Pitevna

Asijské horory jsou velkým pojmem na světové hororové scéně. Filmy z tohoto kontinentu dokázali učarovat mnohé diváky svou jednoduchostí, ale za to propracovaností, děsivostí i krutostí. A nejenom diváky. I samotný Hollywood, který už dnes kopíruje skoro každý film a remaky vznikají jak na běžícím páse. Opět zde máme celkem originální zápletku, která se nějakou dobu drží na vysoké úrovni, ale postupem času jako by začala upadat. Jedná se o duchařinu, kdy se nám zjevuje duch mrtvé dívky, který chce po Mai, aby osvobodila její duši. Zpracování sice není na takové úrovni jako u výše zmíněných filmů, ale i tak jsem se několikrát lekl, když se její nechutná tvář objevila na obrazovce, a to se mi moc často nestává, takže za to velké plus. Nejkrásnější scéna z celého filmu je z promítací místnosti.Samozřejmě taky scény z pitevny nebo školního muzea dodaly filmu děsivou atmosféru, která byla skvěle podchycena úžasnou hudbou, která se mi zaryla až do morků kostí. Opravdu tento thajský horor je rovnoměrně oplácaný tak, aby byl divák pořád napnutý co, že se to bude dít za chvíli. Sice se tu najdou i hluché a nudné místa, ale to asi u každého filmu. (29.04.2010)

Hned na začátek nutno říci, že nejsem zrovna fanouškem těchto východních filmů (Čína, Japonsko, Korea, Thajsko...). Nebaví mě "herci", tkeří v těchto filmech vystupují. Ovšem skroo vždy je v hororech podobného typu, dobrá atmosféra, skvělé lekačky a zajímavý příběh, s překvapivým koncem. Marně hledám cosi z těchto věcí u tohoto filmu. Hlavní herečka byla totálně odpudivá. Ošklivá, nepohyblivá a nevěřil jsem jí ani jedno vykulené oko. Pokus o lekací scény byl sice znát, nisméně nebyl dobře proveden. Ale za tu snahu dávám jedinou hvězdu. Jinak naprostá ztráta času! (07.11.2010)

slabší záležitost z předalekého východu sází bohužel jen na totální lekačku a o hlubší atmosféře se tu nedá moc bavit... Natthamonkarn Srinikornchot, jejíž jméno si asi moc dlouho pamatovat nebudu, byla ve své roli aspoň velmi přesvědčivá, když už nic jinýho tahle hodinka a půl nenabídla... tohle bububu na mě moc neplatilo. 40% (06.10.2008)

První z trojice mnou napjatě očekáváných thajských horrorů je konečně tady. A nezklamal. V duchu většiny duchařin nabízí nesčetněkrát omletou zápletku, takže výsledný dojem závisí především na zpracování, atmosféře a lekačkách. A tady Thajci odvedli velmi slušnou práci. Moderní vzhled prošpikovaný chladnými filtry, přesná hudba a zvuky, atraktivní lékařské prostředí, kde se zlověstně válí mrtvoly v pytlích... V určitých sekvencích panuje vskutku hustá atmosféra a jen jsem trnul, kdy dojde k bafačce. Ty se vesměs podařily (scéna s blikající promítačkou je parádně strašidelná a leckomu bude evokovat skvělý Shutter), jen jsem měl několikrát pocit, že tvůrci mohli ještě přitlačit na pilu, podobu ducha nevýjimaje. Bohužel se nevyvarovali laciností, jež moje prvotní nadšení kapku zchladily. Co naplat, Sop je stejně dalším důkazem, že prapor současného asijského mysteriózního horroru drží pevně v rukou Thajsko. A já už se těším jako malý na slibný projekt lidí, kteří spáchali Shutter: Faet (23.06.2007)

Poměrně slušná a precizně zpracovaná duchařina. Scénář sice není nijak výrazný a příběh je mnohokráte ohraným. Dívce se začne zjevovat duch, který od ní zřejmě něco žádá a ona musí zjistit, co chce a kdo je zjevující se dotyčná zač. Odkrývání souvislostí je docela očekávané a nenabízí mimo žánr nic nového. Již brzy se Vám možná vyjasní, které osoby mají s příběhem něco společného a závěr filmu je tak přímým vyrovnáním účtů s klasickým, nepřekvapivým zakončením. Tomuto víceméně průměrnému námětu dominuje především zdařilá atmosféra, účelné lekačky, kterých je zde vskutku dostatečně mnoho, podmanivá hudba a pro mě sympatická hlavní postava. (28.08.2010)