V kleštích

„Kdo chce moc, nakonec nemá nic…“. Nikterak oslňující příběh, ale ku prospěchu se tu sešla řada známých herců, kteří svými výkony dokázali udržet unylou zápletku v mezích sledovanosti. Marta Vančurová tu byla sice jakási sešlá, ale společně s Viktorem P. předvedli slušnou práci. Bartoška mi tu byl tak nějak protivný, ale to bylo dáno jeho rolí – stejně jako Preiss tu byli za dobré „vyčůránky“. Nakonec každý v této velké lži dostal, co zasloužil! A proto se nikdy nevydávejte za někoho jiného, může se vám to šeredně vymstít!!! (21.11.2020)

Příklad, kdy jednoduché, ale precizní televizní zpracování výrazně předčí literární předlohu. Boileau a Narcejac mají sice dobrý nápady na zápletky, ale zpracování je vždy odfláknuté a nedomrlé. Naštěstí tady se divák může opřít o výborné herce a příběh je hned plynulejší a logičtější. Jako bonus = pointa při čtení závěti. (10.03.2017)

Inscenace není hloupá nebo neoriginální, je však přeci jen dost nudná. Asi nejhorší na tom celém je Štajdlova přeslazená hudba, která pořád zní a inscenace se v ní úplně ztrácí. Mezi kvality, které diváka čekají, patří pí Vančurová - její křehké uzavřené ženy nestárnou. Jako dramaturg je uvedena pí Poledňáková - tím bych si vysvětloval osvěžující rys, že hlavními postavami jsou ženy a příběh je podán z pohledu jednajících žen. Dobovou legráckou je úsměvná snaha vytvořit na Kavčích horách v několika scénách atmosféru pařížské kavárny či nóbl restaurace; počítám, že zahraniční studenti tropického zemědělství na Vysoké škole zemědělské museli mít jako komparsisté žně. (14.09.2013)

Tuto detektivku si pamatuji z dětství, bylo mi necelých deset a bylo mi výjimečně dovoleno koukat večer na televizi. Pamatoval jsem si hrůznou atmosféru letecké havárie a naturalistické scény z nemocnice. No, v dospělosti jsem ve filmu nic z toho nenašel, zato jsem našel v příběhu, který jsem jako dítě evidentně vůbec nepochytil, jiné kvality. Hodně mě bavil Bartoškův frajer, který v polovině filmu celou situaci vtipně zrekapituloval, aby mu na konci úsměv poněkud zhořkl. Nemohu prozrazovat, ale to vyústění opravdu stojí za to, takže zapomenete i na velmi televizně inscenační filmařské pojetí. (15.12.2020)

O detektivku vůbec nejde, nikdo nic nevyšetřuje, jedná se spíše o krimi. Skoro až podobenství o anonymuzujicich vztazich i uvnitr rodin - manželka nezná svého manžela, tetička své neteré, otec blábolí, nikdo mu nevěří, ale všichni se tesej, až natáhne bačkory, jeden manžel ozeneny s penězmi a ten druhej vlastně take. Hvězdička nahoru za závěr jak Bartosky, tak Fabiánové. Inscenace mi připomněla novelu Fotograf od Pierra Boulleho až tak, že jsem podlehl dojmu, že se jedná o stejného autora. Leč jméno podobné, ale rozhovor se sebou samým vlastně týž. 9/10. (13.12.2022)