Pavučina lží

AMERICKÉMU GANGSTEROVI bylo (nesmyslně) vytýkáno, že se jedná o chladné dílo bez emocí a zapamatovatelných scén, které se sice stane klasikou, ale přitom se jedná o sázku na jistotu. LABYRINTU LŽÍ je (nesmyslně) vytýkáno, že se jedná o chladné dílo bez emocí (ale se zapamatovatelnými scénami!), které se nestane klasikou, protože se jedná o průměrnou, rutinní a schématickou podívanou._____ Depersonalizované, značně cynické vidění světa je pro Scottovu tvorbu typické, ale nevnímal bych ho jako chladné (nakolik osvěžující je románek se sestřičkou, kterému není dán plný průchod!). Epičnost vyprávění, v němž se spolehlivé informace distribuují skrze média a moderní techniku, zatímco klíčové informace jsou nám v dialozích zatajovány, popř. je nutné je hledat mezi řádky, je typická pro obě poslední scottovská díla. Zatímco ale v tom předposledním je potěšení ze setkání dvou ústředních protagonistů oddalováno až do samého konce, kdy nedojde k výraznému vyjednání, ale naopak rozumnému vyříkání a předtím jsou (žánrové) světy policisty a dealera stavěny do protikladů, v tom posledním stojí postavy DiCapria a Crowea na stejné straně a ve stejných světech, ale jejich přístup je zcela odlišný. Ryze efektivní, rychlá a přehledná akce (stříhá se každou třetí sekundu, je snímána v polocelcích, popř. detailech) je součástí vyprávění a film tak zůstává po celou dobu kulturně velice citlivý, na rozdíl od černobílé kovbojky KRÁLOVSTVÍ._____ Jsem sice v menšině, ale filmy, v nichž se neustále pracuje (a to i v těch případech, kdy se pomáhá synovi na záchodě a dcera se veze do školy) a v nichž postavy za pochodu přemýšlí a diskutují, mi přijdou velice opojné. Stejně tak i ty, v nichž nedochází k vyjednání mezi dvěma různými žánry (jako v AMERICKÉM GANGSTEROVI), ale v nichž se v jednom thrillerovém žánru vyjednává na poli "bratrském" (srovnej NEPŘÍTELE STÁTU a SPY GAME s LABYRINTEM LŽÍ). 9/10 (30.11.2008)

Před pár minutama jsem v kině dokoukal Labyrint lží a jsem v takovém nadšení, že bych na jeden zatáh oběh zeměkouli, zastavil globální oteplování, pozabíjel všechny teroristy a opakovaně znásilnil hrošici. To všechno dokáže způsobit bezchybná práce Rydleyho Scotta, prvotřídní herectví Leonarda DiCapria a Marka Stronga, / to už nejsou herci, to jsou normální nadbozi !!!! /, nejlepší příběh na téma "válka s terorismem", dialogy, které jsou na tak skvělý úrovni, že při absenci sexu v osobním životě se můžou stát adekvátní náhradou a prvotřídní hudba, která dovrší zase jednu obrovskou filmařskou dokonalost. Labyrint lží si v mém srdci okamžitě našel doživotní parkovací místo. (01.12.2008)

Tradične poňatý, viac než solídne nakrútený špionážny thriller, ktorému ale chýba exotika Spy Game, či hi-tech coolovosť Enemy of the State na to, aby sa stal hitom. Body of Lies zachádza priamo do epicentra aktuálnej témy islámského terorizmu a robí to v sprievode perfektnej akcie. Ale hoci strieda lokality ako na bežiacom plátne a dej napreduje slušnou rýchlosťou, stále máte pocit, že sa repetitívne vrtí na jednom mieste. Asi preto, že všetko mimo špionážne machinácie je v ňom tak nejako navyše a nedotiahnuté (snaha vykresliť rodinné zázemie postavy Russella Crowa, snaha vykresliť DiCapriov vzťah k miestnej holčine). A záver by to tiež chcelo iný. (10.01.2009)

Slabší než Black Hawk Down, ale zase záživnější než Bergův snímek The Kingdom, tak bych charakterizoval zatím poslední zážitek natočený Ridley Scottem. DiCaprio je slušně zarostlý "Arab", Crowe zas představuje pěkně vykrmenou "kancelářskou" krysu, ale nejvíce zde exceluje výborný Mark Strong. Je vidět, že Ridley je dost zkušený na to, aby byla zaručena určitá kvalita výsledného díla, a zároveň zde opět potvrzuje svůj styl - stylová kamera, výbuchy nebo technologická piplátka. Další pochvalu zaslouží skvělá doprovodná hudba od Streitenfelda a tím výčet kladů končí. Zápory jsou v podstatě jen dva - 1) film není tak akční, jak by mohl být a 2) téma teroristů vs. USA v dnešní době může sice dostatečně působit na americké publikum, ale po zvyšující se sérii filmů s touto tématikou v posledních letech jsem jimi již trochu unaven. (7/10) (01.02.2009)

Tak nějak se nemůžu rozhodnout mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Body of Lies se zoufale nemůže rozhodnout, zda-li chce být filmem zábavným, anebo chce-li něco sdělit. Bohužel tak selhává v obou rovinách, poněvadž zábavnost se projevuje v několika málo střílecích scénách mezi neustálým telefonováním a měněním lokací, zatímco stránka "poučná" se sem tam vyjeví z úst Russella Croweho (v podobě satirického černého humoru) a Marka Stronga. Dějově se taky nejedná o nic převratného a nemůžu se zbavit pocitu, že od nezapomenutelné scény Leonardova mučení mohl příběh klidně ještě tak půl hodiny plynout (namísto toho byl dost náhle utnut), a naopak první hodina mohla být vyškrtnuta téměř úplně. Navzdory mým výtkám není Body of Lies vůbec špatným filmem - zrežírován a zahrán je s přehledem, jen holt tak úplně nenadchne. (06.12.2008)