Sirotinec

Bravo. Španělé opět dokazují své výsadní postavení na hororové scéně. El Orfanato nepřekvapí originálním příběhem, nýbrž silným působením na naše podvědomí, schopností vyvolat opravdový strach a napětí. Na pečlivém a pomalém budování atmosféry celý tento film stojí, divák má nutkání se bát, ačkoli "reálně" není čeho - nejsou zde žádné infarktové lekačky, žádné časté zjevování hrůzných duchů, vše je založeno na zvucích, práci se světlem a tmou a na pohybech kamery. (14.02.2008)

Bayona má rozhodně talent a hlavně díky němu (a výborné Belén Rueda) má Sirotčinec výbornou duchařskou atmosféru. Jenže jen vypiplaná technická stránka nestačí. K čemu jsou mrazivé spiritistické seance, utržené čelisti a vydařené lekačky, když je pod tím vším tuctový příběh vykradený snad ze všeho od východu po západ. Napoprvé to funguje dobře, obávám se ale, že tím to taky hasne. (18.04.2009)

Ve své podstatě velmi klasické, vlastně až familiérně známé vyprávění (se závanem Henryho Jamese) v novém audiovizuálně uchvacujícím přednesu, které má diváka (a jeho touhy) přečteného od hlavy k patě. Není sporu o tom, že pro stagnující mysteriózně/duchařský horor jde o spásnou živou vodu, navíc krásně načasovanou. Hlavní devizy: kamera, zvuk, hudba a... Belén Rueda. (01.09.2008)

Mix vsetkeho mozneho od Omenu az po Los Otros a mozno este aj nieco navrch. To nebol kompliment, ale ani vycitka, iba konstatovanie, ze na mna to neucinkovalo (dokonca ani "sanka" mi pri sanke nepadla...). Navyse v sekvenciach hry bolo smutne to, ze hru hraju iba postavy vo filme a nie s nimi aj divak, ktory jednotlive indicie nema sancu za tak kratku chvilu spoznat a zasadit do rozvijajuceho sa vzorca. Dokonale naplnanie osvedcenych zanrovych postupov budovania strachu isli prave vdaka odhadnutelnosti mimo mna, vratane zaverecnej pointy. Profesionalne natocena, dobre zahrana, ovsem nijak prevratna zalezitost. (14.03.2008)

„Keď sa na nejakom mieste stane niečo strašné, často zostane stopa. Zranenie. Ktoré slúži ako uzol medzi dvoma časovými líniami. Je to ako donekonečna sa opakujúca ozvena. Čaká, kým ju niekto začuje.“ Fantastická Belén Rueda, fantastický Guillermo del Toro. Nebyť nich (a inteligentného režiséra, nepopieram), bol by to duchársky priemer, akých sme videli STOVKY. Lenže práve cit pre atmosféru a rozumné potláčanie prvoplánových bu-bu-bu scén má za následok, že SIROTINEC je veľmi smutný a krutý melancholický horor o matkách a ich deťoch. Aj ostatní herci sú výborní (ako diváka, ktorý videl stovky podobných príbehov, ma vždy poteší, ak manžel nie je hlupák, ktorý svojej manželke v ničom neverí a pri prvej možnej príležitosti ju posiela do blázinca). Hoci by to predsa len mohlo byť TROŠKA kratšie, vždy je radosť pozerať „neambiciózny“ horor, ak sa vydarí. Hoci snímka pojednáva o mimoriadne krutých veciach a končí sa pomerne brutálne, koniec je vlastne veľmi silný, dojemný a nádherný. Guillermo del Toro SIROTINCOM uzatvára svoju voľnú trilógiu „o deťoch a ich fantáziách“ (DEVIL, FAUNOV LABYRINT). (29.07.2010)