Sněženky a machři po 25 letech

Až na extrémně depresivní koncovku, která je a) dementní, b) vykalkulovaná, c) úplně zbytečná poměrně vydařený kousek, jenž se nemá ve světle Takové normální rodinky a jiných katastrof letošního roku za co stydět. Opakování vtipů je naštěstí umně strháváno na úroveň uvědomění si, že co fungovalo tenkrát dnes nemůže z mnoha důvodů fungovat znovu (viz. reakce Václava Kopty aka Radka Převrátila), nové, spíše jednorázové frky zapadají do celku hlavně díky famóznímu Suchánkovi a překvapivě příjemnému (i herecky) Prachařovi a osobně mě hodně potěšily linie mladých a Převrátila s profesorkou Hankou. Takhle nějak bych chtěl vidět Sněženky po celou dobu. Jako vyváženou hořko-sladkou komedii, kde se pracuje s oběma generacemi, přičemž chodí okolo unavený Suchoš a píše "něco vtipného". Vyhodit většinu scén se stále stejně přímočaře idiotským Duchoslavem, všechny detailní záběry na Botoxem a plastikami zlikvidovanou Jeníčkovou a zbytečně velkou deku nenaplněných snů, a mohlo to být na úrovni jedničky. I tak ale vládne spokojenost. (20.12.2008)

Stará banda je opět na horách a i když mají hrdinové nějakou tu vrásku a kilo navíc, některé věci se prostě nemění. A některé se mění hodně. Návrat k hrdinům české komediální klasiky hraje více na nostalgickou než na komediální notu, ale moc to bohužel nefunguje. Nebýt pár dobrých hereckých výkonů, slušné kamery a hudby, byl by to průšvih. Takhle jsou Sněženky a machři po pětadvaceti letech jen průměr, u jehož závěrečných titulků budete marně přemýšlet, proč vlastně vzniknul. (19.12.2008)

Ta odvaha zkusit pokračovat na té samé chatě o čtvrt století později mě překvapuje doteď. A to nemluvím o troufalosti předhodit divákům, lačnícím po další komedii, stominutové vzpomínání na něco, co je dávno pryč. Ale i tak se pár věcí nemění - Cabadaj se dere do popředí, Mácha je komediálně nejvděčnější postava a Převrátil funguje jako prostředek pro ztotožnění diváka. A ano, vedlejší ženské osazenstvo je zase neskutečně otravné. Nostalgie a posmutnělá náladovost je ale překvapivě fajn. Do hlavních postav jsem viděl, některým jsem fandil, aby se dokázali v životě otočit správným směrem a i když jsem občas cítil zbytečnou teatrálnost, pořád mě zajímalo, jak chtějí John s Pelantem tenhle scénář zakončit. Tam možná nakonec tkví kámen úrazu. Velká gesta, velká slova a okrajově vyhrocené vážné situace Sněženkám vážně nesluší. Přesto na tuzemské poměry obrovské překvapení. 70% (22.11.2009)

Parta přerostlých puberťáků dokola opakuje své hlášky z dětství v příběhu, který se za 100 minut téměř nikam neposune a který si svým závěrem nejspíš zadělal na nějaké ty "Sněženky a machry po 26 letech". Poznámka: Nemám ráda CineStar. Ti *** mi 45 minut před začátkem představení oznámili, že moje lístky v horní řadě prodali někomu jinému, a tak jsem si musela vystačit s krásnými sedadly v první řadě uprostřed. V tu chvíli se mi to zdálo rozumnější, než jet zas hodinu MHD domů... Po shlédnutí musím konstatovat, že odchod by nebyl tak úplně od věci. Ať žije Cinema City, kde sice nevedou sladký popcorn, a Sněženky a machři před 25 lety! (19.12.2008)

... aneb kterak se čtyřicátníci chovají jako teenageři a není to vtipné, jen trapné, a kterak v mezičasech smutně filozofují o svých víceméně podělaných životech a taky to není vtipné (trapné o něco méně). Pro mě 30 minut koncentrované nudy (potom jsem vypnula TV a vzala si knížku) a plivnutí na můj oblíbený film. Když slyším slovní spojení "hořká komedie", obvykle mě chytne kopřivka a tohle je vyloženě prototyp hořké komedie. Děkuji, nemám zájem. Zklamaná nejsem, prostě se naplnila má nulová očekávání. 39% (24.11.2009)