Femme Fatale

De Palmovský triler v ktorom je najdivokejšia scéna Rebeccin striptíz. Klasické rozbité obrazy, dlhé zábery a nádherná žena - všetko na čo sme u Briana zvyknutí. Nezvyklá je práve žena v hlavnej úlohe, ale Rebecca priam žiari a je elektrizujúco erotická počas celej snímky. Problém vidím v tom, že režisér nehrá s divákmi čistú hru a kŕmi nás vecami, ktoré násladne zbanalizuje... (14.10.2005)

Komentáře o neo noiru jsou jen kecy. De Palma klame tělem. Když na počátku filmu sleduje Rebecca Romijn Sbohem buď lásko má, má to znalého diváka přivést k mapě, jak snímek číst (těm méně znalým postačí název filmu), ale hned vzápětí je tahle iluze narušena scénou jako vystřiženou z Dannyho parťáků (resp. drahého italského softporna). Nesporně je to promyšlený tah. Celý film chce být precizní hrou s žánry a diváckým očekáváním. To je v pořádku. Stejně jako může být Femme Fatale učebnicí montáže a kombinací formálních postupů. To je obdivuhodné. Naopak trestuhodný je scénář, který tomu všemu podkopává nohy. Nejde o to, že jde o banální vyprávěnku, problém je, že jde o banálně vyprávěnou story. Zatímco Romijnové věříte všechno, povrchnímu příběhu věřit nelze. Pokud vám není pět a netrpíte mozkovou obrnou. (06.01.2011)

Brian de Palma chtěl asi natočit svižný thriller o krádeži diamantů, ale povedl se mu nepříliš zábavný televizní film. Rebecca Romijn se párkrát svlíkne, což není špatné, ale Základní instinkt to holt není. Takže je to jen taková úvaha co by se stalo, kdyby se hlavní hrdinka ve zlomovém okamžiku rozhodla jinak...nic víc. 60% (01.02.2015)

FEMME FATALE je jeden z promyšleně podvratných filmů Briana De Palmy, přičemž si celý hraje s několikavrstvým vyprávěním, ženskou perspektivou a komplexním stylem. Předpokládá přitom právě ochotu přistoupit na zlomyslnou vypravěčskou hru, a tak nenaplňuje požadavek být filmem pohlcen, což by ostatně mohl být i hlavní důvod, proč jej tolik diváků odmítá. Zatímco dřív De Palma tyto svoje filmy zpravidla rouboval na schéma tří "Hitchcocků" (OKNO DO DVORA, VERTIGO, PSYCHO) či na ZVĚTŠENINU (VÝBUCH), díky čemuž to bylo čitelnější, a KAINOVA VÝCHOVA byla úplně vymknutá z kloubů a nemohl ji brát vážně vůbec nikdo, FEMME FATALE je zlomyslnější v tom, že podobně jednoduchá vodítka nedává a tváří se mnohem seriózněji než všechny zmíněné, ačkoli blbne s perspektivami, spolehlivostí a přepisováním úplně stejně. ___ Vzpomínám si, že jsem film kdysi analyzoval nejen z naratologické, nýbrž i z feministicko-psychoanalytické perspektivy... s níž si vědomě pohrává. (Následuje SPOILER.) Hned úvodní scény filmu totiž divákovi zprostředkovávají pouze ženské hledisko, zatímco žena jako objekt pohledu je mu dlouho odpírána. A když se tak stane... je to opět jen proto, aby mohla zneužít svého těla k tomu, aby obelhala mužskou postavu. FEMME FATALE přitom celý příběh pomyslného zneužívání sebe sama jako prostředku zneužívání a manipulování mužských hrdinů potměšile zarámuje do snění hlavní hrdinky, čímž vše ukazované odhalí jako bytostně introspektivní, vše narativně podléhající právě  ženskému hledisku. ___ V kontextu (z mužské pozice nazíranou) sexualitou nasycené tvorby Briana De Palmy je to pozoruhodný posun v práci s perspektivou, který je o to překvapivější, oč více jeho snímků jste viděli, stejně jako celý tento výjimečný film. Film mnohem chytřejší, než se jeví. (10.09.2022)

Když se na to člověk dívá s odstupem času, prostě nedokáže leccos strávit. Ale na druhou stranu sebou rád nechává manipulovat, rád nechává lomcovat pravidly, rád sleduje, jak se z oběti stává lovec. Sic je úvodní loupež oblečku s diamanty zatraceně sexy, stejně tak je komicky pitomoučká. Obávám se, že záměr to nebyl. Následuje překombinované povídání o identitě, osudu i snech. Snít můžeme i o pár minutách v přítomnosti Rebeccy Romijn, která je nehorázně atraktivní a kameraman Thierry Arbogast ukazuje rafinovaně jen střípky jejích předností. Do jejího plánu nakonec skočí i paparazzi Antonio Banderas, jednou chápající ochránce, jindy skvostný gay, aby i on několikrát naletěl. Brian De Palma zase jednou dostává z herců to nejlepší, s oblibou se vrací k motivu voyeurství, podstrkuje divákům falešné stopy i audiovizuální hříčky a celkově je dráždivě zábavný. Někomu to sedne, jinému méně. (24.07.2017)