Zuřivost

De Palma na kokse. Posilnený úspechom Carrie, vrhol sa opäť do vôd nadprirodzena, ibaže bez kvalitnej predlohy na úrovni Stephena Kinga, zato s partou šialene prehrávajúcich hercov. Budúca pani Spielbergová, vcelku sympatická Amy Irving, chce byť druhou Sissy Spacek – lenže vyzerá, akoby mala permanentne krámy. Šesťdesiatnik Kirk Douglas pre zmenu nemohol odolať príležitosti byť zase na chvíľu „in“ a tak popri staromódnej zadnej projekcii trapácky šaškuje alebo dokazuje svoju stareckú mužnosť, keď nafackuje hlavnej hrdinke. Cassavetes je do počtu a jeho vskutku dramatický odchod zo scény je jedno veľké WTF, pri ktorom si spätne uvedomíte, že takmer všetky postavy boli na jedno použitie a vysublimovali podivnou (často komickou) smrťou. Hoci skladateľ John Williams okato imituje soundtracky Bernarda Herrmanna, je prakticky jedinou skutočnou devízou špatne zostrihaného thrilleru, postrádajúceho dynamiku, zrozumiteľný príbeh a plnokrvné charaktery. Keby som nemal slabosť pre De Palmu a netrpel nostalgiou za pozdnými 70s, keď celý Hollywood surfoval na vlne bieleho prachu, tak hodnotím nekompromisnejšie. (08.12.2015)

Stary kultovy film, kde si aj zahral Kirk Douglas, ale nie zas vo velkej miere, skor v takej vedlajsej ulohe. V pohodovom tempe plynuci dej filmu vam utecie ako voda. Film sa mi dejom podobal na film Scanners, ale tento je starsi film, takze mozno reziser Scanners sa aj inspiroval tymto starsim filmom, kde tiez ucinkuju ludia s telepatickymi schopnostami. Koniec filmu ma dost prekvapil, pretoze v tejto zaverecnej casti filmu sa aj preukazal taky mensi prvok zo zanru najdesivejsieho spomedzi inych zanrov filmu. Celkom navnadena strasidelna atmosfera bola v tmavej miestnosti, kde sa nad zemou vznasal vzdy mrzuty Robin. Na uplny koniec filmu sa aj do filmu vtesnal gore zaber, ked hlavny zloduch explodoval od ucinkov telepatickych schopnosti. To som vobec necakal, ze to daju do tohoto filmu, pretoze dej filmu sa skor niesol v takom thrilleri a nie hororu. (28.07.2011)

V 70-tych rokoch bol De Palma ešte podpriemerný režisér a keď sa k tomu pridá mizerný B-čkový scenár, nemohlo to dopadnúť dobre. Nezachráni to ani Kirk. Príbeh je na hlavu, koniec je úplne dementný a tie spomalené zábery je niečo strašné. Aspoň máme v tomto filme niekoľko hereckých debutov - Daryl Hannah, James Belushi či Dennis Franz. (12.02.2020)

Brian de Palma mi opakovaně potvrzuje pověst filmaře se zvláštním talentem pro jednotlivosti kombinovaným s neschopností vidět a tvořit celek. Mám určitou fantazii o tom, jak točí své filmy: Ve scénáři ho osloví jeho jedna až tři scény a k nim jeho imaginace vyprodukuje dechberoucí realizaci. Tyto posléze obalí více či méně zdařilou rutinou a celé to pojmenuje tak, aby to znělo jako cosi od Alfreda Hitchcocka - Fury, Frenzy, whatever. Těmito centrálními scénami jsou v této Carrie na druhou vize a spontánní telekinetické ataky postavy s mimozemsky vyhlížející Amy Irving resp. dalších zvláště nadaných dorostenců uprostřed. Paul Atreides eyes. Během těchto scén na plátně konzumujeme zrna, z nichž patrně vzešel celý film. To ostatní je nať, z jejíž zeleně zbyla po letech sláma a jejímž nejfotogeničtějším stvolem povlává Kirk Douglas v roli nezdolného předchůdce taťky Liama Neesona, [who] do have are a very particular set of skills, skills I have acquired over a very long career. Skills that make me a nightmare for people like you. Tím "you" je v tomto případě krysa John Cassavetes, který má s przněním různých děťátek bohaté filmové zkušenosti. Arabové, kteří to odskáčou jaksi preventivně na kolotoči, výjimečně za nic nemohou... Až na jednotlivosti zábavně vyčpělé. (05.05.2019)

Jsem zřejmě jediný ateista, který může doložit existenci pekla, tedy minimálně toho diváckého. Pokud existuje i to všeobecné, je mi jasné, co se v něm děje. Nepřetržitě se musíte dívat na Zuřivost a Muže v kamiónu. Nějaká vyhřívaná lůžka pana Záhoře jsou proti tomu selanka. S hrůzou vzpomínám na Mechanický pomeranč a představuji si, jak je v něm promítáno toto. Klávesnice mi při spojení Zuřivost a film vyhlašuje stávku. Nedivím se jí, byla u toho, když jsem se snažila nevěřícně kroutit hlavou nad, čím vším je možné ublížit filmovému pásu. Pokud jsem někdy jen naznačila, že pánové Stern, Peterson a Berk poněkud přestřelili u filmu Target, hluboce se jim omlouvám. Navíc ty drobné nelogičnosti překryl svým umem Penn, De Palma svým neumem zvýraznil naprostou stupiditu scénáře, jeho totální vyprázdněnost a až fascinující nemohoucnost. Peter je typický agent americké agentury, neprůstřelný, neviditelný, dokonalý, geniální, svaly místo mozku a místo svalů mozek. Ti zlí si zakonspirují, použijí paranormální jevy i telepaty na každém rohu, ale stejně nemají proti Peterovi šanci. Na to je jich příliš málo, asi jen tisícovka. Celou dobu jsem čekala, kdy přistane ufo, vyskočí nějaký rozkošný mimozemšťan a Peter ho zmasakruje. Nebo sváže, což patří k jeho oblíbeným brutálním kouskům, které předvádí před senilními fanynkami. De Palma vše korunuje svou pošetilou představou o tom, jak má vypadat automobilová honička natáčená v sedmdesátých letech, u něj mě ta stupidní zadní projekce už ani nepřekvapila. Pravda ovšem je, že k tomu béčkovému, tedy spíše céčkovému scénáři se to snad i hodí. (08.02.2021)