Síla slova

Denzel Washington byl, je a bude vždycky senzační před kamerou, ale že se mu podaří pro někoho možná málo chytlavé téma o debatním kroužku zrežírovat tak skvělou formou, to jsem netušila. Přiznávám se, že i mně je tohle téma poměrně vzdálené, ale když se to umí podat tak zajímavým způsobem, může se to stát skutečným zážitkem. Rozhodně to není film o ničem a ta podstatná myšlenka se formou debatních duelů pomalu rozvíjela až do finálního konce, který byl klasicky americký, ale kdo ví, třeba se to tak skutečně odehrálo. Inteligentní snímek, kterému lze vyčíst minimum a možná ani to ne, který je navíc doprovázený úchvatnou hudbou mého oblíbeného J.N.Howarda (21.05.2013)

At' už žehráme na americkou mainstreamovou produkci sebevíc, jedno jim upřít zkrátka nelze. Nikdo neumí tak jako oni vzít nějaké závažné téma, v tomto případě je to právo rasové svobody a rovnoprávnosti a natočit ho tak, že i když je mi úplně jasné, že tak černobíle se to určitě ve skutečnosti neodehrálo a že nám to tvůrci zidealizovali až běda, stejně se neubráním dojetí a takového toho povznášejícího pocitu sounáležitosti s hlavními hrdiny i s jejich bojem za správnou věc. Na to, abych takovým filmům podléhala příliš často, mám už přeci jen něco nakoukáno, ale čas od času, když se snímek nedá nadměrně unést patosem a casting zase jen hezkými tvářičkami bez talentu si něco takového dopřeju bez výčitek moc ráda. (03.02.2014)

Na to, že je příběh o debatních soubojích, je jich tam překvapivě málo. Jde hlavně o boj Afroameričanů za uznání. Emoční napětí mezi debatujícími středoškoláky působí vyumělkovaně, neživotně. Druhý příběh – o učiteli, který zakládá odborové hnutí – je zase jen téměř nejasné pozadí. Hlavní postava inspirativního učitele je nesympatická kvůli jeho sklonům k absolutismu, kdy se mu všichni a vše musí podřídit, zatímco on je ještě sráží replikami mířenými do citlivých míst. Učitel proti žákům? Nerovnocenný souboj hodný zbabělce. SHRNUTÍ: Pokud se zajímáte o historii boje za občanská práva. (18.07.2018)

Washington coby režisér docela obstál, a to snad zejména díky tomu, že jeho film se ani v nejmenším nesnaží vybočit ze zavedených postupů. Je to tuctový, hezký film o hezkých lidech bojujících proti nespravedlnosti. --- Mě tyhle filmy o diskriminaci černochů často vybízejí ke srovnání s bolševickým režimem, který jsem zažil. Slovo "totalitní" je zřejmě důležité; v Americe diskriminace existovala a byla sprostá, jenže Amerika nebyla totalitní, takže všechny ty bariéry byly jaksi děravé. U nás nebylo možné byť na periferii provozovat činnost, která úplně neladila s vládnoucí ideologií, v Americe člověk narážel na odpor, ale nějaké cestičky přecejen existovaly. --- Tenhle rozdíl se mně týkal velmi osobně, protože já jsem coby mládenec vnímal život v komunismu jako naprosto bezvýchodný a jedinou volbou pro mě byla emigrace. Kdybych měl ty šance jako měli oni černoši, určitě bych bojoval... Celkem mě mrzí, jak rychle tyhle historické zkušenosti z paměti nejen mladých lidí vyprchávají. Zase už by rádi stát, který všechny díry utěsní a zajistí všem bez výjimky jakési jistoty. Ukazuje se, že dáte-li otrokům demokratická práva, zvolí si otroctví. Ostatně i mezi americkými černochy někdejší étos boje za svobodu zdegeneroval v nárok na sociální dávky. (17.05.2016)

Tak strašně rád bych Denzelovi přihodil ještě tu čtvrtou hvězdu, ale čím víc se k filmu vracím, tím víc se mi prohlubuje pocit, který jsem měl už při jeho sledování. Rasismus je vždy velmi vděčným tématem pro film. Vzpomeňme Jako zabít ptáčka, Čas zabíjet, Útěk v řetězech, Hádej, kdo přijde na večeři...atd. atd.. V tomto filmu se Denzel Washington rozhodl převést na plátno skutečný příběh amerického básníka, novináře a politika Melvina B. Tolsona a jeho žáků, členů debatního kroužku, s nímiž triumfoval v mnoha soutěžích. Téma samo o sobě slibné - bojovat proti rasovému útisku slovem - ovšem Washington (snad kvůli režisérské nezkušenosti, snad kvůli tlaku studia) se nevyvaroval tradičním klišé hollywoodských filmů - významné pohledy, patetické tleskání na "vhodných místech"... Vlastní dějová linka je i při neznalosti dobových reálií snadno předvídatelná. V každém okamžiku je jasné, co bude následovat; jak to celé skončí je nasnadě. Přestože je film velmi dobře nasnímán a herci (zejm. Washington i oba Whitakerové) jsou dobří, slabinou je právě scénář. Film je o debatérech, o diskuzích, výměnách argumentů - i když se zajímavých diskuzí dočkáme, z větší části jsou to jen výměny citátů významných osobností, které mladí hoši a dívka sypou z rukávu jako chodící encyklopedie. Argumenty podávají silné, ovšem nijak originální, a zejména v závěrečné řeči Jamese Farmera Jr. se sází spíše na city a vytvoření silného patosu, který evidentně na Američany vždycky fungoval. Nehledě na to, že členové debatního kroužku měli v soutěži vždy za úkol argumentovat ve prospěch té "správné" věci (tzn. té, které sami v hloubi duše věřili a která byla podstatou boje proti rasové nesnášenlivosti). Ale kdo by se chtěl koukat, jak černoch v rámci soutěžního klání argumentuje proti odstranění segregace ve školách? Že film trpí hollywoodskou megalomanií je zjevné i z toho, že skutečný debatní tým pana Tolsona nikdy proti debatérům z Harvardu nebojoval ... Uspěl pouze proti Univerzitě Jížní Kalifornie a to navíc jen tak tak... Přesto má film kvalitu, kvůli níž je dobré ho vidět. Nevyniká originalitou, ale myšlenky v něm obsažené je dobré si stále připomínat a navíc, jak už bylo řečeno, má moc pěknou kameru... 3 a 1/2* (04.10.2008)