Na druhej strane

Po výborném Gegen die Wand jsem dostal další možnost setkat se s filmem německého režiséra Fatiha Akina - Auf der anderen Seite. Po přečtení obsahu filmu jsem se však zděsil. Vypadalo to na patok patosu a nenáhodných náhod. Opak byl však pravdou, režisér se patetickým situacím vyhýbá, jak jen to jde a klišé se snaží obcházet (i když si občas přičichne). Nakonec byly tyto dvě hodiny velmi příjemné a asi si budu muset na filmografii tohoto pána ještě posvítit. :) (08.03.2009)

Přestože metráž snímku se tentokrát zastaví skoro na dvou hodinách, tato doba byla alespoň pro mě dobře strávená. Film je natočen klasičtějším stylem než většina ostatních současných německých snímků, které tendencí spadají do tzv. Berlínské školy. Kamera často zachází do detailů, tentokrát už většinou vidíme na osobu, která zrovna mluví… Střihů je mnohem více než například ve filmech Schanelecové, filmové ruchy nejsou povyšovány nad hlasy herců. Zkrátka jde o film, kde se klade větší důraz na samotný příběh než na osobitost, s jakou je natočen. Fabuli si můžeme vytvořit podle tří oddělených kapitol, z nichž dvě už samotným názvem prozrazují smrt jedné z postav. Obě části pak spojuje záběr na rakev s jejich tělem (buď na německém nebo tureckém letišti). Třetí část je částečně vyústěním obou příběhů, částečně ne, jelikož to hlavní, co by oba příběhy mohlo spojovat (tedy mladá Turkyně bojující za svobodu ve své zemi), zůstane známo pouze samotnému divákovi. Znázornění času je ve filmu převážně implicitní. Přesto jsou obě dějové linie srozumitelné. Zápletka je sice v jistém smyslu propojena mnoha souvislostmi, ale samotné události ve filmu jsou spíše dílem náhody (smrt Lotty). Kromě otevřeného konce nemáme zrovna moc možností o fabuli uvažovat ve více směrech, než nám dovoluje film. Zkrátka musíme sledovat osudy postav, na které se zrovna neusmálo štěstí, a které často ztroskotají na úplně jiném problému, než by se mohlo zpočátku zdát. Akin se mi rozhodně zalíbil. 80% (04.06.2010)

Musím se přiznat, že jsem nesmírně ráda, že se mi Fatih Akin jako režisér připletl do cesty. Po jeho vynikajícím snímku Proti zdi jsem se rozhodla zhlédnout i další jeho dílo a zklamaná jsem rozhodně nebyla. Snímek je zde velmi často přirovnáván k Babelu, já osobně si myslím, že se tyto dva filmy příliš porovnávat nedají. Obdivuji, jak režisér dokáže velmi citlivě, bez dalších příkras zachycovat dvě naprosto odlišné kultury - německou a tu tureckou. I přesto, že mi děj tohoto filmu přišel nepatrně slabší a mnohdy jsem uvažovala nad jeho reálností, rozhodně bych jej ke zhlédnutí doporučila. A já už se těším, až se zase pustím do dalšího Akinova díla. (21.07.2013)

Na druhej strane som samozrejme videl kvôli menu režiséra, ktorý nám pred týmto filmom pripravil silný zážitok v podobe Proti múru. Ak trochu privrieme oči, môžeme povedať, že svoj úspech zopakoval. Nie je to možno tak silné, ale stále sa jedná o kvalitný festivalový film, ktorý málo ktorého náročnejšieho diváka sklame. Podľa mňa takéto filmy nesklamú ani tých menej náročných, pretože príbehy zo života sú jasne zrozumiteľné každému. (10.01.2013)

Začínalo to velice zajímavě a šťavnatě, ale po první povídce jako by se z celé mozaiky vytratil život a film se proměnil ve vykalkulovaně, někdy až násilím skládanou stavbu, která rostla podle chladných předem rozmyšlených plánů, od nichž se odmítalo, byť i o píď ustoupit, a to i za cenu krkolomností a neuivěřitelnosti. Škoda - téma je to velice zajímavé. Kvůli němu jsem si film pustil. (09.08.2010)