Môj pes Skip

Škoda výběru zlé karty v podobě hlavní dětské role Frakieho Munize. Obdivuji jakoukoliv odlišnost, ale on už má od přírody takový přitroublý výraz v tváři a když přitom ještě neustále dělal různé úšklebky, tak mě to jako diváka otravuje. Nebyl mi vůbec sympatický, a pak udeřil psa, tak tomu k závěru filmu vůbec nepomohlo. Jinak mě ten konec dojal. Bylo to krásné zakončení, probrečela jsem ho, protože vím, jaké to je denně myslet na psího přítele, který už je jen v mých vzpomínkách. (21.02.2013)

Po delší době viděno podruhé, v ranních hodinách svátečních, a opět příjemné potěšení, které neurazí. Gerecky i příběhově dobře zvládnuté, s patřičnou dávkou nostalgie i sentimentu, což je pro podobné "příběhy z dětství" naprostá nutnost. K 4* chybí opravdu jen kousek, mimo jiné důvod, vidět snímek znovu (když nepočítáme náhodu:)). (28.10.2009)

Tenhle film jsem viděl několikrát a nikdy jsem se neubránil slzám. Spolu se Zelenou mílí to jsou jediné dva filmy, kterým se to podařilo. Nejsilnější byl snímek v době, kdy byl můj nejmilejší pes v životě již hodně starý a představoval jsem si, že je to on místo Skipa. Já vim, je to trochu sobecké, ale i tím si film vysloužil čtyři hvězdičky. Obsahově to možná není příliš světoborné, ale dojemnější film aby člověk pohledal. (22.06.2005)

"Čím to je, že ako deti chceme , aby čas utiekol čo najrýchlejšie, chceme rýchlo dospieť, aby sme zase ako dospelí chceli presný opak..." Neplánoval som to sledovať, ale deti v nedeľu doobeda tradične zasadli a ja som hneď v úvode zahliadol K. Bacona a to rozhodlo. Príbehov o tom, ako rodičia kúpia malému synovi psa tu bolo veľa, ale tento je predsa trochu iný. Oceňujem hlavne osadenie príbehu do povojnového obdobia, ale film sa od iných podobných odlišuje aj Baconovým vojnovým zranením alebo nejednoznačným hrdinom. "Najlepší Hitlerov kamarát" mohol dostať o čosi väčší priestor. Najviac však poteší kvalitné herecké obsadenie a dojal ma i samotný záver , kde miesto malého chlapca hovorí už dospelý muž, ktorý má na svet už iný pohľad, ale na svojho milého psa Skipa nikdy nezabudol. Film občas pobaví (útok na Hitlera), ale dokáže i dojať a isté je, že oči psíčkarov neostanú suché. 80%. (17.08.2014)

Ďalši z filmov zo zvieracej kategórie, ktorý nenechal moje oči suché. Preplakala som asi polku filmu a to ja plačem pri filmoch ozaj minimálne (90% tvoria filmy so zvieratkami). Neskutočne krásne vzdaný hold štvornohému najlepšiemu kamarátovi, doplnený o príjemnú až čarovnú hudbu od Rossa. Pre mňa skvelé herecké obsadenie a aj milo prepracovaný scenár, aj keď niektoré scény boli trošku viac sentimentálne ale keďže sa jedná o film s takouto tematikou, nemám problém to prepáčiť. Dokonca mi tu ani nevadil Frankie Muniz, ktorého inak veľmi nemusím. Film sa dotkne najmä ľudí, ktorí nejaké to domáce zvieratko mali (najmä v detstkom období) a zanechalo na nich istú stopu. Ja som celý čas spomínala na tú moju fenku, ktorú som dostala ako osemročná k Vianociam a po takmer siedmych rokoch sme ju skrz vážnu chorobu museli dať utratiť. "I recieved a trans-atlantic call one day. "Skip died", Daddy said. He and my mama wrapped him my baseball jacket. They buried him out under the elm tree, they said. That wasn't totally true. For he really lay buried in my heart." (05.02.2012)