Femme Fatale

Když se na to člověk dívá s odstupem času, prostě nedokáže leccos strávit. Ale na druhou stranu sebou rád nechává manipulovat, rád nechává lomcovat pravidly, rád sleduje, jak se z oběti stává lovec. Sic je úvodní loupež oblečku s diamanty zatraceně sexy, stejně tak je komicky pitomoučká. Obávám se, že záměr to nebyl. Následuje překombinované povídání o identitě, osudu i snech. Snít můžeme i o pár minutách v přítomnosti Rebeccy Romijn, která je nehorázně atraktivní a kameraman Thierry Arbogast ukazuje rafinovaně jen střípky jejích předností. Do jejího plánu nakonec skočí i paparazzi Antonio Banderas, jednou chápající ochránce, jindy skvostný gay, aby i on několikrát naletěl. Brian De Palma zase jednou dostává z herců to nejlepší, s oblibou se vrací k motivu voyeurství, podstrkuje divákům falešné stopy i audiovizuální hříčky a celkově je dráždivě zábavný. Někomu to sedne, jinému méně. (24.07.2017)

Celkem zajímavý, ale nikterak převratný počin. Atmosférou se DePalma snažil přiblížit žánru film-noir, ale ne zcela se mu to povedlo. Nejvýraznějším prvkem filmu je bezesporu Rebecca Romijn-Stamos a její úúúúžasnééé tělo. Na to se dá koukat vskutku celé hodiny. :) Jinak mě trošku zklamal Sakamoto se svou hudbou a la Bolero, čekal jsem něco nápaditějšího. Navíc si myslím, že podobný hudební motiv by se daleko lépe vyjímal v nějakém historickém celkofilmu, nejlépe ze starého Říma. (22.12.2003)

Ehm...podivné. Sice jsem to nakonec asi pochopil, ale De Palmu mám radši, když se drží poctivých gangsterských filmů. S "Femme Fatale" si vyhrál opravdu do sytosti a třeba ta úvodní loupež, nebo sexy taneček jsou fakt výborný scény. Oproti tomu mi přišlo zbytečný rozdělovat obraz do dvou půlek. No a nakonec Rebecca je dokonalá BOHYNĚ. (15.11.2006)

Palma sa pohral s dejom, technikou a so snom a vytvoril film voľne nadväzujúci na jeho nejednoznačnosti s dvojakým koncom (Dvojník, Kainova výchova, Výbuch). Po sľubnom eroticky napínavom rozjazde odohrávajúcom sa festivale v Cannes, nasleduje hra plná alternatív a drobných pascí na diváka, zasvätene pomrkávajúca na tých, čo niečo už o filme vedia. Efektný, ale príbehovo prázdny a emotívne studený prepletenec. (15.03.2005)

De Palma se tedy s nějakou logikou a alespoň minimální věrohodností děje vůbec nepáře. Nejhorší mi přišla mnohými opěvovaná úvodní krádež šperků v Cannes - takhle dementně a překombinovaně vymyšlenou loupež už jsem ve filmu dlouho neviděl (trochu to vypadalo jako nějaká nepoužitá scéna z "Mission Impossible"). Zbytek filmu byl sice také podivně splácaný, ale mnohem zábavnější (když rezignujete na přemýšlení). A závěrečný "prudký zvrat"? Ten je tak blbý, až je pěkný, takže mi z toho celkově vyšel nejkoukatelnější De Palmův film od "Carlitovy cesty". Podruhé bych ho ale vidět nemusel. (26.02.2006)