektorovou“ scénografií a chytře vymyšlenými introvertními zrcadlovými pasážemi (rád bych věděl, jak se realizovaly na divadle) – kolem a kolem vzato hodně zajímavý, ale nikoli strhující kousek. (23.03.2012)

Ač je to má velice oblíbená hra od velice oblíbeného autora, tohle zpracování se mi prostě líbilo jen na 4 hvězdičky. Jana Štěpánková je sice skvělá herečka, do role Eliny Makropulos mi však nějak nesedla... Nevím - třeba by to na mne zapůsobilo jinak, byla-li bych na tom osobně, takhle přes televizi se (alespoň tedy mně) divadelní hry posuzují hůř (podobně jako třeba i opery, koncerty, apod). (11.01.2010)