Hobit: Neočakávaná cesta

Nechápu jak se tento film může někomu nelíbit. Já jsem si to jako Tolkienovský fanda nehorázně užíval. To propojení s Pánem Prstenů je velice dobře provedené a oceňuji scénu zasedání bílé rady v Roklince. Celá epizoda s vyhnáním nekromanta z Dol Gulduru byla v knihách spíše jen naznačena a jsem rád že někdo s takovou fantazií a talentem jako je Peter Jackson nám to konečně ukáže. To jsem ale poněkud odskočil od tématu. Hobit je prostě dobrodružná jízda par excellence. Úvodní hostina v Hobitíně jakoby z knihy vypadla a v dalším putování není slabé místo. V tom filmu se fakt furt něco děje. Dokonce tam jsou zakomponovány i ty písničky. Jedinou výhradu mám ke scéně s nalezením Prstenu, nevím jestli Bilbo viděl, jak Glumovi Prsten upadl, ale doufám že ne. Alespoň že ale bylo jasné, že ho potom nehledal. Celé je to totiž o tom, že Bilbo našel Prsten náhodou, a proto ten nad ním nemá takovou moc a neuvede ho do zkázy jako ostatní. Dost ale knihomolských debat, ten film je prostě nehorázná bomba, která si zaslouží vydělat nechutnou sumu peněz. Je skvělé že to točí zrovna Peter Jackson, protože málokdo rozumí Středozemi tak jako on. (16.12.2012)

Návrat do Středozemě po tolika letech je fajn, ty tři hodiny jsou v dokonalém WETA světě uchvacující pořád, jak v momentech infantilního blbnutí (knížka sama o sobě je pohádkou), tak i ultimátních samoúčelností (bitva hromových mužů ze skal), přesto mám pocit, že je to všechno tak nějak… vyprázdněné. Hlavně proto, že tam absentuje jakýkoliv imaginativní moment osobitého tvůrce a jediným životným momentem celého filmu se tak stane akorát hádankářská hra s Glumem. Nakonec je mi vlastně zpětně líto, že to nerežíroval Guillemo del Toro, PJ má tenhle svět totiž rád možná až příliš. Líbilo se mi to, a přitom nemám jediný důvod to ještě někdy vidět znovu. (16.01.2013)

Na kinoverzi HOBITA: NEOČEKÁVANÉ CESTY panují rozporuplné názory, od opatrné chvály přes obhajobu adaptačního přístupu až téměř k úplné spokojenosti. A prodloužená, o skoro čtvrt hodinu delší verze "téměř" z uvedeného hodnocení smazává. "Přídavky" výrazně pomáhají tomu, že každý ze šesti větších bloků vyprávění je rytmicky vyvážený, i když je celek v podstatě sledem nápaditých a vzhledem k zacílení na celé rodiny i podvratných atrakcí. V delším sestřihu je každou čtvrthodinu do vyprávění uvedena důležitá postava, díky čemuž je udržována divákova pozornost, flashbacky jsou rovnoměrně rozmístěny a komické i muzikálové vložky plní svou retardační funkci s ohledem na to, aby byl každý zlom precizně načasován. I přes zřetězení série atrakcí tak jde o soudržné dílo, které je svou organizací vyprávění důmyslnější, než se může jevit. Postupně se proměňuje počet protagonistů, od jednoho ke skupině, která je ale v předposledním aktu rozdělena (jeden - Bilbo, skupina - trpaslíci), aby se ve vyvrcholení mohli sjednotit. A vedle toho se od vydání se na cestu pracuje s Bilbem a Thorinem jako dvěma hrdiny (jeden tohoto statusu nabude, druhý ho již má a místy je relativizován), jejichž vývoj je v paralelním vztahu. Přitom se celou dobu jedná o vzpomínku, která obsahuje flashbackové pasáže a narativní odbočky naznačující, že tato dobrodružná fantasy by se mohla stát pěkně temnou. ŠMAKOVA DRAČÍ POUŠŤ nebude žádná pohádka, kterou oproti Tolkienově knize není ani filmový HOBIT. Více (o přidaných a prodloužených scénách a Blu-ray vydání) ZDE. (11.12.2013)

Vizuální orgie - a je na co koukat! Ale to bylo vlastně i u Pána prstenů. Hobit je ale jiný, takový pozvolnější, či jak to říci. Každopádně jsem těch skoro 3 hodin v kině nelitoval, i když je pravdou, že člověk se tak nějak hůře ztotožňuje s některou z hlavních postav. Btw. To se mi stalo snad poprvé po 15 letech, že jsem byl v kině hned další den po české premiéře... ;-) (14.12.2012)