Misia na Mars

mise na mars by mela byt poustena od druhe poloviny. ta je natocena skutecne pusobive a samotne finale trochu pripomina vesmirnou odyseu. film tak bohuzel dojizdi na neuveritelne nudny a ukecany warm up, ktery je o to mene snesitelny, protoze vedouci castingu odvedl primo trestuhodnou praci. cely herecky ansambl je sympaticky asi jako hejno moskytu, specialne duo tim robbins a connie nielsen opert pokalelo svou pritomnosti dalsi nadejny film. vse tak zachranuje pouze stary dobry gary sinise, ktery se do popredi dostava prave v one druhe pulce filmu, kdyz konecne zgebne robbins. a prijemnym pohledem na timovo mrtve telo plovouci vesmirem by mel film zacinat... (15.08.2005)

Velmi vydařené sci-fi s kvalitním scénářem. Mise na Mars má spád, atmosféru a ani na chvíli nenudí. Sice mi ze začátku příliš nesedla Morriconeho hudba, která se do sci-fi prostě nehodí, ale pak jsem si docela zvykla. Závěr je sice možná, pro někoho až směšný, ale já jsem přátelské mimozemšťany uvítala. Blízké setkání třetího druhu, které se v závěru uskuteční, je působivě vytvořeno. Ten jeden tvor, co se na konci objeví, sice trochu vypadá, jako by vypadl z nějakého animačního cvičení studentů filmové školy, ale i tak působí velmi roztomile. Je fajn, když někdo vylíčí existenci z jiných planet jako inteligentní, nenásilné a sympatické tvory. Nemusí být všichni odpudiví a agresivní jako Vetřelec či dominantní a na lov zaměření jako Predátoři:) A teorie s evolucí byla nesmírně zajímavá a vhodná k zamyšlení. (26.07.2014)

Už pri prvom zhliadnutí tohto filmu som dospel k záveru, že ide o film veľmi vydarený, veľakrát poetický, ale v každom smere vedľa dokonalých scén z interiéru medziplanetárnej lode, obsahujúci aj isté vízie a nevšedné riešenia otázok týkajúcich sa pôvodu ľudstva na našej planéte. Mám veľmi rád sci-fi filmy a tento patrí medzi ne. Dosť pekne urobený Mars. A hlavne - malo to zrozumiteľný dej. Kvalitné herecké obsadenie. Ako Gary Sinise tak aj Tim Robbins hviezdia a príbeh vôbec nieje zlý. Ten koniec bol fakt sci-fi všetkých sci-fi. Ale aspoň som ostal s otvorenou hubou asi 10 minút po titulkách. (10.12.2012)

