Sirotinec

Velice mrazivý horor, respektive silně mysteriózní film. I když tu někdo nazývá film šablonovitým a téma obehraným, moc podobných filmů mi na mysl nepřichází, snad jen velmi, velmi vzdáleně The Others. V názoru na originalitu musím souhlasit s kleopatrou. Pokud někomu nepřišel film děsivý, nechci nic namítat, ale jak už jsem si mnohokrát ověřil, u takovýchto filmů dosti záleží na době a situaci, ve kterých se na ně díváte. Pokud se budete dívat jako já, v noci, po tmě a sami, se zvukem řádně zesíleným, budete jistě přimraženi do svého vyhřátého křesílka. Je zde mnoho velice chytrých a rafinovaných lekaček, které vás dozajista překvapí, a při kterých vás nemálo zamrazí. Rozhodně jeden z nejlepších filmů podobného typu, na jaký jsem v poslední době narazil. Ale abych jen nechválil, musím dodat, proč nakonec šla jedna hvězdička dolu. Byl tím bohužel závěr. Vše až po nalezení chlapce dokonalé, ale pak mi prostě nesedl ten jaksi až přeslazený a utěšující, sice i přesto velice smutný, konec, který ze mě to mrazení, umocňované během filmu, téměř odvál a dodal mi pocit jakéhosi zadostiučinění. Ale myslím, že pro velkou část diváků je takový závěr naopak mnohem příznivější, než nějaký temný, krutý a ponurý. Nakonec je to tak na 85%. Mohu jen vřele doporučit. (15.06.2008)

Opäť po nejakom čase horor, ktorý to nehrá na prvoplánvé ľakačky, či ešte prvoplánovejšiu brutalitu. To, že som bol prakticky celý film jemne zimomriavkovo našponovaný je jeho najlepšia vizitka. Pointa (na ktorej to cele stojí) potešila a uspokojila. Žial podobne ako u The Others, repete logicky nemôže byť zďaleka taký zažitok. 85% (15.03.2008)

Zápletkou Sirotčinec jednoznačně vychází z obdobných španělských hororů poslední doby jako Frágiles nebo Los Otros (nechci používat příšerný distribuční název prvního z nich). O horor tu nejde prvoplánově, velmi dobře budované napětí zde spíš slouží pro vyjádření duševního stavu postav. A pointa je opravdu slušná a závěr i docela dojemný. Přesto na tři scény by mohl být hrdý každý tvůrce, který to s horory myslí vážně. Scény, u kterých víte, co v nich bude, ale přesto cítíte to správné napětí a třeba se i budete bát. V kině při scéně po autonehodě nadskočilo takřka veškeré obecenstvo a já si vyloženě vychutnával chvíle, kdy jsem si říkal, teď by se mi líbilo, kdyby se stalo to a to a ono se to opravdu stalo... :)) (16.08.2008)

Evropa teď v hororovém žánru dokonale válcuje zbaběle remakující Spojené státy. Vpravdě ideální ukázkou jsou tituly z britských ostrovů, od severských filmařů a právě ze (na první pohled) slunného Španělska. Je tu totiž potemnělá, hezky postaru a klasicky pojatá duchařina, která zamrazí o poznání více než všelijaké amputace, vřeštící teenageři a litry nekontrolovatelně stříkající krve. Především ale precizní řemeslo, které je spíše než hororem velmi vydařenou rodinnou tragédií. Sympatická Laura v ní má zvláštní citové pouto k sirotčinci, ve kterém vyrůstala a který by nyní ráda předělala na dětský domov pro různě nemocné a handicapované děti. Nic velkého, „jen“ pomoc několika dětem s nemilým údělem. S manželem Carlosem, chápavým lékařem a adoptovaným synkem Simónem, nevyléčitelně nemocným snílkem a čiperou, se tak vrací na místa, která jí dala pevné základy do života. Jenže tohle rozvrzané místo není tak úplně v pořádku. Začne to Simónovými neviditelnými kamarády a podivnou sociální pracovnicí, skončí bezmocným hledáním ztraceného rodinného štěstí. Nejednou si vzpomeneme na snímek Ti druzí Alejandra Amenábara, jindy na fantasy úniky režisérova „učitele“ (a producenta snímku) Guillerma del Tora, možná i na nějaký ten klasický Hitchcockův thriller. I když nás hororová klišé tu a tam pozvednout ze židle, tak je mnohem více důvodů k radosti. Je to zejména způsobené naprosto DOKONALOU atmosférou, velice jemně budovanou, která má gradaci už od úvodních titulků (které jsou navíc nesmírně svěží a originální) a tohle vrzající schodiště a rezavý kolotoč si budete v houstnoucím průběhu děje pamatovat ještě dlouho po finálním zúčtování. Velice potěší i herecké výkony, včetně těch okrajových. Nelze přehlédnout například věrohodného Fernanda Caya coby Carlose, v hlavní roli se ale dějí úžasné věci. Belén Rueda (oscarový Hlas moře) je totiž bojovná a křehká zároveň, ideální představitelka silné ženy, která se nehodlá smířit s rezignujícím okolím. Nezbývá než čekat, s čím celovečerní debutant Juan Antonio Bayona přijde příště.. (02.12.2009)

Za posledných x rokov ma najviac vystrašili Tí druhí, REC a Diablova chrbtica. Ako to tí Španieli robia? Sirotinec až taký strašidelný nie je, ale rozhodne vie pracovať s "tušením skrytého" a v niektorých scénach spoľahlivo skrúca žalúdok a vyvoláva zimomriavky. Dejovo je síce otrepaný a zdanlivo predvídateľný, no príjemne nepríjemná pointa, herecké výkony a celkové spracovanie ho posúvajú kusisko nad priemer. V rámci súčasnej hororovej tvorby veľmi dobrý kus. 7/10 (09.07.2009)