Réžia:
Alois MüllerScenár:
Jiří Svetozar KupkaKamera:
Jaromír ZaoralHudba:
Ladislav MatějkaHrajú:
Luděk Munzar, Soňa Dvořáková, Vladimír Brabec, Stanislav Tříska, Jan Miller, Vladimír Čapka, Karel Vochoč, Stanislav Šárský, Jan Fišar, Ivo Kubečka, Jana Janěková, Josef Haukvic st., Emil Wolf (viac)Obsahy(1)
29. září 1938 byla dojednána Mnichovská dohoda, a právě příběh z temného období okupace nás zavede do divadla, kde se střídají dva herecké soubory, český a německý. Český soubor se má ovšem za měsíc stěhovat do Lidového domu. Šéf českého souboru, populární herec Jiří Kylar (L. Munzar), zjistí, že inspicient František Jurda distribuuje v divadle protinacistické letáky, a rozčíleně mu vyčiní, že ohrožuje divadlo. Netuší, že letáky se už ocitly v rukou gestapa, které podezírá někoho z českého souboru ze spojení s moskevským parašutistou… Přesvědčení gestapa o tom, že parašutista se ukrývá v divadle, roste, a proto se rozhodne budovu obklíčit. V tento moment se „na scéně“ objevuje herec Kylar, na nějž pravděpodobně čeká nejtěžší role v životě… (Česká televize)
(viac)Recenzie (17)
Po filmech Adieu mládí a Generál Eliáš se Vladimír Brabec opět stylizuje jako dozadu ulízaný nacistický pohlavár, a takto laděné negativní postavy mu sednou snad ještě více, než dobráci. Naopak hlavní role jinak skvělého Luďka Munzara tentokrát ještě více, než kdy jindy projevuje jeho jedinou, byť zřejmou slabinu, a sice slabost pro patos, zde umocněný přemrštěnou oslavou herectví jako takového. Mimochodem zapomenutý Stanislav Šárský je herecky a hlasově velice zajímavý typ. Potěšila též dcera Vladimíra Brabce Helena, jejíž role rozhodně nebyla nevýznamná a měla by tedy figurovat mezi herci tohoto snímku. 60% ()
Zpracování mi připomnělo Noc rozhodnutí - rukopis Jiřího Svetozára Kupky je rozpoznatelný. Škoda průměrné výpravy – diváci v hledišti by spíš zapadli do 70. let než do doby Protektorátu. Zbytečná poplatnost se socialistickými myšlenkami v ilegální tiskovině Palcát a s letci z východu (o tom Kupka napsal scénář k filmu Piloti). Ale převažují výborné herecké výkony, skvělý je nápad se zasazením děje do divadla, využití replik z divadelních her. ()
,,Milovat znamená dávat se tělem i duší. Znamená to procházet se na slunci ve větru. (...) Trpěti je slabost, jež se můžeme vyhnout a dělat něco lepšího." Miluju pana Luďka Munzara a tak rád pokaždé "trpím" u těchto dramatických filmů s méně čí více špatným koncem. Munzar mě umí coby diváka dostat do transu. Jeho herectví v těchto postavách plné psychologie bývá složité, pro někoho možná těžko ztrávitelné, ale v těchto televizních snímcích s podobně silnými náměty obyčejně podtrhuje nutnost přemýšlet. Zde máme ponurou depresivní náladu a napětí plné strachu v Protektorátu, všechno sesilněno atmosférou divadla a odříkáváním silných myšlenek vrámci replik na jevišti. Zajímavý filmový zážitek s příběhem na pomezi kruté reality a jevištní fantazie. 90% Velmi zajímavý komentář: Volodimir2 ()
Ale tohle se ostravské televizi náramně povedlo. Protektorátní drama, kde atmosféra houstne a houstne až do vrcholného finále. Obrovská role pro Luďka Munzara jako úspěšného herce Kylara a také Vladimíra Brabce, herce, který je v Kylarově stínu a jako kolaborant mu jde po krku. Hodně silné drama a jak říkám, dusnota, co snímkem prostupuje, vhání divákovi pocit, že by se v něm při vyhrocených situacích krve nedořezal. ()
Zajímavá věc, jako na tělo napsaná Luďkovi Munzarovi. Nicméně tohle byl jeho typický projev a aniž bych mu chtěl upřít jeho herectví, bylo to zde od něj takové až trochu tuctové podání. Škoda, že zde nešlo o pomyslný souboj mezi jím a Vladimírem Brabcem v roli kolaboranta. Ty jejich mnohdy dvojsmyslné rozhovory o divadle a přitom ve skutečnostio nich samotných mne moc bavily. Brabec hrál mnohem civilněji a uvolněně což dodalo jeho figuře na uvěřitelnosti. U role pana Munzara jsem si nejdříve říkal, že se zbytečně hroutí a že je svým způsobem zbabělec (i když ono se to dnes od kompu dobře odsuzuje, když na nárožích nevisí seznamy zastřelených a protektorátní vyhlášky s orlicí). Naštěstí možná právě díky síle divadla najde sílu i v sobě a svém konání. Film je pochopitelně poplatný své době. Tiskovina roznášená odbojem se jmenuje Palcát a výsadkář nebyl z Londýna, ale z Moskvy o čemž si v inscenaci povídá samo gestapo. Pořád to ještě bylo točeno holt v roce 1988... Dácám za 3 letáky. * * * ()
Reklama