Femme Fatale

Rebecca Romijn JE Femme Fatale!__ Film má svoje technické chyby v příběhu a docela se divím, že je vidím u takového mistra, jako je De Palma, ale atmosféra a herecké obsazení to všechno dohánějí, a i když se úplně tak Základní instinkt nekoná, tak je to i tak výborný thriller, který má open v podobě Pojistky smrti od Billyho Wildera, čím chce De Palma naznačit, že se bude jednat o neo-noirovský příběh jako pocta skvělému žánru, což se mu na jedničku povedlo! (24.01.2009)

FEMME FATALE je jeden z promyšleně podvratných filmů Briana De Palmy, přičemž si celý hraje s několikavrstvým vyprávěním, ženskou perspektivou a komplexním stylem. Předpokládá přitom právě ochotu přistoupit na zlomyslnou vypravěčskou hru, a tak nenaplňuje požadavek být filmem pohlcen, což by ostatně mohl být i hlavní důvod, proč jej tolik diváků odmítá. Zatímco dřív De Palma tyto svoje filmy zpravidla rouboval na schéma tří "Hitchcocků" (OKNO DO DVORA, VERTIGO, PSYCHO) či na ZVĚTŠENINU (VÝBUCH), díky čemuž to bylo čitelnější, a KAINOVA VÝCHOVA byla úplně vymknutá z kloubů a nemohl ji brát vážně vůbec nikdo, FEMME FATALE je zlomyslnější v tom, že podobně jednoduchá vodítka nedává a tváří se mnohem seriózněji než všechny zmíněné, ačkoli blbne s perspektivami, spolehlivostí a přepisováním úplně stejně. ___ Vzpomínám si, že jsem film kdysi analyzoval nejen z naratologické, nýbrž i z feministicko-psychoanalytické perspektivy... s níž si vědomě pohrává. (Následuje SPOILER.) Hned úvodní scény filmu totiž divákovi zprostředkovávají pouze ženské hledisko, zatímco žena jako objekt pohledu je mu dlouho odpírána. A když se tak stane... je to opět jen proto, aby mohla zneužít svého těla k tomu, aby obelhala mužskou postavu. FEMME FATALE přitom celý příběh pomyslného zneužívání sebe sama jako prostředku zneužívání a manipulování mužských hrdinů potměšile zarámuje do snění hlavní hrdinky, čímž vše ukazované odhalí jako bytostně introspektivní, vše narativně podléhající právě  ženskému hledisku. ___ V kontextu (z mužské pozice nazíranou) sexualitou nasycené tvorby Briana De Palmy je to pozoruhodný posun v práci s perspektivou, který je o to překvapivější, oč více jeho snímků jste viděli, stejně jako celý tento výjimečný film. Film mnohem chytřejší, než se jeví. (10.09.2022)

Celkem zajímavý, ale nikterak převratný počin. Atmosférou se DePalma snažil přiblížit žánru film-noir, ale ne zcela se mu to povedlo. Nejvýraznějším prvkem filmu je bezesporu Rebecca Romijn-Stamos a její úúúúžasnééé tělo. Na to se dá koukat vskutku celé hodiny. :) Jinak mě trošku zklamal Sakamoto se svou hudbou a la Bolero, čekal jsem něco nápaditějšího. Navíc si myslím, že podobný hudební motiv by se daleko lépe vyjímal v nějakém historickém celkofilmu, nejlépe ze starého Říma. (22.12.2003)

Podivný, zmatený, nelogický, ale zároveň také velmi zajímavý, působivý a svým způsobem umělecky originální film. Toto vše se mezi sebou neustále prolíná, objímá, odstrkuje, točí se v jednom kruhu a nikdy se nedostane pryč. Nad všemi těmito spletitostmi nesmyslností, absurdit a divákovým nepochopením ničeho, vyniká a vládne postava ženy L. Nádhernou, tajemnou, smyslnou bytostí, která je vodítkem celého filmu a jejímuž poslání v něm nejste schopni porozumět. Rebecca Romijn je nádherná žena a její striptýz za doprovodu songu "Sexe" od Damiena Saeze je velmi vzrušující:) (02.01.2006)

Tento film není s největší pravděpodobností pro každého. Je třeba být velmi pozorný, i když zase není třeba zapínat mozek až tolik, jako třeba u některých Lynchových filmů. V podastatě je to jednoduchý příběh o tom, že druhou šanci dostane člověk jen málokdy. A pokud ji dostane, měl by ji za každou cenu drapnout za pačesy. Brian De Palma si s tím filmem krásně vyhrál a mně se na něj už poněkolikáté moc hezky koukalo. (23.12.2004)