Klub poslednej nádeje

"Promiňte, slečno, ale radši umřu obutej." Krémová hnedá s prímesou béžovej. Matthew MacConaughey po rokoch romantických komédií/ komédií/ thrillerov nevalnej kvality opäť HRÁ. Dva razy zvýrazňujem a podtrhávam slovo z predchádzajúcej vety, a i keď tým iba budem nosiť drevo do lesa, odvolám sa na otrepanú frázu, že podáva jeden z najvýraznejších výkonov jeho hereckej kariéry, a toho Oscara mu skutočne prajem. Ron Woodroof je v istom zmysle akoby nadviazaním, resp. voľným pokračovaním Matthewovej postavy Marka Hannu z Vlka z Wall Street po tom, čo nadobro skrachoval a utiahol sa do Dallasu, kde pracuje ako elektrikár, holduje pravidelným pohárikom (rozumej fľaškám) whisky a nechránenému sexu s náhodnými dievčatami a prostitútkami. To však trvá len do chvíle, keď mu oznámia, že trpí AIDS... Priznávam, že som sa veľmi bál skĺznutia na parketu rozoberania homofóbie a útrpného vykresľovania spoločenskej nespravodlivosti, sprevádzaného srdcervúcimi výkonmi a melancholickou emocionálnou hudbou, ktorá vás prinúti uroniť slzičku za nejakého toho homosexuála, transku či "hetera", ktorý je v tom nevinne - a ono nie. Miesto toho sa hrdý Kanaďan Jean-Marc Vallée a scenáristická dvojica Wallack-Borten zamerali na vecnú (i keď stále zreteľne hollywoodsky "poupravenú") rekonštrukciu poslednej životnej etapy symbolického "rebela proti svojej vôli", ktorému je jednoducho povedané, koľko dní mu ešte zostáva. Ron sa so situáciou hodlá vyrovnať svojsky, a púšťa sa do boja proti notorickým veľkým zlým vlkom v podaní amerických byrokratov a farmaceutických firiem, a, div sa svete, dosahuje malé, bezvýznamné víťazstvo, aké v dejinách pravdepodobne nemá obdoby. Aby nie, keď má McConaughey k ruke takých skvelých hereckých pomocníkov ako Jared Leto (rovnako zaslúžený Oscar) a Jennifer "ja nie som Elektra" Garner. Ten jeho malý business stál za to a scéna s "kňazom" je na nezaplatenie. Len trochu škoda toho klasického gýčového happyendu v štýle "a žili šťastne, až kým nezomreli". Možno by som šiel aj na plný počet. 85% (11.03.2014)

K filmu jsem se dostal zcela náhodou a příliš mě neoslovil. Přišel mi příliš dlouhý (na vznik "klubu" člověk čeká více než 50 minut a poté má ten film ještě více než hodinu - jindy mi nevadí ani delší filmy, ale zde jsem tu 2 hodinovou stopáž shledal skutečně úmornou), hlavní postava mi byla veskrze nesympatická a její osudy mi byly lhostejné (a to nejenom proto, jak je Ron ve filmu vykreslen, ale i proto, že film v podstatě nic neříká o jeho minulosti, což mi dost vadilo), a ve výsledku mi to celé trochu přišlo jako taková slabší verze Lid versus Larry Flynt ve smyslu životopisného filmu o kontroverzní postavě americké historie, s kterou je těžko sympatizovat, ale jejíž boj za nějaká vyšší práva nelze než obdivovat a podporovat. Herecky je to ovšem samozřejmě naprostá pecka - herecký výkon Matthewa McConaugheyho je zde fenomenální, ale možná ještě více mě zde bavil Jared Leto, který zde vypadá, jako kdyby ho včera pustili z koncentráku a který mi připomněl podobnou hereckou kreaci Cilliana Murphyho ve snímku Snídaně na Plutu. Čili jak říkám, po herecké stránce velmi silné, ale kvalitní herci sami o sobě ještě podle mě nejsou zárukou dobrého filmu, a zde mi především vadila nulová historie hlavní postavy, zdlouhavý a nepříliš zajímavý děj, a celkově jsem z toho měl dojem, že ten film měl vzniknout v době, ve které se odehrává, protože AIDS mi v roce 2013 jako námět pro film přijde už passé - jen můj názor. (26.03.2018)

Akademici a většina ostatních si opětně sedla naprdel z placebo efektu, podobně jako někteří pacienti v tomto filmu. Vážná existencionální tématika jim zatemnila mozek a na 2 hodiny přestyla fungovat klasická filmová měřítka, aneb to, co obvykle na filmech vidíme jako špatné, tady neexistuje. Tenhle snímek je malý, skromný a tématikou nepochybně vážný, nutící k zamyšlení, alarmující. Zároveň tam ale kromě brilantních hereckých výkonů, dobových vypalovaček a výtečných kostýmů není zase nic tak převratného, proč se k němu upírat jako k bombě roku. Neříká toho totiž ve finále zase až tak mnoho. Nutno podotknout, že zároveň ale nic nevnucuje a nepodsouvá. Tedy historická rekonstrukce ok, ale do strhujícího filmu to má daleko. Nebyl jsem nadšen, byl jsem spokojen, nikterak extrémně obohacen. (02.07.2014)

Víte, co jsem zjistila na konci tohoto příběhu? Že se nedívám na Matthewa, ale na Ronalda, který má AIDS a bojuje, co bojuje, přímo se rve o svůj život, potažmo i o životy těch ostatních všemi možnými prostředky. Když mě tenhle fakt došel, tak jsem si uvědomila jaký je Matthew Pan herec, který nota bene ubral pro tuhle roli hodně na váze a já tiše doufám, že to zase nabere nazpátek. A to byl stěžejní moment, kdy jsem se rozhodla dát si ho na výsluní do mé topky, protože to byl luxusní výkon. Tím to neskončilo a nechci se tady opakovat, ale já jsem Jareda taky vůbec nepoznala, takže jemu patří určitě také můj obrovský obdiv, protože tu roli dal na sto procent věrohodně. Určitě souhlasím s tím, že to byl herecký koncert dvou mužů, kde mě jejich skutečná identita došla až na konci. Bravo, tomu se říká herectví !........... Byl jednou jeden den, kdy v ranních zprávách hlásili, že v Dallasu je krásně jasno, ale pro Rona to byl ten nejčernější den v celém jeho dosavadním životě. (17.01.2014)

Tenhle film vzniknul mimo jiné i proto, aby jsme si laskavě uvědomily, že Matthew McConaughey už není playboy s pětihvědičkovou postavou plahočící se od jedný romantický zbytečnosti ke druhý, ale herec s pětihvězdičkovým talentem hrající své postavy s takovou dokonalostí, až to bere dech. Klub poslední naděje však není ani zdaleka jen o jednom neskutečným hereckým výkonu, například paní Afflecková mně byla poprvý sympatická. Samotný příběh má největší sílu v dialozích Ron vs. doktoři, Ron vs. FDA, to fakt tesat. Oceňuji, že i do tak zavážného tématu se podařilo dostat humorný pasaže, aniž by mě jejich přítomnost způsobovala pocit trapnosti. (20.01.2014)