Pitevna

Poměrně slušná a precizně zpracovaná duchařina. Scénář sice není nijak výrazný a příběh je mnohokráte ohraným. Dívce se začne zjevovat duch, který od ní zřejmě něco žádá a ona musí zjistit, co chce a kdo je zjevující se dotyčná zač. Odkrývání souvislostí je docela očekávané a nenabízí mimo žánr nic nového. Již brzy se Vám možná vyjasní, které osoby mají s příběhem něco společného a závěr filmu je tak přímým vyrovnáním účtů s klasickým, nepřekvapivým zakončením. Tomuto víceméně průměrnému námětu dominuje především zdařilá atmosféra, účelné lekačky, kterých je zde vskutku dostatečně mnoho, podmanivá hudba a pro mě sympatická hlavní postava. (28.08.2010)

Průměrně strašidelná thajská duchařina s rovněž průměrnou zápletkou a jejím rozuzlením. Hlavní hrdinka byla otravná svým věčným mlčením a tím jak se neuměla vymáčknout, aby vzápětí začala naopak hystericky ječet. Na druhou stanu to byla celkem pohledná holčina, film se odehrává v zajímavém prostředí a nemá špatnou atmosféru. Jeho hlavním kladem jsou ale jednoznačně lekačky - z těch by člověk pomalu dostal psotník. (21.12.2008)

Chladné, děsivé a tajuplné. Výborná hudba. Mladé studentce se zjevuje mrtvá žena, kterou ostatní nevidí. Na thajské poměry je to výborný film. Po celou délku snímku jsem čekal na lekačky, objevily se asi 4, po kterých byly moje trenýrky na ždímání:-). Kdyby autoři filmu více zapracovali na podobě ducha a více hustější atmosféře, tak z toho mohl býti hit. Je mi líto, že tento snímek nezůstane v mé paměti moc dlouho, protože co se týká zápletky, tak ta je velice chaotická a já vlastně ani nevím, jak to celé dopadlo! A to se mi už dlouho nestalo, abych něvěděl, jak film vyvrcholil. (19.09.2008)

Průměrná asijská duchařina, která není ničím výjimečná, ale na druhou stranu neurazí (jsem zvědav kdy se dostaví USA remake). Potěší více než solidní budovaní atmosféry, dobrá práce s hudbou,zvukem a velká porce scén při kterých se leknete. Postupem času zmíněné scény ovšem omrzí a působí že jsou až násilně vložené. Konec je z těch povedenějších. (20.02.2009)

První z trojice mnou napjatě očekáváných thajských horrorů je konečně tady. A nezklamal. V duchu většiny duchařin nabízí nesčetněkrát omletou zápletku, takže výsledný dojem závisí především na zpracování, atmosféře a lekačkách. A tady Thajci odvedli velmi slušnou práci. Moderní vzhled prošpikovaný chladnými filtry, přesná hudba a zvuky, atraktivní lékařské prostředí, kde se zlověstně válí mrtvoly v pytlích... V určitých sekvencích panuje vskutku hustá atmosféra a jen jsem trnul, kdy dojde k bafačce. Ty se vesměs podařily (scéna s blikající promítačkou je parádně strašidelná a leckomu bude evokovat skvělý Shutter), jen jsem měl několikrát pocit, že tvůrci mohli ještě přitlačit na pilu, podobu ducha nevýjimaje. Bohužel se nevyvarovali laciností, jež moje prvotní nadšení kapku zchladily. Co naplat, Sop je stejně dalším důkazem, že prapor současného asijského mysteriózního horroru drží pevně v rukou Thajsko. A já už se těším jako malý na slibný projekt lidí, kteří spáchali Shutter: Faet (23.06.2007)