Výbuch

Některé starší kousky z dějin americké kinematografie jsou tak výjimečné, že při jejich sledování ihned zapomenu na moderní vybroušená dramata a zběsilé akční filmy, které mám tak rád. Jiná starší filmová díla pak jsou i navzdory osvědčenému jménu režiséra nezáživně natočené, nudné události, které nezachrání ani zvuční herci nebo bezvadná atmosféra. Výstřel bohužel pro Briana De Palmu (od kterého jsem nedávno viděl perfektní Carlitovu cestu) spadá do druhé kategorie. Začátek se slušně rozjede, občas připomíná Travoltovo hledání pravdy nezapomenutelnou Zvětšeninu z roku 1966 - při které jsem ve scénách s vyvoláváním fotek tajil dech - ale pak nastane jakýsi podivný zlom, a zbytek filmu se zvrtne v ohromnou nudu. Je sice pěkné míchat thriller se špionážním dramatem, jenže když mě vyšetřování vedené hlavními postavami vůbec nebaví, asi je něco špatně. Od dvacáté minuty jsem na televizi koukal spíše ze setrvačnosti a zájmu o Travoltovo herectví, než aby mne opravdu zajímalo, jak to celé dopadne. 55% a perfektní konec. (02.10.2009)

Občas se tady vyloudil povedený hudební motiv, který měl znázorňovat vizuálně nepřítomné napětí. Občas se mezi tím povedly i některé velmi zajímavé kamerové záběry, které prokládají nepříliš přesvědčivý příběh s variací na x-krát viděné. Výstřel De Palmy na mě zafungoval ještě méně, než předchozí režisérův thriller Oblečen na zabíjení, který byl novodobou variací na Hitchcockovo Psycho. Výstřel mi zas po velkou část děje připadal jako trapná a nepovedená variace na Coppolův Rozhovor (1974), byť De Palma si toho zde evidentně bere ze spousty dalších sedmdesátkových thrillerů a na výsledku je pak nejzábavnější to, že si neustále kladete otázku, kde jste už velmi podobné scény viděli (dále odkazuji na komentář Snorlax a dovolím si k jejímu výčtu filmů přidat ještě Taxikáře a Rubáš nemá žádné kapsy). Nápad kompilátu slavných filmů předchozí dekády žel nedal vzniknout filmu, ze kterého bych nějaký opravdový zážitek měl a který bych vnímal zajímavý i jako celek a nikoliv pouze tímto prvkem. Nehledě na naprosto trapné vyvrcholení děje k závěru a nesmírně otravné herecké výkony snad všech zúčastněných. V akčním „tanečku“ po ulici a schodech na závěr Travolta dokazuje, že přeci jenom měl zůstat u těch muzikálů a neztrapňovat se v žánru, do kterého se vůbec nehodil. 25% (22.02.2021)

Další osmdesátková lahůdka. De Palmova poutavá variace na Antonioniho Zvětšeninu či Coppolův Rozhovor. Filmy, kde se podrobně zkoumá nějaká nahrávka, videozáznam či fotografie mi imponují už od dětství (Columbo), takže jsem si Výstřel dosytosti užil. De Palmova tvorba se mi líbí čím dál tím víc, ten sexuální maniak má totiž zajímavý, sobě vlastní styl, který zatím nedokáži přesně pojmenovat. To chce čas. A abych nezapomněl - vynikající John Travolta. (04.03.2014)

John Travolta v netypické roli, předvádí výborný výkon a nechává sebou vláčet podle rytmů De Palmovy režie. Neskutečně povedený a vyšperkovaný závěr je jen velkou třešničkou na pomyslném dortu, který De Palma s Travoltou opekli. Slušné tempo na film o zvukaři, který omylem nahraje střelbu a případnou vraždu guvernéra. Po dlouhé době jsem spokojen nejen s Travoltou, ale především s De Palmou, který nedokázal mé chutě pořádně naplnit a většinou mě jen dokáže zklamat. Tentokrát si dal záležet a skvěle spojil několik elementů včetně obsazení, kamery, hudby až po poutavost do skvělého filmu. (Dřív tu byl jiný komentář, ten změnil, tohle je jeho náhrada. Odpočívej v pokoji.) (09.08.2008)

Práve De Palma vo mne prekazil detské domnienky, že staré filmy a hlavne thrillery nemajú súčasnému divákovi čo dať. A som rád, pretože aj tento si stále udržiava veľmi slušnú pozíciu, najmä vďaka skvelej réžii a kamere. Skvelá zápletka, akoby menší predchodca filmu 'Enemy Of The State', ktorý sa tiež motá okolo politických sračičiek. Takisto aj záver je dosť neklišovitý. Travolta sa mohol poberať len týmto smerom rolí. 75%. (08.08.2006)