Pavučina lží

Tak nějak se nemůžu rozhodnout mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Body of Lies se zoufale nemůže rozhodnout, zda-li chce být filmem zábavným, anebo chce-li něco sdělit. Bohužel tak selhává v obou rovinách, poněvadž zábavnost se projevuje v několika málo střílecích scénách mezi neustálým telefonováním a měněním lokací, zatímco stránka "poučná" se sem tam vyjeví z úst Russella Croweho (v podobě satirického černého humoru) a Marka Stronga. Dějově se taky nejedná o nic převratného a nemůžu se zbavit pocitu, že od nezapomenutelné scény Leonardova mučení mohl příběh klidně ještě tak půl hodiny plynout (namísto toho byl dost náhle utnut), a naopak první hodina mohla být vyškrtnuta téměř úplně. Navzdory mým výtkám není Body of Lies vůbec špatným filmem - zrežírován a zahrán je s přehledem, jen holt tak úplně nenadchne. (06.12.2008)

"Chce radši do Ameriky hezky vcelku než do Ráje roztrhanej na kusy?" Jenže to nezná heslo amerických tajných služeb: Nepřátel se nelekejme, spojence podrážejme a na životy informátorů nehleďme. V Labyrintu lží jsem našel hodně pravdy o současném světě, jen se nám ta příčina zaměnila za následek. Pokud by totiž jedna nejmenovaná světová mocnost nešířila demokracii do zemí, kde o ni nikdo nestojí, a nepožadovala za své služby ropu do každé domácnosti, tak by se alláhuakbaři neobtěžovali poctít je svou výbušnou návštěvou. Jenže tady vycházíme z toho, že oni si začali. Beru to na vědomí a bez užití waterboardingu přiznávám, že tohle mě bavilo. Mělo to napětí, nebálo se to humoru a chvílemi si to se mnou i hrálo. A to já mám rád. (13.12.2018)

AMERICKÉMU GANGSTEROVI bylo (nesmyslně) vytýkáno, že se jedná o chladné dílo bez emocí a zapamatovatelných scén, které se sice stane klasikou, ale přitom se jedná o sázku na jistotu. LABYRINTU LŽÍ je (nesmyslně) vytýkáno, že se jedná o chladné dílo bez emocí (ale se zapamatovatelnými scénami!), které se nestane klasikou, protože se jedná o průměrnou, rutinní a schématickou podívanou._____ Depersonalizované, značně cynické vidění světa je pro Scottovu tvorbu typické, ale nevnímal bych ho jako chladné (nakolik osvěžující je románek se sestřičkou, kterému není dán plný průchod!). Epičnost vyprávění, v němž se spolehlivé informace distribuují skrze média a moderní techniku, zatímco klíčové informace jsou nám v dialozích zatajovány, popř. je nutné je hledat mezi řádky, je typická pro obě poslední scottovská díla. Zatímco ale v tom předposledním je potěšení ze setkání dvou ústředních protagonistů oddalováno až do samého konce, kdy nedojde k výraznému vyjednání, ale naopak rozumnému vyříkání a předtím jsou (žánrové) světy policisty a dealera stavěny do protikladů, v tom posledním stojí postavy DiCapria a Crowea na stejné straně a ve stejných světech, ale jejich přístup je zcela odlišný. Ryze efektivní, rychlá a přehledná akce (stříhá se každou třetí sekundu, je snímána v polocelcích, popř. detailech) je součástí vyprávění a film tak zůstává po celou dobu kulturně velice citlivý, na rozdíl od černobílé kovbojky KRÁLOVSTVÍ._____ Jsem sice v menšině, ale filmy, v nichž se neustále pracuje (a to i v těch případech, kdy se pomáhá synovi na záchodě a dcera se veze do školy) a v nichž postavy za pochodu přemýšlí a diskutují, mi přijdou velice opojné. Stejně tak i ty, v nichž nedochází k vyjednání mezi dvěma různými žánry (jako v AMERICKÉM GANGSTEROVI), ale v nichž se v jednom thrillerovém žánru vyjednává na poli "bratrském" (srovnej NEPŘÍTELE STÁTU a SPY GAME s LABYRINTEM LŽÍ). 9/10 (30.11.2008)

Labyrint lží je jedna velká exhibice Marka Stronga, který zastínil nejen Ridleyho Scotta, ale i obě herecké jistoty. Tvůrci kapitulovali na jakkoliv podnětný pohled na soudobý fenomén terorismu a místo toho natočili tuctový thriller. Asi není fér jim vyčítat nedostatek ambicí, ale s takovou je Labyrint lží přeci jen zbytečným filmem. (20.11.2008)

„Vidím, Ed, že už sa pokladáš za Ameriku.“ Špionážny akčný dvojhodinový triler, v ktorom neviete, kto je kto a či to, čo práve urobil postave X, urobil preto, aby ju zabil, alebo paradoxne preto, aby ju zachránil. Teroristi, výbuchy, únosy, výkupné, dvojitá, trojitá a štvoritá hra, podrazy, lži, zavádzania. Proste „klasika“ - a dosť nudná. Našťastie ju robili Ridley Scott, Leonardo DiCaprio, Russell Crowe či William Monahan a ich slová „v tomto bordeli nikto nie je nevinný“ tnú do živého. Tá otázka je skutočne strašne komplikovaná a nikto nie je len čisto dobrý alebo čisto zlý. Je to niečo ako SPY GAME Ridleyho brata Tonyho (láska je dôležitejšia, než špionáž a k tomu talentovaný mladík, krytý veteránom), ale bavilo ma to o čosi viac. Inak ale tento typ snímok nie je mojou šálkou kávy. (27.05.2011)