Rozhovory s mojím záhradníkom

Jak je zřejmé z názvu, film je postavený na dialozích. Ty jsou naštěstí parádně vybroušené a nejenže mají hlavu a patu, ale člověk se z nich mnohé dozví o protagonistech a dokonce někam vedou. Auteuil i Darroussin předvádějí perfektní herecké výkony. Režisér naštěstí věděl, že nenatáčí rozhlasovou hru, takže (nejen jejich) rozhovory dokázal celkem nápaditě oživit. Není to žádný milník kinematografie, ale za pozornost to rozhodně stojí. (23.11.2007)

Veľmi príjemný francúzsky komorný film o jednom starom priateľstve. Samozrejme mi trochu nejde do hlavy, že bol film vo francúzskych kinách, keď ide skôr o materiál do televízie, čo ale nemyslím nijak hanlivo. Ďalej tiež nechápem, že ak hrá Auteuil v každom druhom domácom titule, ako ho tam niekto môže vnímať ešte ako postavu a nie ako jeho samotného, ale možno práve v tom tkvie jeho komerčný potenciál. Taktiež to hovorím s úctou k jeho hereckému majstrovstu, dokázanom aj v tomto filme. Lenže ten patrí ešte viac Jeanovi Pierreovi Darroussinovi, ktorého si oddnes budem určite viac všímať. Becker premyslel aj vizuál svojho filmu, prevažne teplé farby vás spoľahlivo prenesú do impresionistickej nálady. (22.01.2018)

Malíř v podání francouzské superhvězdy Daniela Auteuile opouští Paříž a zakotvuje ve svém rodišti, malé vesničce v domě, kde bydlel dříve se svými rodiči. Čas tráví malováním, kouřením, popíjením dobrých vín, užíváním si mladé milenky Magdy a povídáním se svým zahradníkem, bývalým spolužákem, se kterým se setkává po velmi dlouhé době. Vytvoří se mezi nimi silné přátelské pouto, oslovují se familierně Du jardin a Du pinceau a debatují nad nejrůznějšími tématy. Nenapadný, silný snímek, když jsem viděl ukázky v kině, v duchu jsem si říkal, že to bude hrozná nuda, avšak tuze jsem se mýlil. A závěr mě dojal k slzám. Francouzská kinematografie vždy byla a je jedinečná. (29.07.2008)

Skutočne krásny a čistý, malý veľký film zo života, o živote. Daniel Auteuil mi po prvýkrát učaroval len nedávno, po boku Gérarda Depardieua vo Vojne policajtov, no hneď mi bolo jasné, že je to pán herec. Jeho rola mi tak trochu pripomenula Maxa Skinnera zo Scottovho Dobrého ročníka, spočiatku akýsi arogant z veľkomesta, zdeformovaný celoživotnými návykmi, v nádhernej premene v človeka, ktorému môže obrovskú radosť spôsobiť trebárs aj obyčajné polievanie záhradky. Výborne mu však nahrával, pre mňa totálne neznámy, Jean-Pierre Darroussin. Skvelý chlapík a Auteuilov protipól v každom smere. Stovky milých rozhovorov, na ktoré len tak ľahko nezabudnem. 4 a 1/2. (15.09.2008)

Zdánlivě obyčejná konverzace o zdánlivě obyčejných věcech ... ze kterých si můžete poskládat zdánlivě obyčejný život. Je empatická - jak jinak, když ji zahřívá prosté a nezkažené venkovské slunce ... ale na druhou stranu je taky maličko nezáživná - jakoby se jí stýskalo po opojných světlech velkoměsta ... takže je třeba ji v závěru náležitě zdramatizovat, aby mírně znuděný divák čirou náhodou neusnul. Jenomže ----- !!! MOŽNÝ SPOILER !!! ----- pomalu, ale jistě začínám být trochu alergická na ty nenápadné, navenek poklidné snímky, kde zčista jasna - a se zřejmým úmyslem - vstupuje do děje TA nemoc, která je noční můrou každého ... nebo alespoň převážné většiny z nás. Vím, že je to čistě můj problém, ale nemůžu si pomoct - jeho důsledkem jsou jen 3 *. Výstižný komentář: Subjektiv (14.04.2014)