Antikrist

90?% Snad. Tohle je můj první film od Triera. Ze začátku jsem si vzpomněl na Tarkovského a na konci mu byl film věnován. Tohle je další případ obrazových cvičení, které mě vtáhnou, bizarností, které mě vylekají a šokujících scén, které mě nešokují. Jinotaje jsem skoro neodhalil, už nechci psát nic o fascinaci, prostě mě to bavilo. Přesto to podruhý nedám. Nejspíš. (20.01.2010)

Je to umění. Bolest, která mě sužuje. Je to tápání v ničem. Je to teror, který si zasloužím. Je to Trier, můj polobůh a středobod všech mých bolestí, který jsou jako bodání se do prstů. Nechutný, ale ku prospěchu té nejdůležitější věci: mozku. Antichrist mě zastihl ve chvíli, kdy jsem dorazil ke dnu a zdálo se, že cesta nebude mít ukazatel nazpět. Nemá ani teď. Trierovo myšlenka mě přivedla na ještě větší mýtinu strachu a nevíry v dobrej konec. Chtělo se mi zvracet. Nikoli z avizovaných záběrů týrání, ale proto, že jsem to bral jako útok na mě. To pak člověk má problém sledovat. Pak přišlo závěrečné pokání a výstup desítek žen na kopec. A nejenže mě napadla myšlenka, že jsem rád, že nemám nikoho, kdo by mě přiváděl k sebedestrukci (myslím životního partnera), ale snad poprvé za dobu sledování filmu mi probleskla teze, že řešit situace se dá i jinak než pláčem. A to smrtí. P.S. Ač nerad, omlouvám se za znění komentáře, které má co do činění s mou nynější náladou. Apeluji na ty z vás, kteří mají špatnou náladu a chtějí do tohoto filmu jít. Je to téměř smrtící, věřte mi! :) (16.01.2010)

Zbytečně dlouhý a tudíž i nudný surrealistický film. Andaluskému psu nesahá ani po kotníky, hlavně proto, že ten má jen pár minut:) a chrlí nápady jeden za druhým. Antikrist oproti tomu začíná jako psychologický horor a trvá to více než hodinu, než odhalí svou pravou tvář. To se pak divák nestačí divit, co všechno na plátně neuvidí. Jenže ve výsledku si z filmu vůbec nic neodnese.... vůbec nic. Lars von Trier je velmi talentovaný režisér, ale jeho psaní by mu měl někdo korigovat. (Já vim, to je blbost. Prostě by se sám měl mírnit a necpat své démony divákům). (05.01.2010)

Během filmu se mi těžko dýchalo. Depresivní atmosféra, pekelné obrazce, úchvatné záběry, labyrint myšlenek, temné zvuky a objevení v sobě něco démonického. Dech beroucí zpomalené záběry jsou ukázkou Trierova umění a otevřel nám dvířka do jeho démonické duše (do jeho vnitra nahlédneme v plném rozsahu, je to dlouhá temná cesta, která v nás zanechá následky). Willem Dafoe už má tvář maniaka a Charlotte Gainsbourgová zaslouží velké ocenění za její výkon (neuvěřitelné co všechno herci dělali na příkaz Triera). Film, který nechce nikdo vidět podruhé. Démonické, nadpozemské. (06.05.2012)

Samorost Trier bez okolků a jakýchkoliv ohledů natočil působivý psychothriller, jenž nezná svých a diváckých mezí. Gainsbourg i Dafoe si své "hrdiny" zahrály s neobyčejným nasazením, kdy jsem si jen ztěží uvědomoval rozdíl mezi hercem a jeho postavou. Tolik k poklonkování Antichristu. Nejnovější Trierův film je však zručnou pastí na svého diváka. V momentě, kdy jsem si uvědomil, že režisér mučí nejen své postavy (včetně herců), ale i samotného diváka, tak šla veškerá "zábava" stranou. Pro člověka, který se rád ztotožní s titulními hrdiny a vyhýbá se hororovým krvákům, to jsou vyložená muka. Rozhodně si nemyslím, že by ona kontroverze byla bůhvíjak samoúčelná, ba inkriminované scény mají ve filmu své nezaměnitelné místo, přesto je to bodnutí do slabin. Přiznám se, že Antikrist mě až příliš snadno poslal do kolen, za což mu díky vzdávat nebudu. A jsem přesvědčen, že Trier někde uvnitř nenávidí ženy. Ostatně, doteď nevím proč jsem na ten film lezl. (09.07.2009)