Posedlost

V komentáři k tomuto filmu samozřejmě nejde nezmínit Hitchcocka. Inspirace jím je jasná, zdvojení osob je jak vystřižené z Vertiga, osobně se mi líbil způsob nasnímání a Hermannova hudba. V čem ale tenhle film výrazně oproti své inspiraci pokulhává, je tempo. Vlastně od vyústění původního únosu se film neskutečně vleče a aspoň náznak atmosféry mu dodává jen hudba. Takže ve výsledku hezky nasnímaná, hezky zahraná (myslím hudební složku) nuda. (24.09.2016)

De Palmova variace na Hitchcocka u které jsem skoro do konce věřil, že to bude o hvězdičku víc. Hlavní hrdina před lety přišel o milovanou ženu i dceru při nepovedené záchraně rukojmích. A po letech potkává ženu, která by jako z oka vypadla jeho zesnulé manželce a znovu se zamiluje. De Palma byl v roce 1976 ve formě nastartované Carrie a má tady bezchybnou "hitchcockovskou" kameru, hudbu i lokace. Debutuje tu ještě relativně mladý Lightgow, díky šarmantní Bujoldové funguje i ta romantika, jen Robertson se svým zasmušilým, bezvýrazovým obličejem to zazdívá. Problém je, že obě věci co mě napadly se ukázaly jako pravdivé, navíc finále (nůžky, letiště) nepůsobí napínavě, ale směšně, což by se u Hitchcocka rozhodně nestalo. SPOILERY!!! John LIghtgow se svou krysí tváří je jasný záporák celou dobu, za to De Palma nemůže. Ale to že je dívka hrdinova dcera je jediné logické vysvětlení, jen jsem čekal že to tak nebude. Když se ukáže že ano, ta incestní love story (spali spolu?) působí zpětně opravdu nechutně. (29.05.2023)

Totální kopírák Hitche, včetně hudby, kterou měl na starost dvorní Hitchův skladatel Bernard Herrmann, který rok před uvedením snímku zemřel. Film táhne dolu hlavní postava Cliffa Robertsona, která je neuvěřitelně nesympatická a jeho herectví prázdné a nudné. Závěr potěší, ale tipl jsem ho dlouho dopředu, takže žádné překvapení. De Palma opět potvrdil, že jako režisér je neskutečně nevyrovnaný. Má na svém kotě řadu kultů, ale také řadu kravin. V tomhle mi trochu připomíná Joela Schumachera. (08.01.2020)

Nezvykle civilní De Palma předkládá svému divákovi příběh o bolesti a snaze ji vykoupit. Nečekejte žádné dlouhé zpomalovačky (i když se jedné samozřejmě dočkáte), sexuálně zvrhlé zločince či zvrácené akty sexu (i když jeden takový tu je -- ovšem až do závěru skrytý). De Palma se zkrátka rozhodl natočit své malé drama bez dějových kotrmelců, které ovšem i přes absenci jeho oblíbených fines funguje zcela bez problémů. (28.12.2008)

Jednoznačné zklamání, inspirace Hitchcockem je sice velmi zjevná, ale De Palmovi se vůbec nepodařilo navodit aspoň jakous takous tajemnou nebo napínavou atmosféru vyjma poslední půlhodiny a to je na thriller setsakramentsky málo. Posedlost navíc díky mdlému hereckému obsazení a prázdnému scénáři nefunguje ani jako drama, snad jen Genevieve Bujold se trochu snaží, ale toporný Cliff Robertson ji s přehledem v negativním slova smyslu úplně zasklí a John Lithgow to svou průměrností a ploše napsanou rolí vážně nevytrhne. Hitchcockovu Vertigu Posedlost nesahá ani po kotníky, za přece jen vydařenější poslední půlhodinku a hudbu zklamané dvě hvězdičky :( (20.06.2012)