Posedlost

Nezvykle civilní De Palma předkládá svému divákovi příběh o bolesti a snaze ji vykoupit. Nečekejte žádné dlouhé zpomalovačky (i když se jedné samozřejmě dočkáte), sexuálně zvrhlé zločince či zvrácené akty sexu (i když jeden takový tu je -- ovšem až do závěru skrytý). De Palma se zkrátka rozhodl natočit své malé drama bez dějových kotrmelců, které ovšem i přes absenci jeho oblíbených fines funguje zcela bez problémů. (28.12.2008)

Brian De Palma jako by Alfredu Hitchcockovi z břicha vypadl. Jako ve většině prvních Brianových filmů je i zde znát Hitchův vliv ve větší míře, než je zdrávo. Upřímně, očekával jsem trochu silnější thriller, jako ty co režisér tvořil v pozdější době, ale dostalo se mi slušného thrillerového dramatu s převýbornou hudbou a několika dobrými okamžiky. (29.10.2011)

Zase jedna hitchcockovská variace, která se De Palmovi příliš nepovedla. Hudba i kamera jsou totální Hitch, příběh kopíruje Vertigo a snaha o budování tajemné atmosféry je zjevná, ale tentokrát se nedaří. Chybí charizmatické postavy a chemie mezi nimi, chybí nadhled a černý humor a kromě prvních a posledních 20 minut je scénář prázdný a prakticky se nic neděje. Povinné zvraty v závěru dojem malinko vylepší, ale nejsou ani tak zábavné a černohumorné ( Kainova výchova ), ani tolik kulervoucí ( Femme Fatale ), aby výrazněji vylepšili dojem. A De Palma v tomto případě zklamal i coby vyhlášený erotoman - ani jedna jediná sexuální scéna :)) -- Faktem je, že De Palma je hodně nevyrovnaný režisér, jednou natočí vrcholně zábavnou variaci Hitche, pak zase jen průměrnou, osobně mám pocit že čím méně vážně se jeho filmy tváří ( Kainova výchova, Femme Fatale ), tím lepší jsou... (31.07.2006)

De Palmova variace na Hitchcocka u které jsem skoro do konce věřil, že to bude o hvězdičku víc. Hlavní hrdina před lety přišel o milovanou ženu i dceru při nepovedené záchraně rukojmích. A po letech potkává ženu, která by jako z oka vypadla jeho zesnulé manželce a znovu se zamiluje. De Palma byl v roce 1976 ve formě nastartované Carrie a má tady bezchybnou "hitchcockovskou" kameru, hudbu i lokace. Debutuje tu ještě relativně mladý Lightgow, díky šarmantní Bujoldové funguje i ta romantika, jen Robertson se svým zasmušilým, bezvýrazovým obličejem to zazdívá. Problém je, že obě věci co mě napadly se ukázaly jako pravdivé, navíc finále (nůžky, letiště) nepůsobí napínavě, ale směšně, což by se u Hitchcocka rozhodně nestalo. SPOILERY!!! John LIghtgow se svou krysí tváří je jasný záporák celou dobu, za to De Palma nemůže. Ale to že je dívka hrdinova dcera je jediné logické vysvětlení, jen jsem čekal že to tak nebude. Když se ukáže že ano, ta incestní love story (spali spolu?) působí zpětně opravdu nechutně. (29.05.2023)

De Palmova pocta mistrovi hororu! Hitchcock je v tomto Brianově snímku zcela nepokrytě cítit na každém kroku – počínaje námětem filmu, výborně budovanou stísněnou atmosférou a celé to korunuje hudba Hitchova dvorního skladatele Bernarda Hermanna. Takže měl-li být někdo následovníkem Alfreda Hitchcock, pak jedině Brian De Palma! (22.05.2013)