Na druhej strane

Film, jehož velkou předností je výborně propracovaný příběh, kdy do sebe na první pohled nesouvisející příběhy, začnou zejména v druhé půlce zapadat. Navíc se film snaží otevřít otázky, které jsou pro současnost hodně aktuální - ilegální přistěhovalectví, vstup Turecka do EU atd. Sice moc nevěřím, že by se něco podobného mohlo ve skutečnosti stát - těch náhod je tam opravdu hodně - ale člověk nikdy neví. Moje první seznámení s Fatihem Akinem dopadlo tedy velmi dobře a určitě neodolám, budu-li mít příležitost k další ochutnávce z jeho filmografie. 85% (24.06.2008)

Přestože metráž snímku se tentokrát zastaví skoro na dvou hodinách, tato doba byla alespoň pro mě dobře strávená. Film je natočen klasičtějším stylem než většina ostatních současných německých snímků, které tendencí spadají do tzv. Berlínské školy. Kamera často zachází do detailů, tentokrát už většinou vidíme na osobu, která zrovna mluví… Střihů je mnohem více než například ve filmech Schanelecové, filmové ruchy nejsou povyšovány nad hlasy herců. Zkrátka jde o film, kde se klade větší důraz na samotný příběh než na osobitost, s jakou je natočen. Fabuli si můžeme vytvořit podle tří oddělených kapitol, z nichž dvě už samotným názvem prozrazují smrt jedné z postav. Obě části pak spojuje záběr na rakev s jejich tělem (buď na německém nebo tureckém letišti). Třetí část je částečně vyústěním obou příběhů, částečně ne, jelikož to hlavní, co by oba příběhy mohlo spojovat (tedy mladá Turkyně bojující za svobodu ve své zemi), zůstane známo pouze samotnému divákovi. Znázornění času je ve filmu převážně implicitní. Přesto jsou obě dějové linie srozumitelné. Zápletka je sice v jistém smyslu propojena mnoha souvislostmi, ale samotné události ve filmu jsou spíše dílem náhody (smrt Lotty). Kromě otevřeného konce nemáme zrovna moc možností o fabuli uvažovat ve více směrech, než nám dovoluje film. Zkrátka musíme sledovat osudy postav, na které se zrovna neusmálo štěstí, a které často ztroskotají na úplně jiném problému, než by se mohlo zpočátku zdát. Akin se mi rozhodně zalíbil. 80% (04.06.2010)

Líbila se mi jen první povídka. Druhá mě zklamala, protože tam byly zase prvoplánově nacpané lesby, což je už nějaké desetiletí sluníčkářská nutnost. Ovšem koukat se na to nedá. Třetí povídka byla tak trochu vařená z vody a o ničem. Fatiha Akina mám jako režiséra ráda a ostatní jeho filmy se mi líbily mnohem víc. (15.06.2020)

Na druhej strane som samozrejme videl kvôli menu režiséra, ktorý nám pred týmto filmom pripravil silný zážitok v podobe Proti múru. Ak trochu privrieme oči, môžeme povedať, že svoj úspech zopakoval. Nie je to možno tak silné, ale stále sa jedná o kvalitný festivalový film, ktorý málo ktorého náročnejšieho diváka sklame. Podľa mňa takéto filmy nesklamú ani tých menej náročných, pretože príbehy zo života sú jasne zrozumiteľné každému. (10.01.2013)

Tak blízko, a predsa tak ďaleko... Film o neustálom hľadaní, odpustení a snahe pochopiť konanie svojich blízkych. Dve časti deju sa neustále pretínajú a snáď každý, kto tento film sledoval bol neustále presvedčený o tom, že tieto deje sa skôr či neskôr spoja. Toľko krát sa pretli, no napriek tomu nedošlo k vytúženému spojeniu, čo je podľa mňa dosť na škodu. Námet bol veru zaujímavý, dokonca aj samotné spracovanie a vytvorenie dvoch rovín príbehu - len tá mozaika osudu zostala akosi nedokončená. Nieže by som bol nejakým extrémnym odporcom otvorených koncov, lenže tu mi to prišlo také, že nezostal otvorený len koniec, ale samotné jadro oboch príbehov. To nič nemení na tom, že to bol zaujímavý a dobrý film hodný 4 hviezdičiek, no kvôli tomu odseknutému záveru mi to trochu pokazilo celkový dojem. (24.07.2013)