Moje srdce pochovajte pri Wounded Knee

Mé srdce pohřběte u Wounded Knee není western v klasickém smyslu, ale spíše televizní hraný polodokument o vybíjení indiánů. Bohužel velmi nudný, něco jako Doktorka Quinnová, i když spousta scén včetně bojových byla natočena s dostatečným rozpočtem. Rozhodně do Tance s vlky to má s kvalitou daleko, asi jako indiáni v 19. století do rovnoprávnosti s bílými. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=irjRMmQ1n-A (13.06.2010)

Nejsem antropolog a v tomhle životě jím už ani nestihnu být. Navíc sem byl upozorněn, že ne všechny „detaily“ jsou z vyprávění patrný, kor je-li to můj první seriózní kontakt s rudokožci. Tak či tak jsem při projekci jednu navýsost fundovanou, prériemi v Jižní Dakotě ošlehanou antropoložku k dispozici měl a neprojevoval-li se zrovna její notně zvýšený index lenivosti, pomáhala i s překladem :) Formálně vynikající, po obsahové stránce prej docela věrný – místy samozřejmě upravený dynamice vyprávění, v celkový stopáži stejně malinko přepálený … a pro mě zcela jistě obohacující. Na závěr snad jen... anpetu wašte yuha ye (tříkrát běda, jak si to někdo přeložíte, to já jen, že umím lakotsky… a little bit :) (10.04.2008)

Žili jako jiné národy. Nebyli lepší ani horší. Nebylo jejich zásluhou ani vinou, že se dějiny vyvinuly pro ně nepříznivě. Přinutily je žít v jedné zemi s jiným, početnějším národem, jehož hodnoty nesdíleli. Bránili se jak uměli, bojovali i vyjednávali. Přestože snad nakrátko uvěřili, že se štěstí obrací na jejich stranu, nakonec svoji zem ztratili a zachránili sotva holé životy. Tklivá hudba a nádherné obrázky přírody nás dohánějí k slzám. Tragika jejich osudu je ohromná. Jsme svědky zániku národa Sudetských Němců a marné snahy jeho posledních náčelníků, Konrada Henleina a K. H. Franka, zachránit pro svůj lid svobodu a důstojnost. --- Snad jednou i u nás vypukne takzvané revizionistické pojetí historie a někdo takový film natočí. Koneckonců, jak kdysi napsal Jaroslav Hašek, „morální vítězství je vždycky na straně toho, kdo je bit.“ --- Tento film v podobě hraného dokumentu není až tak zlý. Z věcného hlediska není zásadně nepřesný a jeho tendenčnost je převážně únosná. Je rozhodně mnohem slušnější, než třeba 1492: Conquest of Paradise. Kdo chce, může i z tohoto filmu rozpoznat, že hlavním bolehlavem vlády nebylo Indiány pobít, nýbrž je nějak, v rámci možností, zachránit při životě. (Pro srovnání, Argentinci měli v téže době se svými Indiány prakticky totožné potíže, a jediným vojenským tažením je vyhladili. Nikdo to nepřipomíná, nikdo jim to nevyčítá.) --- Více než film sám mi vadí kontext, ve kterém podobná díla vznikají a působí na publikum. Je to určitý trend, jehož společným rysem je podkopávání hrdosti a sebeúcty Ameriky a celého Západu. Člověk se musí ptát „cui bono“? A vtírá se mu na mysl Leninův výrok o „užitečných idiotech“. (21.08.2010)

Film s indiánskou tématikou, který bez příkras ukazuje jak to tenkrát skutečně bylo, se zabíráním indiánských území, se snahou zcivilizovat indiány, s rezervacemi, jak na to nahlíželi sami indiáni a jak skončil Sedící býk a další velcí náčelníci. Film je to v důsledku smutný, protože příkoří, které zde sledujeme, se skutečně stalo a ani nedojde divácky vděčné odplaty. Televizní produkce není poznat, jsou zde kvalitní herci, režie i výprava. (22.02.2009)

Naučný příběh o tom, kterak Indiáni přišli k tomu ničemu, co mají dnes (jak tomu rozumíme v paralele s Romy, i když nejsme Američani, že?). S kouzelnou Annou Paquin k tomu. Někde jsem měla zasunuto, že Siouxové byly drsným kmenem, no po shlédnutí tohoto (dlouhého) dílka už si to budu pamatovat. Je to poučné, méně už zábavné. (21.11.2010)