„Čo je toto za záchrannú misiu?“ V roku 1998 mali premiéru dva filmy o smrteľnom asteroide: Armageddon a Drvivý dopad. Dva roky nato sa situácia zopakovala, keď do kín vleteli dve snímky odohrávajúce sa na Marse koketujúce s myšlienkou jeho osídľovania resp. mimozemskej formy života: Červená planéta a Misia na Mars. Dobrou správou (v zmysle každý si nájde favorita) je, že sa na seba nepodobajú a každá si ide svojou vlastnou letovou dráhou. Takže kým Červená planéta bol „len“ marťanský survival s ubúdajúcim počtom hrdinov, Misia na Mars je o poznanie (aj dve) náročnejšia a ambicióznejšia. Režíroval ju Brian De Palma (čo bol len 2 roky od Hadích očí risk, mám ten film veľmi rád, ale vznikal vyčerpávajúco a vcelku drasticky sa prestrihával), na scenári pracoval Graham Yost (Operácia: Zlomený šíp, Nebezpečná rýchlosť) s bratmi Thomasovcami (Predátor, Konečné rozhodnutie), produkoval David Goyer (scenárista Bladea) a Ted Tally (scenárista Mlčania jahniat!), kameramanom bol Stephen H. Burum (Nepodplatiteľní, Vojna Roseovcov) a hudbu zložil nezameniteľný Ennio Morricone. V dobe premiéry tvorcami proklamované šokujúce rozuzlenie je v skutočnosti dänikenovský (a iný) šlabikár. Celé finále je ako zo zlého sna a možno by bolo lepšie, aby postavy na Marse nič nenašli. Kým Červená planéta stála 80 miliónov a na celom svete zarobila škandalóznych 33, Misia na Mars síce zarobila pekných 110, čo však pri rozpočte 100 tiež nemožno pokladať za úspech. Misia na Mars ma bavila o jednu hviezdu viac, ako Červená planéta. Rozpočet je z nej cítiť (vesmírne stanice a lode, marťanská základňa), má divokejší scenár (a teda nepredvídateľnejší a teda zábavnejší, aj keď miestami nechceným spôsobom), kasting je silnejší a postavy sympatickejšie (v Červenej planéte to boli až na výnimky samí kreténi a blbci). V ktorom inom filme vedľa seba uvidíte Tima Robbinsa (Vykúpenie z väznice Shawshank), Armina Muellera-Stahla (Hra), Connie Nielsen (Gladiátor), Dona Cheadlea (Sopka) a hviezdičky Vreskotu 2 Jerryho O´Connella a Elisu Neal? Nie je to vyvražďovačka á la Červená planéta, konca sa každopádne nedožijú všetci a minimálne u jednej postavy vás likvidácia zaskočí (aj keď poradie v úvodných titulkoch čo-to naznačuje). Sinise vyzerá ako keby to prehnal s alkoholom a mal každú chvíľu vrhnúť šabľu, ale k jeho role sa to chodí, už som ho videl podať aj zbedačenejšie výkony. Jedna z najzvláštnejších (ale tým pádom i najoriginálnejších) nehôd vo vesmíre. Povedal by som, že na tom, že Misia na Mars je miestami taká svojrázna, majú podiel tvorcovia, ktorí sa k tomuto žánru (resp. k vysokorozpočtovému hollywoodskemu sci-fi celkovo) absolútne nehodili a značne si to prispôsobili (medzi producentmi nechýbali dvaja muži, ktorých hlavným zamestnaneckým pomerom je pozícia scenáristov, režisér sa až na pár výnimiek dovtedy špecializoval na filmy o mafii, hudobný skladateľ mal v tom čase na konte 4 nominácie na Oscara za drámy atď.). (01.11.2004)

Slabé tři za slušnou výpravu a triky. Ale jinak ve srovnání třeba s filmem Red Planet je to zdlouhavé, bez tahu na branku, užvaněné a nezajímavé. Red Planet je aspoň survival thriller, a v rámci něho funguje (i když jsem čekal něco jiného, třeba že budou zkoumat planetu). Když jsem vlastně i zde viděl, jak (mikro)meteority zničí kosmickou loď a posádka se nouzově zachraňuje, říkal jsem si, že v tom NASA musejí stavět rakety pěkní bulíci, když jim každou kosmickou loď jen tak bez problémů proděraví jakékoliv smetí, co letí kolem. To není dobrá reklama na rakety NASA. Taky jsem si říkal, že NASA je pověstná tím, že se buď všichni zachrání (Apollo 13), nebo zhebnou (raketoplán Challenger) - jen ve filmech se vždy jeden obětuje, aby se zachránili ostatní. Příběh Mise na Mars je v podstatě jednoduchá povídka, a myslím, že dnes už nejde o žádný spoiler, když prozradím, že jedna expedice na Marsu cosi objeví, a druhá, záchranná, tam nakonec plážovým krokem vejde, odhalí číslo 42, a každý jede domů. Mezitím hromada patosu, srdceryvné a slzopudné historky, loučení, shledání, nehody, záchrany na poslední chvíli, nezáchrany na poslední chvíli a další hromada patosu. Už jen úvodní barbecue na zadním dvorku, trvající deset minut, mi bylo z duše protivné, protože slouží jen k tomu, aby si postavy řekly to, co o sobě vědí desítky let, jen to teď musejí zopakovat divákovi. Když přihlédnu i k poslednímu filmu Marťan, docela se těším, až se ve vysokorozpočových studiích najde pár drobných na film, kde se všechno nepodělá, a kde se třeba chvilku bude ten Mars i zkoumat. Protože třeba dějově je takový céčkový snímek Dobyvatelé rudé planety (Crimson Force) zvratů plnější a zábavnější, pořád se tam něco děje. (15.02.2016)