Marley a ja

Film horlivě rozutíkaný do všech tématických koutů (vztah, děti, práce, úspěšný kamarád proutník, pejsek), že vlastně nevypráví vůbec o ničem, ale pouze vyplňuje čas situačním humorem a životními pravdami (přičemž občas jsou to "životní pravdy"). Závěrečný vodopád slz jsem si výjimečně neužil - proběhl pouze proto, že mi bylo silně fyzicky nepříjemné se mu bránit (závěrečnou psí scénu jsem asi nejen já prošel na vlastní kůži úplně stejným způsobem se vším všudy) a zadržovat ho. Ne vážně, tak odporný tlak na emoce jsem snad nezažil a troufám si tvrdit, že hraničí se sprostým obtěžováním! :-) (15.03.2009)

Čekal jsem střeštěnou komedii pro teanegery a " nápor na bránici " při různých zlomyslnostech, které připraví " domácí mazlíček " svým novým majitelům, zvlášť když do hlavní mužské role byl obsazen Owen Wilson . Dočkal jsem se však ( k mému velkému překvapení ) " něčeho mnohem většího ". Nečekaně ( pro mě ) chytrý snímek o mladém páru, který si pořídí ( místo dítěte ) " domácího mazlíčka " a prochází s ním celým jeho i svým životem ( od pracovních vztahů, založení rodiny, stěhování...) a s tím souvisejících radostí a překážek, které život přináší. Překvapivě dobře to " šlape " ústřednímu hereckému duu Owen Wilson a Jennifer Aniston. Zvlášť u Owena jsem byl mile překvapen! ( tím, ale nechci říct, že si nedovedu představit lepší herecké obsazení ). Opravdu hodně povedený snímek, dávám 4*, ale v rámci žánru bych se nebál jít i na plné hodnocení! p.s. bez mučení přiznávám, že i ta slza ukápla ke konci snímku za Marleyho...... (08.06.2009)

Lassie, Goro, jděte se zahrabat, tady je příběh opravdového psího hrdiny. Tenhle film je velké vyznání lásky všem těm chlupáčům, které máme často chuť zkopat za to, že nám počůrali koberec/rozžvýkali botu/tyranizují kočku/sežrali večeři/pozvraceli se pod stůl, ale kterým stejně nakonec odpustíme. David Frankel očividně miluje psy a dokázal svůj film naladit přesně na tu emocionální frekvenci, kterou cítíme ke svým "Marleyům". Jeho film zasahuje tam, kde má, ke konci dokonce citově vydírá (úspěšně, kapesníčky s sebou), ale těžko se na něj zlobit, protože některé scény jsou tak odkoukané ze života, že vám ty slzy do očí vstoupí samy: osvobozující scéna na pláži, kde zazní Lucky Man od The Verve (ta scéna mi nejde z hlavy, je v ní něco hlubokého, smutného a říkajícího o životě), Marleyho večer těsně před porodem jeho paničky, Johnovo loučení na veterinální stanici. Je to sentimentální, vyděračské, ale taky pravdivé, hořkosmutné, optimistické. Velké překvapení, které nedoporučuju cynikům. (11.03.2009)

Tenhle film (ale raději prý knihu) mi během krátké doby doporučilo několik lidí, když viděli šílet našeho psa a následně mě. Čekal jsem nějakou připitomělou rodinnou komedii ala Beethoven, ale nebylo tomu tak. Marley a já je fakt úplně ze života se vším všudy. Je zde vyjádřena i odvrácená strana vlastnictví psa, včetně momentů kdy už člověk vážně uvažuje, že se toho šílence zbaví. I když nejde o nějak vyjímečný filmařský počin, je to film, který na chvíli pomohl a dodal sílu bojovat s naším psychopsem dál. (24.06.2013)

Všechny recenze, co lze o tomto snímku najít, nelžou. Na konci z vás bude kaskádami padat vodopád slz. Marley a já je moc pěkný film o jednom mladém páru, který se po svém vyrovnává s životem. Na začátku si pořídí jedno roztomilé štěnátko, a to je pak provází těmito útrapami, i když v drtivé většině za ně může právě ono. WIlson a Aniston zde tvoří moc sympatický pár, roky ubíhají, a stopáž - ač dvouhodinová - uteče velmi rychle. (06.04.2009)